𝙏𝙝𝙚 𝙊𝙣𝙚

25. Library

,,Vážně rád vidím, že se sbližujete, jenže to tě neomlouvá od tvých povinností." řekl král, když Jungkook s Jiminem přišli na oběd.

,,Ale tati... Vždycky jsi na Jungkooka až moc přísný. Nech ho se chvíli bavit." přimluvil se za něj Seokjin.

,,To protože z něj bude král, takže ty mlč." obrátil se na svého nejstaršího syna. ,,Stejně si myslím, že nejlepší následník by byl Taehyung." zamručel král.

,,To říkáš od doby, co se rozhodl, že král nebude a teď trajdá někde po Londýně." protočil očima Jungkook. ,,A neboj se všechno dodělám." dodal.

,,O to se nestarej, Minho se do toho už pustil. Nevím co se stalo, když jste byli v Londýně a dolovat to z vás nebudu, ale budeš mít do konce týdne volno tak si to vyřešte. Svatba se bude vysílat živě, takže potřebuju aby jste byli v pohodě." usmál se na ně král a dál už všichni v tichosti jedli.

Jimin se ale nemohl zbavit myšlenek na svatbu ani když byli v Jungkookově pokoji.

,,Nad čím přemýšlíš?" zeptal se Jungkook, když si všiml, že ho Jimin neposlouchá.

,,Umm... Promiň. Já jen... Strašně moc mi na tobě záleží a opravdu tě miluju jenom si tě ještě nechci brát." řekl Jimin narovinu. 

,,Taky si tě ještě nechci brát. Celé je to blbost. Nechápu proč si tě nemůžu vzít kdy budu chtít." zakroutil hlavou Jungkook. ,,Je mi strašně líto, že nás oberou o tak krásný moment." dodal ještě.

,,Teď mě napadlo... Chtěl jsi někdy děti?" zeptal se Jimin. 

,,Když jsem byl malý, všichni do mě hustili, že až vyrostu, tak si musím najít nějakou krásnou princeznu a mít s ní hodně dětí aby se náš rod rozrostl, a tak jsem jim na to řekl, že si radši najdu prince a žádné děti nebudou jen aby mě už nechali na pokoji. A vidíš... Našel jsem překrásného prince, kterého nadevše miluju." řekl Jungkook a usmíval se při tom jako sluníčko.

,,Takže ne?" zeptal se Jimin znovu. Věděl, že mu chtěl Jungkook polichotit, ale vážně ho zajímala odpověď. Nebo spíš se bál jedné možné. 

,,Chtěl bych děti, ale s tebou. Vživotě bych nebyl schopný vyspat se s nějakou ženou ani kvůli dítěti. Nesnášel bych potom to dítě, ale bylo by pěkné si třeba někdy jedno adoptovat." odpověděl Jungkook.

Jiminovi se ulevilo a asi to dal až moc najevo, protože Jungkook se začal smát a přitáhl si ho k sobě. 

,,Nemusíš se bát. Vážně nemám v plánu s někým spát pro dítě. Ale co ty? Chtěl by jsi dítě?" ptal se zase Jungkook.

,,Já nevím. Nedokážu si sebe představit jako otce. Navíc já sám teď nemám nějak úžasnou psychiku a sám potřebuju někoho kdo se o mě bude starat, ale bylo by to pěkné, kdyby se to jednou v budoucnu stalo." zapřemýšlel Jimin.

,,Zdá se mi to nebo jsi dneska nějaký sdílný?" zasmál se Jungkook. 

,,Měl jsem kávu, takže mám víc energie tím pádem hodně mluvím a moc nad tím nepřemýšlím než to řeknu." pokrčil rameny Jimin. 

,,Nemá tyto účinky spíš alkohol?" podivil se Jungkook, ale tajně záviděl, že na něj ještě funguje káva.

,,To nevím. V životě jsem nepil nic víc než sklenku vína." přiznal Jimin.

,,Je ti dvacet čtyři... Za celou tu dobu jsi neměl nic silnějšího?" Jungkook tomu nemohl uvěřit. Měl za to, že to je první věc, co člověk dělá když dovrší dospělosti.

,,Víš, u nás je to docela zakázané téma. Yoongi byl donedávna závislý na alkoholu a musel i na operaci. Vlastně to nebyl jenom alkohol. Prostě už v době kdy jsem tam přišel byl dost v háji, ale asi to, že se o mě staral mu pomohlo se z toho dostat, jenže ještě tak dva roky zpátky se občas opíjel tak, že bys ho nepoznal." řekl Jimin. Normálně by si to nechal pro sebe, ale dneska měl chuť o tom mluvit. Navíc měl jistotu, že to Jungkook nikomu neřekne. 

,,Takže jsi viděl co to s ním dělalo a už tě ani nenapadlo se na alkohol podívat?" ujasnil si Jungkook.

,,Hmmm... Tak nějak." 

,,Pojďme změnit téma, dobře?" navrhnul Jungkook a vzal si svého prince do náruče. ,,Říkal jsi, že rád čteš, že? Něco jsem pro tebe nechal připravit." usmál se a i s Jiminem v náruči se rozešel na konec chodby.

Těsně před dveřmi do bývalého skladu se zastavil a Jimina položil na zem. 

Zabralo mu několik dní všechno rozvrhnout tak, aby to vypadalo dobře a zároveň chtěl, aby se to Jiminovi líbilo a cítil se tam dobře.

,,Můžeš je otevřít." řekl Jungkook a Jiminovu ruku položil na kliku. Byl dost nervózní... Moc si přál, aby se to Jiminovi líbilo.

Hned jak Jimin pohnul klikou a potlačil do dveří, šokem málem omdlel na místě. 

Před jeho očima se rozprostírala malá knihovna. No... malá- Byla rozhodně menší než královská knihovna... Přes celou stěnu naproti dveřím se táhly police na knihy, napravo byl, už od pohledu pohodlný, gauč s roztomilou lampou. Na druhé straně byl stolek se dvěma křesli u něj a balkón s výhledem na království. Všechno bylo laděno do příjemné šedé a tmavě zelené barvy. 

Jimin nevěděl co na to má říct.

,,To je pro mě?" zeptal se.

,,Samozřejmě." zasmál se Jungkook. ,,Máš tady od všeho něco... Myslím, že i nějaká klasika, jak korejsky, tak anglicky. Taky jsem si nechal od Yoongiho napsat seznam knížek, které máš rád a podle žánru vybral nějaké co vypadaly zajímavě. Taky jsou tady nějaké mangy, ale většinu knih si vybereš sám. Můžeš sem chodit kdykoliv budeš chtít a klíč budeš mít jenom ty. Nebo jakože je jeden náhradní, kdyby se něco stalo, ale slibuju, že sem bez tvého svolení nepůjdu." zasmál se znovu, ale to už mu Jimin skočil do náruče a tak tak zadržoval slzy.

,,Děkuju, strašně moc si toho vážím." řekl Jimin a víc stisk Jungkooka.

,,To nic není." usmál se Jungkook a pohladil ho po vlasech. Byl moc rád, že se mu to líbí. Rád h viděl šťastného.

___

♡*( ͡˘̴ ͜ ʖ̫ ͡˘̴ )*♡

-momo