Hned po pozdní snídani zamířil Jimin k Yoongiho pokoji. Bylo to snad poprvé, co byl nervózní, protože měl mluvit s Yoongim.
Ti dva mezi sebou nikdy neměli spory ani nic co by jakkoliv narušovalo jejich vztah, takže to teď bylo těžké pro oba. Oba chtěli vidět toho druhého šťastného, ale když na to přišlo, tak to akorát oba vyděsilo.
Jimin lehce zaklepal na dveře a čekal na odezvu, což bylo taky zvláštní, protože dřív ani jeden z nich neklepal...
Yoongi čekal jednu ze služebnic, takže se ani nenamáhal zvednout z Taeho klína, což Jimina rozhodilo ještě víc.
,,Oh- Jiminie... Víš, že nemusíš klepat." podivil se Yoongi.
,,Ummm, já jen... Můžeme si promluvit?" zeptal se váhavě Jimin. Najednou bylo tak moc těžké mluvit s Yoongim.
,,Jo, jasně." řekl Yoongi a podíval se na Taehyunga, který se zvedl s tím, že jim dá prostor, hned po tom zase věnoval plnou pozornost Jiminovi. Ten si sedl vedle něj na postel a začal mluvit.
,,Já ani nevím jak to říct, já jen... Mám strach, že teď když máš Taehyunga, tak-" Yoongi ho ani nenechal dokončit větu a rychle si ho přitáhl k sobě do objetí.
,,I kdybych měl deset přítelů, tak tebe by nikdy nenahradili, to si zapamatuj." řekl Yoongi a dál mačkal svého brášku v objetí.
,,Víš, taky jsem často přemýšlel nad tím, jestli mě vůbec ještě potřebuješ, když si jsi teď tak blízký s Jungkookem, ale čím víc jsem o tom s Taem mluvil, tím víc jsem si uvědomoval jak velká kravina to je, takže ty si to musíš taky uvědomit. Rodinu tady máš napořád." šeptal mu Yoongi do ucha.
,,Hmm... Máš pravdu. Jako vždycky." zasmál se potichu Jimin.
,,Jsem tvůj hyung, musím mít pravdu." uchechtl se Yoongi.
,,Teď mi už ale opravdu musíš říct, co se děje mezi tebou a Jungkookem, protože nevěřím, že se nic neděje. Stačí se na vás dva podívat." Zvážněl Yoongi a i s Jiminem si lehl na postel.
,,No-" začal Jimin, ale už to Yoongiho překvapilo.
,,Počkej, počkej, ty se to ani nesnažíš popřít! Potřebuju deataily!" vykřikl Yoongi.
,,Možná kdybys mě nechal domluvit..." začal s úšklebkem.
,,Ale ticho a pokračuj v tom co jsi říkal." snažil se ho popostrčit, jenže Jimin ho velice rád provokoval.
,,Víš co? Já si to rozmyslel." usmál se Jimin a rozešel se ke dveřím.
,,Dont you dare-" zvolal Yoongi a rozběhl se za ním. Vzal ho do náruče a odnesl si ho zátky na postel. ,,Ty mi teď řekneš všechno od začátku úplně do detailu." zamračil se na něj.
No a nakonec to dopadlo tak, že spolu strávili opravdu celý den a ani si to neuvědomili. Yoongi byl rád, že s ním Jimin konečně s nadšením sdílí svoje zážitky a pocity a Jiminovi vyhovovalo trávit s Yoongim zase nějaký čas a až teď si uvědomil jak moc mu tohle chybí.
Yoongi si za tu dobu všiml jak strašně se Jimin změnil k lepšímu. Zaprvé nikdy v životě ho neviděl se tak dlouho usmívat a taky ty výlevy energie, které vždy držel na uzdě povolily a snad poprvé ho slyšel vyslovit slovo domov. Sice mu bylo trochu líto, že jako domov bral sídlo rodiny Jeon, ale asi se to dalo očekávat, navíc z něj za chvíli taky bude Jeon.
Pak se ale ozvalo klepání.
,,Doufám, že neruším, ale je čas večeře." řekl s úsměvem Jungkook. Bylo opravdu pěkné vidět ty dva spolu.
,,Vůbec ne." zasmál se Yoongi a i s Jiminem se vydali na večeři.
Jimin byl trochu nervózní, protože to s matkou nijak nevyřešili, sice to ani nemá v plánu, ale to nevadí. Proto taky vzal Jungkooka za ruku. Potřeboval nějakou psychickou podporu. Ten si toho samozřejmě hned všiml a ruku mu víc zmáčkl.
___
Já se prostě musím pochlubit- JÁ MÁM HOLKU???!!!!
A taky depky... Už brzo skončí aot a to je jediné co mě drží naživu-
btw tak nějak jsem zapomněla překládat ty anglické slova, takže jestli něčemu nerozumíte, tak napište komentář a já odpovím.
-momo
ČTEŠ
𝙏𝙝𝙚 𝙊𝙣𝙚
Fanfiction,,Všichni v mém životě mě opouštějí. Možná jsem si myslel, že s tebou to bude jinak..." 7.6. 2022 #1 jikook
