𝙏𝙝𝙚 𝙊𝙣𝙚

40. The Kiss And The Letter

V Jungkookovi se vařilo tolik emocí, ale ani jedna z nich nebyla radost. Byl zmatený a naštvaný a taky se cítil provinile i když to nebyla ani jeho chyba.

Hned od sebe Seoyeonga odtáhnul a tak tak se držel od toho aby mu vrazil facku. Chtěl po něm křičet fakt že jo, jenže strhnul by na sebe až moc pozornosti a to vážně nechtěl.

,,Co to bylo?" zeptal se chladně.

Seoyeong se na chvíli zarazil, když viděl, že je Jungkook naštvaný, jenže nemohl to už nechat být, teď už stejně neměl co ztratit.

,,Miluju tě. A nezajímá mě, že máš Jimina, je mi to naprosto jedno, pokud mi dáš šanci budu klidně i ta druhá volba, jen mě neopouštěj." vypadlo ze Seoyeonga.

Jungkook ztuhl. Věděl, že Seo nebyl úplně v pořádku, a že pro něj moc znamená, jenže nikdy nečekal tohle.

,,Já na tebe nechtěl být hnusný a chtěl ti pomoct, když vím jak to máte s rodinu a ty se mi pokoušíš rozbít tu moji?" řekl Jungkook bez emocí s ledovým pohledem. Tohle byla pro něj poslední kapka.

,,Ne! Jungkookie, já- já jen... Moc pro mně znamenáš a vím, že já pro tebe taky a." Jungkook ho nenechal dokončit větu, vztek se v něm přímo vařil.

,,Tak hele, aby bylo jasno, tak, když to řeknu hnusně, nejsi nikdo výjimečný, jsi jen další z miliardy, Jimin je celý můj život a nenechám nějakého malého, rozmazleného spratka vzít mi ho jenom kvůli tomu, že tě doma nepouštějí ven a vytvořil sis city k někomu koho ani neznáš!" už zvýšil hlas Jungkook. Naháněl strach a to se ještě mírnil.

,,Ale já-" snažil se obhájit Seoyeong, jenže i on sám si pomalinku uvědomoval, že toto posral.

,,Žádné ty. Ty se jenom spakuješ a odjedeš domů, protože já tě tady nesnesu už ani minutu. A přísahám ti, jestli se tohle Jimin dozví jinak než ode mě a něco si udělá, tak ti kurva utrhnu hlavu, JE TI TO KURVA JASNÉ?!" Zavrčel Jungkook a Seo se se slzami v očích rozeběhl pryč.

Jungkook se jen svezl po stěně dolů a nechal slzy stékat po jeho tvářích. Nesnášel se za to, že dovolil, aby se to stalo. Vždyť slíbil Jiminovi, že ho k sobě nepustí...

To nejhorší se bohužel teprve mělo stát.

Jimin to viděl.

Chtěl si už opravdu lehnout, a tak hledal Jungkooka a Minho mu řekl, že šel sem.

Zůstal dost dlouho na to, aby viděl ten polibek, ale moc krátce na to, aby slyšel co pokračovalo.

Rychle se totiž rozběhl do pokoje a snažil se to vstřebat, jenže nebyl schopný pořádně myslet. Jediné co mu hrálo v hlavě bylo; Opustí mě. Další člověk, co mě opustí.

Jimin by nevydržel být Jungkookův second best. Psychicky by to nezvládnul, a tak si řekl, že prostě odjede. Neměl pořádně kam jít, když teď byl Yoongi tady, ale to byla jeho poslední starost.

Ještě se rychle snažil napsat dopis, aby ho nehledali, jestli by to vůbec udělali.

___

Jungkookie, viděl jsem co se stalo...

Mrzí mě to, ale možná mě víc mrzí ten fakt, že jsi mi o něm lhal.

Všichni v mém životě mě opouštějí... Možná jsem si myslel, že s tebou to bude jinak... Vždyť jsi mi to slíbil.

To ale nevadí. Buď s ním šťastný? Já... Klidně budu předstírat, že neexistuju, jestli to tak bude pro vás lepší...

Ta doba, kterou jsem s tebou mohl strávit byla nejkrásnější část mého života a snad poprvé jsem se cítil milovaný a byl jsem vážně šťastný. Věděl jsem, že to musí jednou skončit, protože není možné, abych si zasloužil někoho jako tebe...

Vážně tě miluju

Jimin

___

Ano možná Jimin reagoval až moc urychleně, ale už tolikrát byl zrazený a podvedený, že už ho ani nenapadlo, že to může být jinak.

A rozhodně pro něj bylo příjemnější jen tak zmizet než slyšet od Jungkooka, že s ním už nechce mít nic společného, nebo ještě hůř, že musí aspoň předstírat na veřejnosti, že jsou v pořádku a jinak na něj nemluvit. Jenže Jiminovi na něm záleží až tolik, že by to pro něj udělal...

Teď už je jen otázka kde chce zůstat....

___

Yah- stihla jsem to vážně rychle díky bohu-

-momo