𝙏𝙝𝙚 𝙊𝙣𝙚

14. ,,I Promise"

Když Jungkook přišel k Jiminovi do pokoje, nemohl z něj zpustit oči. 

Měl na sobě elegantní černé volné pasové kalhoty s černým páskem se zlatou přezkou a k tomu bílou košili s krajkami a zlatý náhrdelník s perlou. Jeho blonďaté vlasy byly natočené do malých kudrlinek a v nich pár zlatých ozdobných sponek. 

Byl to jednoduchý, ale přesto extrémně nádherný outfit. Taehyung naprosto přesně tipnul Jiminův styl.

,,Wow... Vypadáš překrásně." řekl Jungkook hned co ho uviděl. V životě neviděl nikoho, kdo by se vyrovnal Jiminově kráse. ,,Říkal jsem ti, že to Taehyung umí." usmíval se Jungkook.

,,Děkuju." řekl s úsměvem Jimin a malinko, vážně jen malinko se začervenal. ,,Taky ti to sluší." řekl mu. A nebylo to jenom ze slušnosti. Měl na sobě jen obyčejný oblek, ale Jungkook ten oblek dělal krásným.

,,Můžeme?" zeptal se Jungkook a když Jimin kývl, opustili jeho pokoj a vydali se do společenské místnosti, kde se koná ta velká sláva. 

Už na chodbě se Jimin necítil vůbec komfortně, jelikož potkávali spoustu lidí, kteří jim chválili vzhled a vyptávali se na různé otázky ohledně jejich vztahu a on chtěl utéct zpět do svého pokoje, tak ho Jungkook chytl za ruku, aby ho trochu uklidnil a jako zázrakem to vážně trochu pomohlo. 

První dvě hodiny byly pro Jimina ty nejnudnější dvě hodiny jeho života. První král všechny přivítal, pronesl nějakou řeč a následoval přípitek na Seokjina. Pak snad nekonečné předávání darů a další nespočet otázek po tom, co král oznámil, že je jeho nejmladší syn zasnoubený. 

Několik mladých šlechticů, princů i princezen si smutně povzdechlo, když se dozvěděli, že ten nádherný blonďáček už je zasnoubený. Jimin celkově přitahoval hodně pozornosti.

Po těch nekonečných dvou hodinách začalo něco jako ples a Jimin byl donucen tančit.

I když tyhle věci neměl rád, tak tanec s Jungkookem byl příjemný. Tančili spolu asi čtvrtý tanec, protože Jimin odmítal tančit s kýmkoliv jiným a Jungkook nechtěl ani vidět ty přemalované ksichty, když si Jimin všiml někoho koho určitě vidět nechtěl. 

Pevně stiskl Jungkooka a pohledem ho prosil ať ho vezme pryč. 

,,Děje se něco Minie?" zeptal se Jungkook, když odešli do menšího salónku, který byl připravený pro případ, že by si chtěli v soukromí trochu odpočinout.

,,On je tady můj-" ani to nestihl dopovědět a dveře se otevřeli. Stála v nich služebná a hned za ní Jiminův otec. 

,,Omlouvám se, že ruším, ale váš otec s vámi chtěl mluvit." promluvila směrem k Jiminovi. Ten jen nervózně kývl.

Jungkook z toho měl špatný pocit. Věděl, že mezi nimi je něco špatně a to co mu řekl Jimin jenom přidávalo pocitu, že ho musí před ním ochránit. Stiskl Jiminovu ruku, aby mu pomohl se aspoň trochu uklidnit.

,,Jiminie," začal s až podezřele milým úsměvem jeho otec a sedl si naproti nim. ,,tak rád tě vidím." nepřestával se usmívat. Zato Jimin se málem třásl strachem.

,,Potřebujete něco?" zeptal se Jungkook a na Jiminova otce se velice přísně podíval. Toho to trochu zaskočilo, ale nedal to moc najevo.

,,Nemůžu se přijít podívat na svého syna?" zeptal se a stoupl si přesně před Jimina a pohladil ho po vlasech. Ten jen zoufale stiskl víčka k sobě a doslova drtil ruku druhého prince.

,,Promiňte, ale Jiminovi se udělalo špatně, proto jsme šli sem, jenže to nevypadá líp, takže asi půjdeme, jestli nás omluvíte." řekl opět s tím vražedným pohledem Jungkooka a Jimina táhl za ruku do jeho pokoje.

Už po cestě Jiminovi stékaly slzy po tvářích a když došel do pokoje pustil to ven úplně. 

,,Minie..." oslovil ho Jungkook a chtěl ho obejmout, jenže Jimin vyděšeně uskočil a začal zrychleně dýchat. Jungkooka to zamrzelo a naštvalo zároveň. Kdyby teď nebylo důležitější utěšit Jimina, vrátil by se zpátky a tomu hajzlovi rozbil hubu.

Jimin si až po chvíli kdy nepřišla rána, kterou čekal, uvědomil, že to je Jungkook, který se mu snaží pomoct.

Měl v hlavě zmatek. Byl vyděšený z otcovy návštěvy a celkově rozhozený z celé té situace, a tak se vrhl Jungkookovi kolem krku. Nechtěl si to pokazit i u něj. Mimo Yoongiho, který bude stejně pryč, nikoho jiného nemá, nemůže odstrčit i jeho.

To zase překvapilo Jungkooka, ale rychle se přizpůsobil a objal ho nazpět.

,,V klidu, Jiminie, není tady, už ti nikdy neublíží neboj se." šeptal mu do ucha a hladil ho ve vlasech. Bál se, aby něco neudělal špatně, ale nevypadalo to tak, že by mohl Jimina rozhodit ještě víc. 

,,Půjdeme si lehnout a pustit si nějakou hudbu ano?" zeptal se Jungkook, ale na odpověď nečekal. Zvedl Jimina do náruče a odnesl ho na postel, kde ho opatrně položil a lehl si vedle něj. Vzal svůj mobil a pustil nějakou klidnou hudbu. Všiml si, že Jimin hodně reaguje na hudbu a často ho uklidňuje, tak to zkusil i teď. Hned na to si Jimina přitáhl k sobě a hladil ho ve vlasech tak dlouho, dokud ho neuklidnil a neusnul.

,,Nenechám ho se k tobě už nikdy přiblížit. Slibuju." zašeptal i když Jimin už dávno spal a pohladil ho po tváři.

Tu noc si přísahal, že takhle už ho nikdy nechce vidět a že se postará o to, aby byl pořád šťastný.

___

Včera jsem to nestihla, tak dneska vydám dvě...

-momo