,,Jungkooku, doprdele nemůžeš jenom tak odjet, co si o sobě myslíš?!" křičel na něj jeho otec. Jeho to ale nezajímalo. Zjistil, kde je Jimin a nic by ho teď nemohlo zastavit. Ani konec světa.
Jungkook nemohl tu noc už spát. Prohledali celé království a obvolali všechny sousední. Nemohl myslet na nic jiného než na to, jestli je Jimin v pořádku. Popravdě... Vypadal příšerně a momentálně se rozhodl nepřipravený a bez ochranky nasednout, tentokrát, do jejich soukromého letadla a okamžitě jet za ním a jediné, co mohl král udělat, bylo poslat Taehyunga a Yoongiho s ním. Musel nějak zajistit, aby jeho nejmladší syn neudělal nějakou kravinu.
,,Tati, nech ho tak. Tae se o něj postará a ty sám víš, že ho teď nikdo a nic nezastaví." řekl Seokjin, který přijel i se svým manželem k příležitosti plesu a rozhodl se chvíli zůstat.
,,Nenechám ho přece takhle se ničit kvůli jednomu člověku. Yoongi říkal, že je v pořádku, tak se mohl aspoň najíst." řekl na to naštvaně Jeon.
,,Neznám Jimina, ale Jungkooka ano a ty sám si uvědomuješ, jak moc musí být Jimin výjimečný, když se Kookie takhle chová." usmál se Seokjin.
,,To je mi jedno. Má povinosti na které se nemůže takhle vykašlat." říkal, pořád naštvaně, král.
,,Tati... To stačí." položil mu ruku na ramenou Seokjin, a tak to Jeon vzdal. Koneckonců Seokjin měl pravdu.
,,Nah- Přestaň mluvit tak rozumně, pořád jsem se nedostal přes to, že jsou moje děti dospělé." řekl ještě král a pak už, za doprovodu Seokjinova smíchu, odešl.
___
V tu dobu už byl Jungkook i s ostatníma v letadle a netrpělivě klepal nohou.
,,Kookie, můžeš klidně spát, vzbudíme tě, až tam budeme." řekl Taehyung i když očekával, že Jungkook nepůjde spát dokud u sebe nebude mít Jimina.
,,I'm good." řekl Jungkook a už si ani neuvědomil, že se přepnul na angličtinu.
___
Po snad nekonečné cestě, kdy opravdu Jungkook neusnul a ani se o to nesnažil, se konečně dostali na letiště, kde už chtěl Jungkook běžet, ale naštěstí ho Yoongi přesvědčil o tom, že autem to bude rychlejší.
Na zámku je už očekávali jen Jimin nevěděl, že má přijet, a tak bez řečí nechali Jungkooka běžet dovnitř.
,,Kooku, po schodech a hned do prava. Je to Hoseokův pokoj, zkus být slušný." zakřičel na něj Yoongi a omlouval se všem, které Jungkook málem smetl.
Jungkook vletěl do pokoje jako střela, a když uviděl Jimina, okamžitě si ho přitáhl do opravu pevného obětí.
Jimin byl zmatený, ale hned, co byl u Jungkooka, se rozbrečel a Jungkook nemohl přes vzlyky ani dýchat.
,,Jungkookie?" vzlykl Jimin. ,,Jungkookie, musíš se uklidnit." řekl pořád mezi vzlyky Jimin, protože Jungkook se vážně už skoro dusil. ,,Já... Omlou-"
,,Ne, Nemluv." utnul ho Jungkook jemně. Chvíli pracoval na svém dýchání, a když si byl jistý tím, že zvládne v pořádku mluvit, tak ho pustil, posadil na okraj postele a klekl si před něj.
,,Jiminie, mně je to tak moc líto, já- nesnáším se za to, že jsem ho nechal. On mě zatáhl pryč, tak jsem čekal, co z něj vypadne, ale stalo se to, co se stalo. Jenže hned jsem ho odtáhl. Říkal mi přesně to cos ty viděl už od prvního dne, ale já ho nechci a dost jasně jsem mu to řekl a poslal ho domů. Chtěl jsem ti to říct a ujistit tě o tom, že miluju tebe, ale ty jsi tam nebyl a-" Jungkook už neměl sílu pokračovat. Už se kompletně složil Jiminovi do klína.
,,Po tom dopise jsem si myslel, že jsem tě už opravdu ztratil, a to byla ta nejhorší představa. Já tě nemůžu ztratit, jsi pro mě všechno, chápeš?" vzlykal Jungkook.
Jimin taky pořád nepřestal brečet. Celou dobu jen hladil Jungkooka po vlasech. Cítil se hrozně za to, že nechal Jungkooka takhle trpět.
,,Jiminie, prosím, dej mi ještě jednu šanci.." řekl Jungkook a snad poprvé za tu dobu se Jiminovi podíval do očí.
,,Jungkookie," řekl sladce Jimin a dal mu pusu na čelo. ,,Máš tolik šancí kolik chceš. Jediné na čem mi záleží je abys byl šťastný a pokud mě k tomu potřebuješ, tak tady pro tebe vždycky budu." usmál se Jimin přes slzy.
,,Přestaň se brát jako tu nejmíň cennou věc na světě. Cítím se pak příšerně, protože pro mě jsi nejdůležitější člověk na světě." vzlykl Jungkook.
Potom už i Yoongi, Tae a Hobi odešli od dveří a dali jim prostor. (Bylo vtipné, že to Hoseoka rozbrečelo i když jim kvůli korejštině nerozuměl ani slovo...)
Zbytek dne a nakonec i noc strávili pak už jen spolu a oba už nemohli být šťastnější.
___
Tak tohle bude konec no-
Na tomhle příběhu už dělám od podzimu 2021 takže jsem si k němu utvořila takové zvláštní pouto a mrzí mě, že už končí, ale ještě vám vydám epilog <33
-momo
ČTEŠ
𝙏𝙝𝙚 𝙊𝙣𝙚
Fanfiction,,Všichni v mém životě mě opouštějí. Možná jsem si myslel, že s tebou to bude jinak..." 7.6. 2022 #1 jikook
