𝙏𝙝𝙚 𝙊𝙣𝙚

38. Pre-prom Expectations

Jak si Jungkook slíbil, začal se Jiminovi mnohem víc věnovat. Nechával nedůležité věci svým asistentům a každý týden bral Jimina na nějaký výlet. 

Teď už se pomalu blížil zimní ples, který rodina Jeon pořádá už po generace. Všichni byli z té zprávy nadšení, protože minulý rok se ples nekonal, jelikož byl král nemocný. Všem to bylo moc líto, je to totiž jediná událost, kde se sejde všechna šlechta.

Aby jsme to objasnili... Zimní ples není jenom tak nějaká slavnost, v první řadě je to samozřejmě setkání šlechty a taky poddaných. Stoly se zamlouvají většinou už měsíce dopředu a dovolit si je může každá druhá rodina to je na tom to krásné. Všichni jsou si ten večer rovni a do tohohle roku to byla pro některé jediná šance prohodit nějaké slovo s princem Jungkookem, jenže letošní Jiminova přítomnost to všem komplikuje a Seoyeongovi obzvláště. 

Seo byl zvyklý na to, že mu na plesech Jungkook věnoval všechnu pozornost, jenže mu došlo, že pokud si ji neukradne, tak letos žádnou nedostane. Nejradši by toho Jimina třeba otrávil, nebo udusil, nebo prohodil oknem, nebo... Nah- Dál už ani nechtěl přemýšlet, cítil se pak provinile, protože Jimin mu nic špatného neudělal. 

Popravdě... Seovi bylo líto, že je to zrovna Jimin, protože bylo opravdu těžké ho nesnášet. Prostě jeho andělská tvář, roztomilý, milý a vlídný úsměv, a celkově příjemná atmosféra dělala svoje, jenže Seo si zakázal to vnímat, jinak by se cítil špatně za to, že mu chce Jungkooka ukrást. Ještě víc ho mrzelo to, že věděl, že s Jiminem by úžasně vyšel, kdyby oba nechtěli Jungkooka. 

Dnešek byl pro Seoyeonga zatím úžasný den. Jiminovi se udělalo špatně, a tak bude celý den ležet, aby byl před plesem v pořádku, což si Seo přeložil jako; Jungkook je celý tvůj. Taky proto mířil k jeho pracovně, kde by právě měl být. 

Jakmile se dostane ke dveřím, zaklepe, a čeká než se ozve Jungkookův hlas, který ho pozve dál. Ten se ale neozval, a tak se rozhodl vejít dovnitř sám.

Jenže Jungkook stále nezaregistroval jeho přítomnost, a tak přišel Seo až k němu a poklepal mu na rameno.

Jungkook sebou nepatrně škubnul, jak se lekl, a otočil se na nově přítomného.

,,Jungkookie, promiň klepal jsem..." začal Seo s úsměvem. ,,Chtěl jsem se tě zeptat, jestli máš nějaké plány na odpoledne... Napadlo mě, že-" pokračoval, jenže už tady ho Jungkook přerušil.

,,Promiň, Seo, ale chtěl bych rychle všechno dodělat, abych se mohl věnovat Jiminovi, není mu dobře, ale to jsi asi slyšel. Možná někdy jindy?" zeptal se Jungkook hned po tom, co to vysvětlil. Nechtěl Sea takhle odmítnout, ale zároveň mu nechtěl dávat naděje na něco, co se nestane a opravdu chtěl být s Jiminem, obzvlášť v dobu, kdy mu není dobře.

V tu chvíli Seoyeongovi spadl úsměv z tváře. Nečekal odmítnutí.

,,Jasně, někdy jindy." zopakoval a s malinkou úklonou se vracel zpátky do svého prozatímního pokoje.

___

Mezitím Jimin se měl docela dobře. Taehyung s Yoongim kolem něj od rána skákali jako sluhové a ujišťovali se, že má Jimin všechno, co potřebuje.

Taky jediná věc, která ho drží od spánku, je Jungkookův slib, že všechno udělá rychle a přijde za ním. 

Ve chvílích jako je tato, Jiminovi vždycky chybí nejvíce. 

Taky se konečně po hodinách čekání dočkal a Jungkook opravdu vstupoval do jejich společné ložnice.

,,Jak je mému zlatu?" zeptal se s úsměvem a dal Jiminovi malou, ale zato procítěnou pusu.

,,Teď už mnohem lépe, když jsi tady se mnou." pousmál se Jimin a přitáhl si Jungkooka do pevného objetí.

,,Starali se o tebe Tae a Gi dobře, že ano? jestli ne, tak je rovnou pošlu zpátky na ten váš zapomenutý ostrov." zamračil se Jungkook.

,,Až na to, že byli otravní, to bylo v pořádku." zasmál se Jimin.

,,To jsem rád." řekl Jungkook a začal se mu prohrabovat vlasy. Věděl, že Jimin to miloval ze všeho nejvíce.

___

Popravdě, s touto kapitolou nejsem spokojená a ani jsem moc nevěděla co tam napsat takže to tak asi vypadá no :/

-momo