Prvních pár dní bylo v pořádku. Nikdo se po Jiminovi nesháněl, a tak si mohli v klidu s Jungkookem užít procházky po Británii. A cítil se dobře, jenže pak se kvůli maličkosti šeredně pohádal s matkou a skončilo to u 'a proto tě nikdo nemá rád a nikomu na tobě nezáleží'.
Jimin z toho byl zničený. Jeho pochybnosti zase vypluly na povrch. Nevěděl co má dělat. Konečne se po dlouhé době cítil dobře a nešel někoho s kým rád trávil čas, ale jeho rodina mu to opět musela pokazit.
Najednou uslyšel zaklepání na dveře a následný pokus o otevření, jenže dveře byly zamčené.
,,Minie? Včera jsi nevečeřel a teď jsi vynechal i snídani. Děje se něco?" ozval se starostlivým hlasem Jungkook.
Jimin už byl opět na pochybách. Chtěl to všechno říct Jungkookovi a chtěl od něj slyšet, že mu na něm záleží, ale co kdyby jen potvrdil to co mu řekla matka.
,,Proč se staráš." řekl Jimin a jen tak tak zadržel vzlyk.
Jungkook byl zmatený. Byl zvyklý na to, že Jimin má dny, kdy chce být sám, ale vždycky mu to řekl přímo ne takhle...
,,Pustíš mě dovnitř?" zeptal se Jungkook. Bylo mu nepříjemné s ním mluvit přes dveře, ale nic se neozvalo. ,,Tak jo." řekl si pro sebe a odešel.
,,On mě tady vážně nechal." začal brečet Jimin. Zrovna od něj čekal, že se bude zajímat, ale očividně se spletl. Nebo to si aspoň myslel.
Mezitím Jungkook zašel za Yoongim pro druhý klíč od Jiminova pokoje. Bylo mu jasné, že je něco špatně, a taky věděl, že Jimin by si nikdy sám od sebe neřekl o pomoc.
Jimin sebou šokovaně škubl, když uslyšel odemykání dveří.
,,Jungkooku?" zeptal se překvapeně.
,,Vážně sis myslel, že tě tady nechám?" zeptal se se smutným úsměvem Jungkook a sedl si na postel hned vedle Jimina. Ten mu rychle skočil do objetí a naplno se rozbrečel.
,,Vadím ti?" zeptal se Jimin mezi vzlyky.
,,Já si myslel, že jsem to udělal dost očividné, ale asi ne." zakroutil hlavou Jungkook a sklonil se k Jiminově tváři. ,,Myslíš si, že bych udělal toto kdyby jsi mi vadil?" zeptal se a lehce Jimina políbil.
Jimin nic nedělal. Dokonce i přestal brečet. Byl jako omámený. Nic nechápal. Ovšem ve chvíli kdy Jimin nic nedělal začal Jungkook trochu panikařit.
,,Já- Promiň. myslel jsem, že..." začal Jungkook "zachraňovat" situaci, jenže byl přerušen Jiminem, který ho políbil nazpět.
,,Minie, jestli to pořád není dost jasné, tak tě miluju, vím to jistě už od našeho výletu do Japonska, jen jsem se bál, že bych to uspěchal, takže jestli ti něco je, musíš mi to říct, jinak ti nemůžu pomoc." řekl Jungkook po tom co se od sebe trochu odtáhli.
,,Já jen... Pohádal jsem se s matkou a řekla mi nějaké věci, které mi ublížily a k tomu ještě musím pořád přemýšlet nad Yoongim a Taehyungem a už toho je moc." snažil se udržet slzy Jimin a zabořil si hlavu do Jungkookovi hrudi.
,,Co se děje s Yoongim a Taem?" zeptal se Jungkook zmateně.
,,Nic, jen jsou si prostě čím dál víc blízcí a já se bojím, že kvůli tomu o Yoongiho přijdu." řekl Jimin narovinu a Jungkook se jen lehce zasmál.
,,Včera když jsem mluvil s Taem, tak říkal, že Yoongi přemýšlí nad tím samým. Vy dva spolu nutně potřebujete trávit víc času, takže ty se teď půjdeš najíst a pak půjdeš za Yoongim a do večera tě tady nechci vidět." zasmál se Jungkook a pohladil Jimina po vlasech.
Jimin se jen usmál a kývl na souhlas, pak už se zvedl a chtěl odejít, ale rychle se ještě vrátil a dal Jungkookovi pusu na tvář.
,,Taky tě miluju, pokud jsem nebyl dost jasný." řekl a s přiblble sladkým úsměvem mířil do kuchyně.
___
<3
-momo
ČTEŠ
𝙏𝙝𝙚 𝙊𝙣𝙚
Fanfic,,Všichni v mém životě mě opouštějí. Možná jsem si myslel, že s tebou to bude jinak..." 7.6. 2022 #1 jikook
