𝙏𝙝𝙚 𝙊𝙣𝙚

6. Alone Again?

Pár dalších dní probíhalo následovně; Jimin nevycházel z pokoje pokud to nebylo nutné a když už musel, tak se choval jako by se nic nestalo, celý svůj volný čas strávil s Yoongim nebo sám na balkóně jeho pokoje, taky se mu ulevilo, protože Seokjin i s jeho manželem a několika dalšími lidmi z jejich domova už odjeli, a tak byl palác skoro prázdný. 

Jediný kdo si všiml, že se něco vážného děje byl Jungkook. Taehyung měl zakázané o té modřině mluvit od Yoongiho, jenže i tak si jí Jungkook všiml jednou když se Jimin sehnul pro knížku, která mu vypadla na zem. Taky jeho chování bylo zvláštní. Neslyšel od něj ani jednu nevhodnou poznámku, ani jeden protest pokaždé, když se rozhodlo o programu, ale to nejdůležitější bylo, že nebyl schopný očního kontaktu, bál se hlučných a rychlých pohybů a hlavně měl tendenci se bránit hned co se ho někdo jen omylem lehce dotkl. Prostě bylo něco špatně. 

I když se mu moc nelíbilo, že neví co se děje, protože byl od malička příšerně zvědavý, radši nic neříkal, protože se stejně s Jiminem ani pořádně nezná a tohle by byl z jeho strany sebedestrukční tah. Měl v plánu si s ním vybudovat alespoň přátelský vztah, když už spolu budou pravděpodobně do konce života a tím, že by do něj rýpal by se to nezlepšilo, ale zhoršilo.

Konec konců, tohle byl den kdy byl naplánován Yoongiho odjezd. Měl by v blízké době převzít království, a tak musel být doma a spoustu se toho ještě naučit, a aby měli snoubenci prostor, tak se král Jeon rozhodl poslat Taehyunga s ním, aby navázali taky lepší vztahy s jinou zemí, všechna podpora je důležitá, i když je to přes půlku planety daleko. 

Jediný problém byl ten, že Jimin pořád počítal s tím, že tady Yoongi alespoň tak dva další týdny bude a Yoongi mu nic zatím nechtěl říct, aby ho ještě víc nestresoval, jenže mu nezbývalo moc času. 

,,Jiminie?" zavolal ze dveří jeho pokoje, ale i tak mu bylo jasné, že je opět na balkóně. Kde jinde by v tuto dobu taky byl, že? Proto se rozhodl sám pozvat a přisedl si za ním ven.

,,Co se ti tady vlastně tolik líbí?" zeptal se s příjemným usměvem Yoongi. 

,,Všechno. Ale hlavně to, že je to tady malé. Celé sídlo je strašně velké a tiché, je to depresivní a necítím se tam bezpečně." řekl docela uvolněně Jimin. 

,,Hmm... Asi bych ti měl něco říct." začal zvolna Yoongi a mohl jen doufat, že to bude v pořádku. ,,Za asi půl hodiny budu muset odjet zpátky domů." 

Na to se Jimin zatvářil vyděšeně a zmateně najednou. 

,,COŽE?!" vykřikl.

,,Jiminie, klid zase přijedu to se neboj, ale musím se připravit, vždyť víš, že je to moje povinnost. Navíc Taehyung tam musí skrz jeho učení a..." 

Dál už Yoongi nemusel mluvit. Touto větou to zkazil ať už by to okecal jakkoliv. Jiminovi teď hrálo v hlavě jediné. ,Taehyung je pro něj přednější než já.' A v tomhle momentu už to nezachrání. 

,,Jasně." přerušil Yoongiho vysvětlování jeho neutrální odpovědí bez toho, aby nechal nějaké emoce vyplout na povrch, jenže Yoongi si tentokrát nevšiml, že Jimin to ve skutečnosti nebere tak v pohodě, jak to vypadá, a tak se rozloučili a až po zavření dveří od pokoje Jimin sjel zády po dveřích a začal se skoro až zalykat vzlyky. 

Je to tady znovu. Už zase ho někdo opustil, už je sám. Nebo takto to aspoň on bral. 

___
hejsjsjjsjsjssss ať už je sobota-

-momo