Ochráním tě (DOKONČENO✔️)

XXVIII. Změny

Taryet

Blížili jsme se ke dveřím společenské místnosti a mě přepadla neuvěřitelná nervozita. Takovou jsem už dlouho nezažila, bylo mi z toho až mdlo.

Beta otevřel dveře a mně se naskytl pohled na celou smečku nashromážděnou uvnitř.

Vstoupila jsem dovnitř a spustil se jásot a vítání. Byl to pro mě obrovský šok, protože když jsem před smečku předstupovala naposledy, tak ze mě moc nadšení nebyli a teď jako by se ze mě stala nejvíc žádaná vlčice smečky.

Každý mě chtěl obejmout. Každý mě chtěl přivítat. Každý se mnou chtěl prohodit několik slov a já se konečně cítila znovu jako doma.

Nad krbem byl na obřím plakátu nápis 'Ať žije Luna!' a mě se z očí spustily slzy dojetí. Okolo mě se seběhlo několik vlčat. Ta mě začala objímat ignorujíc fakt, že je rodiče napomínají, že jsem Luna a tohle se nedělá.

Vůbec jsem tomu nerozuměla, ale cítila jsem se šťastnější než kdykoliv předtím.

Zničehonic se vedle mě objevil Beta a tím to celé umlčel. Všichni poslušně ztichli a stáhli se z mého dosahu, ale všichni zářili štěstím a nadšením.

,,Smečko, byly to velmi těžké časy, kdy mezi námi nebyl Alfa ani Luna. Alfa stále prochází těžkým obdobím, ale naše Luna je zpátky mezi námi, plná sil a připravená vás vést!" Usmál se Christian a já se zarazila.

'Cože?'

,,Samozřejmě já a má družka jí budeme na blízku, abychom jí se vším pomohli. A teď bych Lunu požádal, aby řekla pár slov," otočil se ke mně a já se na něj podívala pohledem 'no jen počkej, tohle ti nedaruju'. Pak už jsem se otočila ke smečce.

,,Páni," vydechla jsem ohromeně a musela jsem se tiše uchechtnout. ,,Popravdě, já vůbec nevím, co bych na to měla říct. Snad jen, že vám děkuji, smečko. Za takové uvítání a podporu, přestože to vůbec nebylo nutné. Jsem ráda, že jsem zpět. A doufám, že vás nezklamu svými začátky vůdcovství, protože jsem ještě nikdy neměla tu čest smečku vést," odmlčela jsem se.

,,Avšak nejsem to jen já, koho bychom měli dnes oslavovat. Já děkuji moc hlavně Betovi za jeho rychlé jednání a mou záchranu. A Alexandře za to, jak mi po té těžké situaci pomohla, stejně tak mé drahé přítelkyni Lesley," podívám se na vlčici, která stála opodál a ta se na mě povzbudivě usmála.

Pak jsem ale zvážněla. ,,Ale musíme si uvědomit jednu důležitou věc," zhluboka jsem se nadechla a položila jsem si obě dlaně na břicho.

,,Byla to velice těžká situace a já nechci Alfu před Vámi nijak očerňovat. Holden je dobrý muž, jen si teď prochází něčím, co si nikdo z nás neumí představit a tak se ani nemůžeme vžít do jeho situace. Proto jsem mu již dávno odpustila a doufám, že se brzy mezi nás vrátí jako Alfa, který bude schopný nás zase vést," usmála jsem se na všechny a všichni vypadali, že je můj monolog svým způsobem zaujal.

,,Ale do té doby to budeme muset zvládnout spolu a já přísahám, že nezklamu jeho a už vůbec ne vás - mou smečku a mou rodinu." Vztáhla jsem k nim ruce a spustil se potlesk.

Beta se usmál a získal si odkašláním pozoronost. ,,A vzhledem k tomu, že se brzy dočkáme nového člena smečky-" pokynul ke mně a já na malý moment sklopila zrak k mému břichu, ,,tak můžete naší Luně věnovat dary, které jste jí nachystali."

Odvedl mě ke stolu a jedné židli a brzy se okolo mě shlukla celá smečka a pomalu každý vlk mi dal něco, co se mi bude hodit, až malou přivedu na svět.

Holden

Nahoře jsem slyšel to obrovské veselí a mě se zmocňovala frustrace a vztek. Koho tam k čertu oslavují?! Betu?!

Já věděl, že nemám Christianovi věřit! Přebral mi mé místo! A co udělal s Taryet?!

Taryet! Prosím, ať je živá, jestli se jí něco stalo, tak to tomu grázlovi nikdy neodpustím! Já věděl, že jí tam nemám nechávat a chtěl jsem ji tady, ale nikdo mě neposlouchal!

Hlasitě jsem frustrovaně zavrčel a posadil jsem se na postel. Začínal jsem si myslet, že se tady skutečně zcvoknu!

Zničehonic jsem uslyšel bouchnutí dveří a já vzhlédl k ženské postavě před mou celou. Alexandra v ruce držela pomačkaný papír.

Hlasitě jsem zavrčel a rychle k ní přispěchal. ,,Dělej, co se tam slaví! Mluv, řekni mi, co se tam děje!" Zavrčím na ni vztekle a ona ode mě vyplašeně o dva kroky odstoupila.

Z hrdla se mi vydralo zavrčení. ,,Tak mluv! Nebo ti vypadl jazyk?! Co se tam slaví?!"

,,Luna..." Polkla ztěžka a mě začínalo iritovat, že nic neříká. Jedno slovo mi řekne úplný ho*no!

,,Oslavují Lunu a její návrat ke smečce. Dlouho jí trvalo, než se zotavila z toho šoku, už byla připravena, takže se jí smečka rozhodla přivítat a rovnou jí věnovat dárky pro miminko," odpověděla mi roztřeseným hlasem a já ji propaloval vzteklým pohledem.

,,Jo tak z šoku... Měla mě ta děvka poslouchat..." Zavrčím.

,,Alfo," řekla zcela vážně a já na ni zavrčel, ,,posílá Vám tohle." Natáhla ke mně ruku s pomačkaným papírem a já jí ho netrpělivě vytrhl z ruky.

Celý dopis jsem si přečetl a pak jsem ho zmačkal do kuličky. Alexandra mě celou dobu šokovaně pozorovala.

,,Tak má družka si naivně myslí, že tohle jen tak skončí! Ona vůbec neví, čím si procházím a má naivní naději, že mi snad dopísek pomůže se vzpamatovat! No a co, že čeká holku! Je mi to fuk!" Zaštěkám a Alexandra se začala vyděšeně vzdalovat.

Ircas uvnitř mě mi naopak nadával do idiotů, kreténů, parchantů a dalších hezkých slovíček. Očividně ho ten dopis vzal.

,Jak o ní můžeš takhle mluvit?! Budeme mít dceru a ty se chováš naprosto lhostejně! A jak mluvíš o Taryet?! Nazval jsi jí děvkou?! Co ty jsi za č**áka?!'

Tiše jsem zavrčel a usadil se zpět na postel.