Ochráním tě (DOKONČENO✔️)

XXVI. Agrese

Holden

Hlasitě jsem vrčel a pochodoval po cele z jedné strany na druhou. Mé kroky se rozléhaly prázdným vězením a mé frustrace se začínaly stupňovat.

Zastavil jsem u mříží a s hlasitým zavytím jsem do nich praštil: ,,CHRISTIANE!"

Ircas uvnitř mě pochodoval z místa na místo, stejně jako já doteď. Jenomže v Ircasovi jsem cítil spíš frustrace, bolest a smutek.

Ozvalo se otevření dveří a poté kroky. Popadl jsem mříže a zalomcoval jsem s nimi. Ale bez Ircasovy pomoci nemám sílu je vyrvat, Ircas mě však ignoroval a odmítal poslechnout.

Přede mnou se objevil Christian s chladným pohledem, který na mě upřel. ,,Volal jsi mě?" Zeptal se a lehce nadzvedl obočí.

,,Okamžitě mě odsud pusť, ty zrádce!" Zavrčím na něj vztekle.

,,Je mi líto, Holdene, ale nejde to. To, co jsi Taryet provedl je neodpustitelné," odpověděl mi chladným hlasem a mě to začínalo vytáčet.

Hrudník se mi rozvibroval mým vrčením, které říkalo jediné: 'zabiju tě, ty parchante'.

,,Tvůj stav je čím dál horší a jsi nebezpečím pro celou smečku, nejen pro sebe-" změřil si pohledem mé rozdrásané triko a hluboké rány v pokožce, které se začínaly zacelovat, ,,ale i pro Taryet, VAŠE dítě a celou smečku."

Praštil jsem do mříží a začal zase pochodovat sem a tam. ,,Tohle ti nevyjde, ty hajzle!" Zavrčím na něj. Christian semkl rty a měřil si mě lhostejným pohledem. Bohyně, jak já ho chtěl teď zabít!

,,Bojím se, že z tohoto vězení se nedostaneš do doby, dokud si neuvědomíš, co děláš."

,,JÁ UVĚDOMUJI MOC DOBŘE, CO DĚLÁM!" Zavyju na něj a mě se dostalo od Christana vrtění hlavy.

,,Neuvědomuješ. Kdyby ano, tak by ses nikdy nepokusil znásilnit vlastní družku!" Jeho pohled se zkroutil v pohrdavý a znechucený. ,,Je mi jen špatně z toho pohledu na to, jak jsi ji tam držel a ona se marně bránila! MOHL JSI JÍ I DÍTĚTI UBLÍŽIT!"

Odfrkl jsem si: ,,Ona si musí uvědomovat své hranice!"

,,Stejně jako si je měla uvědomovat tvá matka?" Zavrčel na mě Beta a v jeho očích se nebezpečně zablesklo.

Zamračil jsem se a můj pohled ztvrdl. ,,Co ty o tom víš?" Zavrčím nenávistně.

,,Skoro všechno. Taryet měla tu čest během svého bezvědomí nějakým zázrakem nahlédnout do tvé minulosti," zavrčel a já znovu naštvaně praštil rukama do mříží.

,,Víme moc dobře, že tvůj otec tvou matku bil, a, že Madisonina smrt byla a zároveň nebyla nehoda... Byla to vražda ačkoliv nechtěná... Tvůj otec byl zrůda a víme to. Jenomže víš jaký je největší problém?" Zamračil se probodl mě nenávistným pohledem. Zatl jsem tesáky.

,,Začínáš být přesně jako on." Zavrčel a můj pohled zrudl.

Zalomcoval jsem mřížemi a začal na něj štěkat: ,,Okamžitě mě pusť, ty srá*i! Okamžitě mě pusť, ať ti můžu dát jednu do huby! Já nejsem jako on!"

,,Ale ano, jsi. Tohle chování je živým důkazem!" Stál si za svým názorem Christian a mě začínala docházet trpělivost.

Ne! Já nebyl jako on! Nejsem jako on! Nemůžu být můj fotr! Ne, to prostě nejde!

,,Jsi stále protivný na mě i zbytek smečky! Byl jsi schopný ublížit své družce, a ani teď, když hrozilo, že by přišla o dítě, tak nezpytuješ svědomí!" Přistoupil až ke mřížím a já na něj vycenil tesáky.

,,Taryet je dostatečně silná! Už si prošla v jejím stavu horšími věcmi," zavrčím.

,,Neprošla," odsekl Christian a já po něm chňapl rukou, avšak on uhnul. ,,Možná jí napadla její vlastní rodina i celá smečka. Ale napadení od spřízněné duše je to nejhorší, co se jí mohlo stát. To, že jsi na ni byl občas protivný, se dalo akceptovat. To, že kvůli tobě zůstávala v noci vzhůru a hlídala tě, pro ni bylo náročné. A snažila se najít způsob, jak ti pomoci navzdory jejímu stavu a navzdory tomu, že to nesvědčilo dítěti, bylo obdivuhodné. A rozhodně si nezasloužila, abys ji uhodil a pak ještě malém znásilnil!" Zaječel a mě došla veškerá trpělivost.

,,POJĎ SEM, TY ZMETKU, AŤ TI MŮŽU URVAT HLAVU! POJĎ SEM A VYŘÍDÍME SI TO POSTARU!" Zavyju, ale on ode mě stojí dva metry dál a měří si mě znechuceným pohledem.

,,Divím se jí, že k tobě stále chová city a dává ti naději, že se tvůj stav zlepší. Po tomhle výstupu bych na jejím místě už dávno nad tebou zlomil hůl..." Udělal několik kroků zpět k východu z vězení.

,,VRAŤ SE ZPÁTKY, JEŠTĚ JSME SI TO NEVYŘÍKALI VŠECHNO, TY HAJZLE!" Zavyju na něj, ale on dál odchází zpět ke dveřím.

,,Jo a jen tak mimochodem," řekl, když zastavil u dveří. Ještě se ke mně ohlédl s chladem v očích a mě to jedině štvalo, ,,nemáš důvod se bát, že by se tu tvůj otec objevil a Taryet by zabil. Protože tvůj otec nedávno zemřel. Jediný, kdo může v této době Taryet zabít, jsi jen ty sám. Sbohem," zavrčel a já začal ječet na celé podzemí ať se okamžitě vrátí a všechno mi řekne do očí.

Jenomže jeho odchod potvrdilo jen zabouchnutí dveří.

Opět jsem začal po cele pochodovat, vrčet a pořád kopat a mlátit do zdí.

,Christian má pravdu,' zavrčel Ircas a já ho okřikl: ,Drž tlamu!'

,Jediný, kdo teď může ublížit Taryet, jsi ty! Taryet by mohla z toho veškerého stresu a strachu přijít o dítě a mohlo by to dopadnout katastrofálně i pro ni!'

,Drž tlamu, ty parchante!' Okřiknu ho znovu.

,Vůbec nejsi sám sebou a ví to úplně všichni! Mám tu možnost poslouchat, co si smečka nahoře špitá a  každý tě označuje za grázla nebo zrůdu! Jak jsi jí mohl ublížit?!'

,Ircasi, drž tu tlanu!' Dochází mi trpělivost.

,Ona v tobě má naději a stále věří, že se můžeš změnit! Ona jediná tomu stále věří, zbytek smečky by tě nejraději poslal na smrt! Jak ona si tě mohla zasloužit?! Jak ona může být tvá družka a jak k tobě stále může Taryet cítit náklonnost?!' Štěká na mě Ircas vztekle. A já už to nevydržel a vrazil jsem do zdi, abych ho už konečně umlčel.

Mě se akorát začalo dělat mdlo a bolela mě hlava. Dopadl jsem ztěžka na kolena a brzy jsem okolo sebe měl jen tmu.