𝙏𝙝𝙚 𝙊𝙣𝙚

8. Your Presence

Ráno další den byl Jungkook poslán vzbudit Jimina a doprovodit ho na snídani, jíž se Jimin už pár dní vyhýbal, a tak měl král Jeon strach, jenže to nevěděli, že se Jimin snídani vyhýbá jen proto, že je moc brzo ráno. 

Jungkook zprvu zaklepal, kdyby byl princ náhodou už vzhůru, ale když se nic neozývalo vešel dovnitř a mířil si to k jeho posteli. 

Sedl si na samý okraj postele a lehce zatřásl s Jiminovým ramenem, jenže nečekal, že sebou Jimin zděšeně cukne a okamžitě vystřelí do sedu a tím málem narazí do Jungkooka, což je pro něj další šok. 

,,OH MY FUCKING GOD!" vykřikne, když si uvědomí, že je to jen Jungkook a snaží se rozdýchat ten šok.

,,Jsi v pořádku?" zeptá se Jungkook a snaží se zadržet smích. Moc dobře ví, proč asi má Jimin tyhle reakce a rozhodně to vtipné nebylo, ale jeho výraz vtipný byl.

,,Hahaha moc vtipný." protočil očima Jimin.

,,Promiň." řekl Jungkook upřímně. ,,Otec mě poslal, prý se máš ukázat na snídani." pokračoval Jungkook.

,,Možná bych se ukázal i sám od sebe, kdyby to nebylo v sedm ráno." konstatoval Jimin a zvedl se z postele s úmyslem najít něco vhodného na sebe, a tak zamířil do svého šatníku a nezapomněl za sebou zamknout. Není to tak, že by si  myslel, že by mu sem Jungkook vešel, je to jen pro jistotu.

Mezitím co se Jimin připravoval, Jungkook vytáhl mobil a napsal rychlou zprávu otci o času snídaně. I jemu se zdálo sedm ráno moc brzo, jenže kdykoliv se snažil otce přemluvit nepodařilo se mu to. Teď když napíše, že je to kvůli Jiminovi snad ji posune.

,,Snad ti bude půl deváté vyhovovat víc." usmál se Jungkook na Jimina, když vyšel z šatníku v pohodlných volných pasových tmavě hnědých kalhotách s bílým oversize svetříkem. Vypadal dokonale.

,,Sluší ti to." nezapomněl mu složit kompliment.

,,Děkuju, a nemuseli jste měnit čas snídaně jen kvůli mně." řekl rozpačitě Jimin. Nebyl zvyklý na komplimenty.

,,Neboj, Všichni až na otce si na to stěžovali už odmalička." zasmál se Jungkook. 

Pak už společně vyšli z pokoje a mířili na snídani.

,,Oh, dobré ráno Jimine, Jungkookie." řekl král Jeon hned co se otevřeli dveře na terasu, kde momentálně měli jíst.

,,Dobré ráno." řekl Jimin, snad poprvé s úctou. Už ani jeho nebavilo hrát si na nevychovaného spratka. Jungkook taky něco na ten způsob zamumlal a posadil se ke stolu vedle Jimina. 

Nějakou dobu tam vládlo ticho, a tak se to král rozhodl přerušit.

,,Jungkookie, Seokjin ti posílá ty nové mangy, zrovna se prý vracejí z Japonska, jenže ti to nestihne předat osobně." řekl.

,,Mangy?" zeptal se Jimin. Neměl ani tušení co to je.

,,To jsou japonské komiksové knížky. Neznáš to?" zeptal se Jungkook. Na to Jimin zakroutil hlavou. To bral Jungkook jako to nejroztomilejší gesto, které u Jimina zatím viděl.

,,Po snídani ti je ukážu." řekl a vřele se na něj usmál. 

Jungkook si to zatím ani neuvědomoval, ale být v Jiminově přítomnosti mu bylo nesmírně příjemné. Jimin opět jen kývl hlavou a pustil se do jídla.

,,Děje se něco, Jimine? Od tvého příjezdu jsem tě neslyšel moc mluvit. Jestli je ti něco nepříjemné neboj se to říct určitě to můžeme vyřešit." zajímal se král, jenže Jimin už měl hlad. Chtěl se jen v klidu najíst a zavřít se u sebe v pokoji a to mu král značně narušoval.

,,Jsem v pořádku, jen nemám ve zvyku moc mluvit v přítomnosti tolika lidí." poukázal na spoustu služebných okolo, ale ve skutečnosti mu dělali problém klidně jen dva lidé. Přišlo mu prostě, že konverzace, ne vlastně cokoliv v třech a více se dělat nedá. Nemůžeš se tomu člověku dostatečně věnovat a pokaždé bude někdo odstrčený.

,,Oh... Samozřejmě, popovídáme si jindy trochu víc v soukromí." usmál se král omluvně.

,,Doufám, že ne." zašeptal si Jimin pro sebe, jenže Jungkook, co seděl hned vedle něj to slyšel a začal se potichu smát. Hned jak to Jiminovi došlo, tak do Jungkooka pod stolem lehce kopl a sám zadržoval smích až na to, že na rozdíl od Jungkooka úspěšně. 

,,Unikl mi nějaký vtip?" zeptal se král Jeon zamračeně.

,,N-ne to nic." smál se dál Jungkook a Jimin pobaveně zakroutil hlavou. 

Po skončení snídaně se Jimin s Jungkookovým doprovodem vydal do svého pokoje. Původně chtěl ještě tak dvě hodiny dospat, ale teď už se mu nechtělo, a tak se zeptal Jungkooka, jestli mu nechce dělat společnost a on samozřejmě souhlasil. 

,,Co tě vlastně baví?" zeptal se Jungkook. 

,,Nevím." odpověděl Jimin a lehl si zády na postel. Jungkook si tedy přisedl za ním do tureckého sedu.

,,Něco tě musí bavit. Co jsi dělal celou tu dobu v Británii?" zasmál se Jungkook jeho odpovědi.

,,Většinu času jsem trávil s Yoongim, ale jinak jsem prostě nějak přežíval. Mám rád asi čtení." zamyslel se Jimin. ,,Ty?" zeptal se nazpět a otočil na něj hlavu.

,,Tak rád čtu ty mangy o kterých jsme se bavili a taky sleduju anime, takže v podstatě žiju ve fiktivním světě." zasmál se Jungkook. ,,Dřív to bylo jediné u čeho jsem nemusel myslet na všechno to učení." mluvil dál.

,,To jste toho měli tak moc?" zeptal se Jimin se zájmem. 

,,Hmm... Už když jsem byl někdy v sedmém ročníku vědělo se, že já jsem následník trůnu, jelikož Seokjin byl plně rozhodnutý, že to nechce dělat a Taehyung v té době nějak přicházel na to, že to není pro něj, a tak jsem už tehdy musel mít dvakrát tolik učení než ostatní. Tehdy na mě táta hodně tlačil." dořekl Jungkook a docela znervózněl, když si uvědomil, že se mu Jimin celou dobu upřeně dívá do očí. 

,,Je docela strašidelné, že se máme za měsíc a pár týdnů brát a vlastně o sobě skoro nic nevíme." uchechtl se Jimin a zase se zadíval do stropu. 

,,To je." přikývl Jungkook.

,,Říkal jsi anime? To jsou ty japonské kreslené seriály?" zeptal se Jimin znovu.

,,Mhm, znáš to? Je to právě napsané podle mang." řekl Jungkook.

,,Nikdy jsem žádné neviděl, ale Hoseok, syn mého nevlastního táty, se na to dívá. Je s tím otravný." uchechtl se Jimin. ,,Ještě, že už jsem odtamtud pryč. Nesnášel mě." dořekl.

,,Myslím, že by sis to zamiloval, kdyby jsi tomu dal šanci.." zasmál se Jungkook.

,,No tak uvidíme. Dej to sem." řekl Jimin a naznačil tím Jungkookovi, aby mu podal jeho notebook. 

,,Najdi tam tvoje oblíbené a jdeme se dívat." řekl Jungkookovi hned jak zadal heslo.

,,Nebudu ti tady vadit?" zeptal se pro jistotu Jungkook.

,,Ani ne. Vlastně mi je tvoje přítomnost docela příjemná, do té doby dokud si udržíš půlmetrový odstup." pokrčil rameny Jimin a zasmál se poslední části své věty.

___

upřímně nevím co bych tu měla psát, ale tak asi dobré ráno, včera jsem nešla spát to je ale krásný den-

-momo