Další den ráno se Jimin necítil vůbec dobře, ale kdo by se mu divil. Samozřejmě mu dost pomohlo mít u sebe Yoongiho, ale ten měl za chvíli zase odjet a nikdo neví jak se to Taehyungovi povedlo, ale měl jet s ním.
,,Budeš v pořádku?" zeptal se ho Yoongi. Moc se mu ho tady nechtělo nechávat v tomhle stavu. Věřil, že se o něj Jungkook postará, ale pořád se o něj bál.
,,Jasně." řekl Jimin a pokusil se usmát, jenže pravda byla taková, že jen nechtěl, aby se o něj bál.
Jimin ho potom vyprovodil před palác a sledoval, jak mu jeho bratr znovu ujíždí.
,,Nedostaneš znovu panický záchvat hned potom, co se zavřeš v pokoji, že ne?" pousmál se Jungkook, který stál už nějakou chvíli za ním.
,,Ne, snad už ne." uchechtl se Jimin. Moc do smíchu mu nebylo, ale nechtěl být na Jungkooka hnusný.
,,Co kdyby jsme se někam vypařili?" zeptal se zničehonic Jungkook a přerušil tak příjemné ticho, které mezi nimi vládlo.
Oba byli rozvalení na zádech hlavami k sobě, tentokrát na Jungkookově posteli.
,,Tak jo, kde?" souhlasil hned Jimin.
,,Chceš se podívat do Japonska?" zeptal se Jungkook, ale v hlavě si už vymýšlel plán na to, co tam budou dělat.
,,Hej hej, zpomal... Jak jako do Japonska? Nemáš být to zodpovědné dítě?" zeptal se Jimin překvapeně. Představoval si třeba nějakou jeho skrýš v lese nebo něco takového...
,,Copak, bojíš se?" pozvednul Jungkook obočí.
,,Nope, jedeme." odpověděl rychle Jimin.
,,Tak jo, běž si sbalit nějaké oblečení zbytek koupíme někde po cestě." To už se ale Jimin zvedal a utíkal do pokoje.
Vážně si nemyslel, že to Jungkook myslel až tak vážně, ale budiž.
Po pár minutách se sešli zase u Jungkooka v normálním oblečení, aby nebyli nápadní.
Po tom co se bezúspěšně snažili všechny věci, které chtěli vzít s sebou nacpat do batohu se na to vykašlali s tím, že si Jungkook vzal jen malý batůžek s penězi, platební kartou a foťákem. Na co důležité věci, žo jo?
,,Už jsi to někdy udělal?" zeptal se zvědavě Jimin. Bylo zvláštní jak ho Jungkook pokaždé dokázal přivést na jiné myšlenky.
,,Ne, ale všechno musí být jednou poprvé." pokrčil rameny Jungkook. Jimin už to nijak nekomentoval a společně se vydali k hlavní bráně.
,,Připraven porušit všechny pravidla, co tady fungují a utéct rodině?" zeptal se Jimin se smíchem, když uviděl jak je Jungkook bledý.
,,Ne."
,,Tak jdeme!" vykřikl Jimin. Popadl Jungkookovu ruku a rozběhl se pryč.
Po nějaké chvíli došlo strážným, že toto asi není hodinová procházka a tak se za nimi s křikem rozběhli. To už se do toho Jungkook plně dostal, vzal Jimina do náručí a běžel dál. Bylo to jakoby s každým krokem, co udělají opadaly postupně všechny starosti.
,,SUCK MY DICK BITCHES!" křičel za nimi Jimin a tajně doufal, že nerozumí anglicky stejně jako Jungkook.
,,Já budu tak moc mrtvý, až se vrátím domů." zasmál se Jungkook, když stáli na hlavním nádraží a čekali na jejich vlak.
,,Pojďme na to nemyslet." usmál se Jimin.
,,Jo, pojďme si to naplno užít." souhlasil Jungkook a rozcuchal Jiminovi vlasy.
Momentálně bylo to, že tady Jimina nikdo nepoznal extrémní výhoda, protože mohl mluvit s lidmi když to bylo třeba bez toho, aby měli podezření. Jungkook musel mít celou dobu co se pohybovali v Koreji klobouk a roušku.
Bylo zvláštně uklidňující, být na cestě do jiné země s tím, že nemáš přikázané něco dělat.
___
Tohle bylo tak moc random, že jsem to ani já nečekala-
-momo
ČTEŠ
𝙏𝙝𝙚 𝙊𝙣𝙚
Fanfiction,,Všichni v mém životě mě opouštějí. Možná jsem si myslel, že s tebou to bude jinak..." 7.6. 2022 #1 jikook
