Jimin na té zemi už nějakou dobu seděl a nemohl se ani trošičku uklidnit. Kdo ví jak by to dopadlo kdyby zrovna nešel Jungkook do svého pokoje po tom co se rozloučil s Yoongim, který ho žádal, aby na Jimina dohlédl a dal mu okamžitě vědět, kdyby bylo něco špatně.
Slyšel z Jiminova pokoje ten hlasitý pláč a trochu ho to vyděsilo. I tak ale otevřel dveře a tím pádem se Jimin svezl úplně do lehu, to ho samozřejmě nezastavilo v breku. Vlastně to ani nevnímal. Cítil se zrazený a podvedený sám sebou. Hlavně se cítil sám a to je pocit, který nedokázal nikdy zvládat.
Jungkook si k němu rychle klekl a přitáhl si ho k tělu. Za normálních okolností by asi nejednal takhle impulsivně, jenže Jimin se vzlyky pomalu dusil a Jungkook byl vážně vyděšený. Yoongi vážně nepřeháněl, když říkal, že Jimina ovládají emoce víc než on je a teď s ním ty emoce doslova házely.
Jedna věc co Jungkooka překvapila bylo to, že se k němu hned Jimin přitiskl, ale asi si to sám neuvědomoval nebo možná jen potřeboval podporu.
Jungkook nic neříkal, neměl co a ani nevěděl proč by měl něco říkat. Tak nějak vycítil, že Jimin nepotřebuje slova, takže ho jen tiskl k sobě a hladil ve vlasech. Překvapivě to bylo dost efektivní a Jimin se vážně pomalu uklidňoval.
Kdo ví, jak dlouho tam seděli na zemi, ale rozhodně to byl první krok k tomu druhému.
Jimin už byl relativně klidný a začal si plně uvědomovat kde to právě sedí a koho objímá, a tak se radši rychle odtáhl a bez jediného slova odešel na balkón, jenže Jungkook chtěl vědět co se stalo, takže se rozhodl zajít pro deku, protože Jimin na sobě měl jen volné kalhoty a lehounký svetřík a jelikož byl večer bylo už chladno, a šal za ním.
,,Nepotřebuju tvoji lítost." řekl Jimin hned, co si uvědomil, že není sám.
,,To taky nemám v plánu. Víš... Mohli by jsme jen mluvit." řekl Jungkook tiše, aby nenarušil tu atmosféru, protože přesto že Jiminovi ještě stékaly slzy po tváři, tak byla docela příjemná, a přehodil mu kolem ramen tu deku. Jimin se do ní trochu víc zabalil, tiše poděkoval a znovu se opřel o zábradlí.
,,Neber to zle, Jungkooku, ale to že jsme zasnoubení, nemění ten fakt, že tě ani neznám a nechci tady být." řekl Jimin a dál se vyhýbal očnímu kontaktu.
,,Podívej, já jsem si tě nevybral a kdyby to bylo na mě, nikdy bych tě nenutil do tak velké věci proti tvojí vůli, ale ani jeden z nás s tím není schopný nic udělat, takže když už to nebude to šťastné manželství plné lásky, můžeme být aspoň přátelé ne?" zeptal se Jungkook.
,,Nevím jestli se mi chce dělat si kamarády." odpověděl Jimin. ,,Všichni mě opustili. Dokonce i Yoongi." zašeptal a setřel si rukávem pár slz co mu steklo po tváři.
,,U mě máš jistotu, že tě opustit nemůžu, když budeme manželé." pousmál se Jungkook.
,,True." uchechtl se Jimin.
,,Promiň, zvládám plynně čínsky, japonsky a samozřejmě korejsky, ale anglicky ti neřeknu ani ahoj." zasmál se Jungkook sám sobě.
,,Vážně ne? Vždyť je to známý a hodně rozšířený jazyk." podivil se trochu Jimin, ale na druhou stranu mu přišlo spíš vtipné, že cokoliv co řekne anglicky tak nikdo tady nepřeloží.
Jungkook jen zakroutil hlavou a usmál se. ,,Můžeš mě naučit základy." řekl.
,,To bych možná mohl." uznal Jimin. Aspoň by se pořád nenudil, když mu teď odjel Yoongi.
,,Můžu se na něco zeptat?" zeptal se Jungkook.
,,Hmm..." zamručel na souhlas Jimin a dál se věnoval krásně osvětlené zahradě.
,,Jak je to s tebou a Yoongim. Vy jste bratři, ale máte jiného otce?" Jungkook se docela i bál zeptat, aby ho nějak víc nerozhodil, ale na druhou stranu chtěl využít toho, že je dnes sdílný, aby se něco dozvěděl, když už se budou brát.
,,Tak nějak. Moje milovaná maminka byla zasnoubená s mým tátou, ale byla zamilovaná do jednoho Brita, co byl na chvíli v Koreji a nějak se stalo, že s ním otěhotněla. Samozřejmě to tajila, ale když jsem se narodil já, tak na to otec přišel a ona už ho měla dost, takže se nechali rozvést a ona utekla do Británie za Yoongiho tátou, který si mezitím udělal další dítě. Naše rodina je jeden velký nepořádek. Sranda je, že mě nechala na pospas tátovi jenom proto, aby nepronásledoval ji a Yoongiho. No a jak jsem ti říkal to s tím, že jsem utekl, protože mě táta doma týral... Ani nevíš jak blízko k pravdě to má." zasmál se ironicky. ,,Vlastně nevím proč ti to říkám." zakroutil hlavou.
Jungkook se k němu přisunul a setřel mu nové potůčky slz, co začaly stékat z jeho tváří. ,,Vím, že jsem řekl, že tě nechci litovat, ale je mi to vážně líto. Postarám se o to, aby si se měl teď už jenom dobře. Nevadí, že mi nevěříš, to časem bude lepší a dostaneš ho kolik budeš chtít." řekl Jungkook a doufal, že to Jimina aspoň trochu uklidní.
Kdyby jen Jungkook věděl, že i Jimin se diví jak rychle si k němu našel cestu a že mu už v podstatě věří. Tohle ví jen blízká rodina, ale on sám to nikdy nikomu neřekl.
,,Hmm... Děkuju. Za to, že jsi mi pomohl a musím říct, že tenhle rozhovor byl docela i příjemný." pousmál se Jimin a odešel z balkónu do postele s tím, že doufal, že to Jungkook pochopí jako vyhazov z pokoje, což pochopil.
,,Dobrou noc." řekl ještě před zavřením dveří.
A věřte nebo ne... Jimin usínal s dobrým pocitem.
___
<
3
-momo
ČTEŠ
𝙏𝙝𝙚 𝙊𝙣𝙚
Fanfic,,Všichni v mém životě mě opouštějí. Možná jsem si myslel, že s tebou to bude jinak..." 7.6. 2022 #1 jikook
