𝙏𝙝𝙚 𝙊𝙣𝙚

31. Please Just Tell Me

,,JUNGKOOKIE?!" vykřikl Jimin když další den na chodbě uviděl svého manžela s Taehyungem v těsném závěsu.

Včera si ještě psali a domluvili se, že Taeho pošle, ale o sobě nic neříkal. 

,,Ahoj." zamával mu s úsměvem Jungkook, ale to už se k němu Jimin rozbíhal, aby ho mohl obejmout, a tak se Taehyung nepozorovaně vyplížil za ně k Yoongiho pokoji.

,,Neříkal jsi, že přijedeš." říkal Jimin už v těsném objetí svého milého. 

,,Neměl jsem, ale táta tě chce rychle doma, takže mě poslal ať si tě osobně přivezu domů." nepřestával se usmívat Jungkook a dal Jiminovi pusu na líčko.

,,Tak to aby jsme se rychle vrátili zpátky hmm?" řekl Jimin a taky se nepřestával usmívat.

,,Můžeme je tady nechat samotné?" zeptal se, teď už vážně, Jungkook."

,,Jsem si jistý, že si to mezi sebou vyřeší. Yoongi o tom jenom potřeboval mluvit s někým jiným." vysvětlil mu to Jimin.

,,Tak to je super, tím pádem už mu můžu dát tu zaslouženou facku." zvážněl Jungkook a mířil si to k Yoongiho pokoji.

,,Počkej, Jungkooku, cože?" začal vyšilovat Jimin.

Mezitím se Taehyung odhodlával přede dveřmi, jenže Jungkook neměl ani čas ani náladu čekat a prostě vtrhl do pokoje. 

,,Jungkooku, notak... To nemyslíš vážně." nedokázal tomu pořád uvěřit Jimin.

,,Jenom ti chci oznámit, že jsem si tehdy nedělal srandu, když jsem říkal, že tě ukončím pokud mu ublížíš." řekl Jungkook ještě předtím než Yoongimu přistála na pravé tváři silná facka, až se mu pootočila hlava.

,,Tak tahle byla za Taeho." řekl těsně předtím než mu z druhé strany přilétla druhá. ,,A tahle za Jimina. Nevíš jaké si o tebe dělal starosti." mračil se Jungkook.

,,Jungkooku, co o bylo?" vykřikl Jimin a běžel za svým manželem, kterému se nevěřícně díval do očí.

,,Minie, v pořádku to jsem si zasloužil." zasmál se Yoongi a držel se za poraněné místo.

,,Kdybys nebyl Jiminův bratr a Taemu na tobě tolik nezáleželo, tak bych tě vážně ukončil." prskl ještě Jungkook a už táhl Jimina pryč. Bylo mu naprosto jasné, že dostane přednášku a pravděpodobně s ním Jimin celý let nepromluví, ale nelitoval toho. Yoongi dostal varování.

,,Gi, jsi v pořádku?" přišel k němu Taehyung a položil mu ruce na poraněné tváře. Bylo mu to líto. Věděl, že za to mohl on.

Yoongi pokýval hlavou.

,,Jak jsem říkal, obě byly zasloužené. To ale teď nechci řešit. Můžeme si teď sednout a znovu to probrat bez křiku? Protože, Taehyungie, já tě nemůžu nechat jenom tak odjet pryč." řekl Yoongi a draly se mu slzy do očí. Taehyung pokýval hlavou, a tak si sedli na pohovku.

,,Já jsem tě nepochopil, Yoongi, myslíš, že mi to můžeš znovu vysvětlit?" zeptal se hned ze začátku Teahyung.

,,Já jen... Často jsi mě odbýval kvůli učení a prostě jsem začal mít pocit, že máš ty stupidní učebnice radši než mě." řekl Yoongi jednoduše.

,,Gi, bylo to poslední přání dědečka než umřel. Proto mi na tom tolik záleží, proto před zkouškami nedělám nic jiného. Potřebuju v tom uspět, víš?" říkal Taehyung.

,,To já všechno chápu, Tae, problém je v tom, že ty jsi pro mě to nejdůležitější na světě, a proto jsem byl tak naštvaný, když jsem měl pocit, že mě nahrazuješ učebnicemi. Neměl jsem tak jednat a nic mě neomlouvá, jen... Prosím odpusť mi to. Já tě potřebuju." řekl Yoongi a už neudržel slzy.

,,Yoongie, nebreč prosím." řekl Taehyung měkce a chytl Yoongiho ruku.

,,Nikdy bych tě nenahradil učebnicemi. Jen je pro mě to studium důležité. Myslíš, že zvládneš, když ti vždycky týden před zkouškami nebudu věnovat tolik pozornosti?" zeptal se Taehyung a vážně moc doufal, že už to nechají tak a užijí si spolu zbytek volna.

Yoongi jen pokýval hlavou a přiblížil se k Taemu natolik, aby si hlavu opřel o jeho rameno. 

,,Můžeme to teda brát za vyřízené?" zeptal se už jen pro pořádek Tae a Yoongi mu na to zamručel v souhlas a políbil Taehyungovu ruku, kterou už chvíli držel a naplno se rozbrečel.

,,Yoongi, musíš mi říct, když se cítíš takhle ano? Já už tě takhle nikdy nechci vidět prosím." skoro až zašeptal Tae a Yoongi, neschopen slova, opět zakýval hlavou.

___

Tak nějaký taegi xD

-momo