𝙏𝙝𝙚 𝙊𝙣𝙚

12. Comfort

Už byl čas večeře, a tak ze sebe Jungkook sundal Jimina a společně s Yoongim a Taem se šli najíst s tím, že Jiminovi jídlo donese do pokoje.

Jimin mezitím pokojně spal a když Jungkook otevřel dveře, tak se trochu promrvil, ale i tak to musel být Jungkook, co naruší jeho spánek. Bohužel člověk potřebuje jídlo a tím, že Jimin nejedl ani oběd, chtěl teď Jungkook dohlédnout na to, že se pořádně nají.

,,Jimine." řekl a trochu s ním zatřásl. 

Jimin se dost očividně lekl a málem spadl z postele. 

,,Oh- to jsi ty..." řekl Jimin, který se ještě nevzpamatoval z toho šoku. 

Je pravda, že už Jungkookovi věří dost na to, aby se o něj třeba opřel a nevadí mu jeho přítomnost i když je dost blízko, ale tenhle typ doteku nečekal, ještě aby ano když spal. 

,,Promiň nechtěl jsem tě vylekat. Přinesl jsem ti večeři. Nechtěl jsem aby jsi měl hlad, když jsi neměl oběd." vysvětlil Jungkook s omluvným tónem. 

Ještě pořád byl zmatený z Jiminovi  "dobré nálady" a nevěděl jestli se ho může jakkoliv dotknout, takže to prostě nechal na Jiminovi. Když to bude potřebovat, tak to udělá. 

,,To je v pořádku a děkuju... Za to  jídlo." řekl Jimin trochu rozhozeně. Prostě byl čerstvě vzbuzený nedokázal by říct ani svoje příjmení, ale dokázal přemýšlet nad tím, jak se strašně moc stydí za to, že usnul Jungkookovi v podstatě v klíně a už vůbec nechápal, jak moc mu to prohrabování vlasů bylo příjemné. Nikdy nevěřil lidem a jediný komu na sto procent věří je Yoongi, ale stresovalo ho, jak rychle se k němu Jungkook dostává blízko. 

Jimin v klidu dojedl svoje jídlo a zavolal si služebnou ať odnese talíř zpátky do kuchyně. Celou dobu si spolu s Jungkookem povídal o ději jedné z mang, kterou četl. Byla v japonštině, jako většina, a i přes to, že Jimin japonsky umí, některá slova mu dělala problém a potom nedokázal plně pochopit děj. Tímhle vlastně strávili spoustu času. Neskutečně je bavilo spolu debatovat, protože na rozdíl od jiných lidí, co Jimin zná, to neskončilo hádkou. 

Možná to bylo, protože měli na tyhle věci podobný názor, ale i když neměli, tím lepší ta konverzace byla, protože oba měli důvody, proč věří, že to tak je, ale zároveň dokázali pochopit důvody toho druhého, což byla pro oba dva vysněná konverzace.

Jimina popravdě až děsilo, jak moc si rozumí. Kdykoliv, ač ne často, mluvili o nějakých jejich problémech nebo celkově těžkých situacích, dokázali se úžasně pochopit. 

I když se to Jimin bál přiznat i za tu krátkou dobu si začal uvědomovat, že Jungkook je přesně to co hledá. Přesně ten typ člověka, kterého by chtěl po svém boku.

A Jungkook? To, že konečně našel člověka, co mu opravdu rozumí, pro něj byl doslova ráj. Je pravda, že s Taehyungem jsou jako dvojčata, ale na spoustu věcí mají opačné názory a Taehyung nikdy nedokázal pochopit něco co si sám nemyslel, že tak je, a tak se jejich debaty táhly neuvěřitelně dlouho bez žádného posunu a měnily se vždy v hádky.

Jenže rozdíl mezi těma dvěma byl ten, že Jungkook si plně uvědomuje, že Jiminovi naprosto propadá.

,,Půjdeme na balkón?" zeptal se Jimin a ani nečekal na Jungkookovu reakci. Bylo mu jasné, že s ním půjde rád, byla to jejich rutina. Každý večer si tam sednout, pozorovat hvězdy a občas probírat věci, které je trápí.

Jako vždycky si sedli na velký parapet, který jim slouží jako lavička od doby, co Jimin přijel, jenže tentokrát mezi sebou neměli metrový odstup jako normálně. Dneska si Jimin sedl přímo vedle Jungkooka, což ho trochu rozhodilo. 'Dneska se chová vážně zvláštně' proletělo Jungkookovi hlavou.

,,Můžu ti něco říct?" zeptal se Jimin a hleděl z balkónu dolů na Yoongiho s Taehyungem, kteří se i přes tmu venku rozhodli projít se v zahradě na kterou má Jimin krásný výhled.

Jungkook jen něco zamručel na souhlas a taky se soustředil na svého bratra, který se s Yoongim něčemu hlasitě smál.

,,Bojím se." začal Jimin, a tak se Jungkook na malou chvilku otočil na něj. ,,Bojím se, že teď když má Yoongi Taeho, tak mě přestane potřebovat. Nebo taky že zjistím, že mě nikdy nepotřeboval a já jsem byl jen přítěž. Zároveň mám ale radost, protože má konečně nějakého kamaráda se kterým si je blízký. I když mi to pořád vymlouvá, tak vím, že často rušil svoje plány kvůli mně. Celkově musel obětovat spoustu svého volného času kvůli mým psychickým problémům, ale teď vypadá šťastně." usmál se se slzami v očích a úsměvem na rtech. ,,Nevím co mám dělat." řekl a protože nechtěl, aby ho Jungkook znovu viděl brečet, opřel si svoji hlavu o jeho rameno. Taky možná proto, že ho to uklidňovalo, kdo ví...

,,S Taem jsme vždycky byli jako dvojčata, když jsme byli mladší, nedokázali jsme být na krok od sebe, ale pak se Tae začal věnovat učení víc než kdy jindy a já měl svoje povinnosti jako následník trůnu, takže jsme spolu už nebyli tak často, ale podívej se teď. Jsme si pořád opravdu blízcí a naplno si užíváme přítomnost toho druhého i když už spolu nejsme každou minutu. Ty si to možná neuvědomuješ, stejně jako my tehdy, ale tyhle typy vztahů jsou nezdravé. Lpíš na určitém člověku tak moc, že bez něj nedokážeš fungovat. My jsme ten nezdravý vztah přešli a teď jsme pořád šťastní. A možná toto je přesně to, co ty a Yoongi potřebujete, víš? To, že s tebou nebude každý okamžik tvého života neznamená, že mu na tobě nezáleží." řekl Jungkook a jemně Jimina pohladil po vlasech. 

Bylo zvláštně pěkné, jak se ani jeden z nich nemusel bát, že řekne něco špatně, protože pocit, že ten druhý pochopí všechno naplňoval oba dva. 

Po chvíli co věnovali očnímu kontaktu, který Jimin nesnáší, ale s Jungkookem to není tak těžké, se zadívali zpět na své bratry, ale nemohli uvěřit tomu co vidí. 

Za tu krátkou dobu co jim nevěnovali pozornost, se ti dva dole začali líbat a čím dál víc to nabíralo na intenzitě.

,,Co?-"

,,Jak?-"

Řekli ve stejnou dobu Jungkook s Jiminem a společně se tomu zasmáli. 

Jiminovi bylo o moc líp, když si o tom promluvil s Jungkookem. A věřil tomu, že to zvládnou. 

Vážně nechápal kde se to v něm vzalo, ale když je s Jungkookem, jakoby neměl brzdu...

___

ahoj. Ne vážně nemám nic lepšího co říct...

-momo