𝙏𝙝𝙚 𝙊𝙣𝙚

37. Picnic

Jungkook vzal Jimina k jezeru, které je kousek od paláce. Všechno měl naplánované dopředu. Nechal pár lidí, aby jim tam nachystali 'menší' piknik. Chtěl strávit znovu nějaký čas se svým manželem. Je pravda, že přes těch pár dní, co jsou zpět na sebe neměli žádný čas.

Jimin byl trochu zmatený, nevěděl, že pro něj Jungkook něco chystá, čekal, že po jeho 'výletu' bude mít spoustu práce, tak jako obvykle, ale o to víc ho potěšilo, že si na něj udělal čas navíc.

,,Líbí se ti tady?" zeptal se Jungkook s úsměvem. 

,,Ty se mi líbíš." odpověděl Jimin nepřítomně.

,,Minie, jsme spolu víc než rok. Myslím, že už nepotřebuješ tyhle trapné balící hlášky, když mě stejně už máš omotaného kolem prstu." zasmál se Jungkook. Miloval to. Miloval ho. 

,,Samozřejmě, že se mi tady líbí." usmál se Jimin, který byl celý rudý po Jungkookově větě.

,,Ahh- Pojď sem." řekl Jungkook a přitáhl si svého manžela na svou hruď a tak, aby se mu nic nestalo, se s ním položil na deku. 

,,Miluju to jak i po roce pokaždé zčervenáš." řekl Jungkook a začal se Jiminovi hrabat ve vlasech.

,,Jsi si jistý, že tohle vůbec můžeme?" zeptal se Jimin. Nechtěl, aby se kvůli němu dostal Jungkook opět do problémů.

,,Neboj se. otec o tomhle ví, a dokonce mě i pochválil, že myslím i na to. A taky jsme dost daleko na to, aby nás nikdo neviděl." odpověděl Jungkook. Přišlo mu zlaté jak se Jimin stará o takové maličkosti.

,,Chtěl jsem s tebou zase strávit nějaký čas sám. Vím, že pro to teď nebyl čas a moc se omlouvám. Vážně jsem chtěl jenom, aby se Seo cítil komfortně, ale rozhodně ho nenechám rozvracet náš vztah, jenom proto, že má nevyřešené dětství. Chci abys věděl, že na tobě mi záleží mnohem víc než na něm ano? Taky ten chabý pokus dneska byl pro mě už opravdu důkaz, že mě nebere tak jako já jeho." pokroutil Jungkook pobaveně hlavou. 

,,Co přesně se stalo? I Tae se smál a já nechápal čemu." zeptal se Jimin, ale pořád přemýšlel nad těmi krásnými slovy, které Jungkook řekl.

,,Jak jsme čekali na Taeho a Giho, tak stál vedle mě a chtěl mě jenom tak chytit za ruku. Jeho výraz po tom co jsem uhnul a věnoval se tobě byl k popukání." vysvětlil Jungkook a Jimin tak tak zadržoval smích.

,,Tak moc bych chtěl zase jenom tak utéct do jiného státu a úplně se vykašlat na všechno. Být prostě jenom tvůj a moct s tebou dělat cokoliv na co jen pomyslíme." povzdechl si Jungkook po chvíli, co bylo ticho, a dokonce ucítil na tváři jednu slzu.

,,No, to je snad jediné co si nemůžeme splnit." řekl Jimin a nadzvedl se, aby svému milému viděl do tváře. ,,Bože neplakej! Jungkookie~" řekl Jimin se smíchem a setřel mu slzu z tváře. ,,Tak dlouho dokud jsem aspoň chvilinku každý den s tebou, tak jsem s tím v pohodě. Vím, že máš hodně práce. Věděli jsme od začátku, že to nebude moct být normální vztah." řekl Jimin a políbil Jungkooka na rty.

,,Moc bych chtěl, aby jsme byli jen normální lidi a mohli spolu být každou vteřinu života." řekl Jungkook a zvedl se do sedu. ,,Nechci, abys byl přes den sám a nechci abys usínal sám. Moc mě bolí vidět tě každý den ráno smutného. Ty si možná myslíš, že to umíš schovat, ale ty smutné úsměvy jsou vidět, Minie." řekl Jungkook.

,,Jungkookie, vím že musíš pracovat, ale aspoň jsem se naučil vážit si každého momentu s tebou. Třeba tohle... Tohle je úžasné, tak pojme jíst ne?" zeptal se Jimin a usmál se.

,,Dobře." řekl Jungkook a pustili se do toho. 

Strávili tak spolu několik hodin, dokud nebyla oběma až moc velká zima. Zbytek dne pak strávili s Yoongim a Taehyungem nějakými stupidními hrami.

Pro Jimina to byl až moc pěkný den na to, aby to byla pravda. Jenže Jungkook nehodlal přestat. Měl v plánu setřást ze sebe Seoyeonga a věnovat Jiminovi mnohem víc času.

___

ahojte, tak oficiálně jsem přijatá na střední, díkybohu, a nemám asi žádnou výmluvu, proč nevyšla kapitola-

-momo