𝙏𝙝𝙚 𝙊𝙣𝙚

4. Please Don't

Takhle to probíhalo, celý týden. Místo toho aby se snažil novému životu přizpůsobit, skoro se až bil za to aby mohl pryč. Nesnášel to tady. Ne že by to nebylo pěkné nebo by mu vadili lidi, on se jen nedokázal přenést přes ten fakt, že ho znovu zaprodali, že ho tady vlastně nikdo nechce. Cítí se tady špatně a dnešní příjezd jeho otce tomu ani trochu nepomáhá.

Jediné co si přál bylo odejít domů, jenže ani tam se necítil dobře. Všude kde byl se cítil nechtěný a smutné bylo, že to byla pravda, jen Yoongi ho opravdu chtěl u sebe. Nikdo jiný se nikdy nestaral a i když Jungkook vypadal mile a zodpovědně, Jimin si s ním nic začínat nechtěl. Nechtěl být znovu zrazený. 

,,Minie, musíš se připravit, za chvíli tady bude." ozval se ode dveří Yoongi, jenže Jimina o nezajímalo. Chtěl se jen vytratit ze světa. Nebyla tady jediná věc, která by ho tady držela, jenže neměl odvahu to ukončit, a tak radši jen přežíval tyhle nudné dny. 

Momentálně jen tak posedával na balkóně v teplácích a oversize mikině. Výhled na tu krásnou zahradu hned pod jeho pokojem byl krásný. 

Neměl náladu na to mluvit, natož shazovat lidi jeho předem promyšlenými urážkami. Tenhle balkón teď byla jeho komfortní zóna a vůbec se mu odsud nechtělo.

,,Minie." povzdechl si Yoongi, když viděl, že jeho bráška už zase sedí na balkóně. Sedával tam každou jeho volnou chvíli. Dělalo mu to starosti. Myslel si, že po nějaké době si na Jungkooka zvykne, jenže Jimin ho odmítá vším co má. I přes to by dnešek jiný, Jimin nemluvil. Připomínalo mu to toho starého Jimina. To malé dítě, které má strach ze světa.

Když se Jimin podíval na hodinky na jeho levém zápěstí, začal se oblékat. Nechtěl, aby první věc, co jeho otec udělá, když přijde bude, že ho zbije.

,,Jsi v pořádku?" zeptal se Yoongi a chtěl ho chytit za ruku, aby ho na sebe otočil, jenže Jimin sebou vylekaně cukl. Na to už Yoongi věděl, že tenhle den bude pro Jimina peklo.

,,Pojď za mnou." zašeptal potichu Yoongi a rozevřel paže. Netrvalo to dlouho, než Jimin zaplul do objetí a potichu se mu v něm rozbrečel. Vážně moc se bál.

,,Jimine?" ozval se z chodby Jungkookův příjemný hlas. ,,Tvůj otec už přijel a chce tě vidět." řekl a bez jakéhokoliv povolení vešel do místnosti. Jimin stihl rychle utéct do koupelny. Nechtěl, aby ho někdo viděl takhle. 

,,Dej mu ještě pět minut." řekl Yoongi s povzdechem a prosebně se na něj podíval. Za dobu jeho pobytu tady se s ním docela spřátelil. No... Aspoň se dostali k tykání.

,,Jasně, já už půjdu dolů, snad už trefíte." řekl Jungkook, když pochopil, že tady ho není potřeba.

Po chvíli už Jimin s Yoongim po boku kráčeli dlouhými chodbami. Čím blíž byli, tím víc Jimina cosi svíralo vevnitř

,,Můj drahý Jiminie." zvolal vesele jeho otec a lehce ho pohladil po tváři. Všichni v téhle místnosti mohli vidět ten strach a odpor v jeho očích. Popravdě se mu chtělo až brečet, ale nechtěl se až tak snížit.

,,Prý jsi drzý na všechny okolo. Asi si tě budu muset na víkend půjčit, mhh?" řekl slizce jeho otec Jiminovi přímo u ucha. Ten sebou hned na to ale škubl a uchechtl se. ,,Jsem dospělý tak na mě laskavě nešahej." odsekl. 

Najednou u něj vyhrála nenávist nad strachem, a tak se začal bránit. Přece by mu nic neudělal dokud je u Jeonů ne?

,,Takhle se chová k tvému otci?" zeptal se přísně a vlepil mu facku. To ovšem nikdo z přítomných nečekal. Yoongi sebou škubl, Jungkookovi to málem vyrazilo dech, Taehyungovi spadla brada a jediný který jen pokroutil hlavou byl Seokjin. Dokonce i král Jeon vypadal víc překvapeně než samotný Jimin. Ten se ale rozhodl nevzdávat se a suše se uchechtl. 

,,Takhle se chová k synovi?" vrátil mu narážku snad poprvé v životě.

,,Vidíte? A tohle dostanete za to, že jste ho vychovali. Byl slušný, milí poslušný chlapec, a tak jsem souhlasil s tím, že půjde bydlet k matce a toto se z něj vyklubalo. Drzý spratek. Nemůžu tomu uvěřit. Určitě na to má vliv ta ženská a ten její bastard." zakroutil, jakoby nechápavě, hlavou.

,,Matku si urážej co chceš, ale Yoongiho z toho vynech." zasyčel na něj Jimin.

,,Omlouvám se za problémy co způsobil. Postarám se o to, aby se to neopakovalo po jeho návratu." uklonil se Park kláli Jeonovi. Ten se s ním rozloučil a Park už tahal Jimina ven k jeho autu. Jimin už se ani nesnažil bránit, protože věděl, že to nemá cenu. 

Už teď věděl, že kdyby mlčel a byl poslušný, vybruslí z toho mnohem líp.

___

nevim

-momo