Knihovna (ONC 2022)

8. Kapitola

„Neuvěříte, na koho jsem tam narazila!" volala Ilyavarne, zatímco otevírala dveře do kavárny. „Byl tam Al-..." zasekla se při pohledu k jednomu ze stolů. Naprázdno zavřela pusu a těkla očima k pultu, kde se na ni usmíval pan Perkins. Ztišila tedy hlas, aby nerušila hosta.

„Byl tam Alex," vydechla. Kavárník rychle pochopil, obešel pult a stiskl dívku v krátkém objetí. Nadechla se vůně dřeva a spokojeně vydechla. Tak moc jí připomínal jejího dědečka, který se přestěhoval do Německa, když Ily bylo deset let.

„Někdo se na tebe přišel podívat," mrkl na ni spiklenecky, když ji od sebe odtáhl na délku paže. Naklonila hlavu nechápavě na stranu. Starý pán jí otočil směrem k tomu jedinému stolu, který byl obsazený. Ten, kdo ho okupoval, se zakuckal.

„Kdo to je?" zeptala se polohlasně Ily a měřila si muže podezíravým pohledem. Měl sluneční brýle a byl zachumlaný opravdu hluboko do šály, i přesto, že místnost byla vytápěná.

„To nevím, ale přinesl ti tu peněženku," usmál se a dal peněženku na pult. Ily ji s úsměvem přijala a nesměle se podívala na muže u stolu.

„Tak běž za ním," postrčil ji směrem ke stolu pan Perkins, až dívka téměř políbila matičku zemi.

„Ahoj, díky, že jsi mi ji přinesl. Kde jsi ji našel?" zeptala se a přišla blíže ke stolku. Potili se jí ruce a cítila, jak jí do tváře stoupá horkost. Ten muž se na ni nedíval, o to více se cítila nesměle.

„Vlastně, v knihovně," přiznal Sebastian a polkl. Ilyavarne se zasekla. Ten hlas jí byl povědomí...

„Tak tedy ještě jednou díky," pronesla a změřila si ho podezíravým pohledem. On přikývl a zahleděl se na knihu na stole. Tam padly i oči dívky, která neudržela malé uchechtnutí.

„Co je?" optal se Seb a konečně vzhlédl.

„Já jen, že jsem tě netipovala na takovou literaturu," zasmála se znovu.

„No, já vlastně nevím, co je má literatura. V životě jsem toho moc nepřečetl. Až donedávna jsem si myslel, že nemám knihy rád," přiznal.

„Aha," vypadlo z Ily zaskočeně. Kde už to jenom slyšela?

Žárovička v jejím mozku se rozsvítila, jak jí ta správná kolečka myšlenek zapadla do sebe.

„Já tě znám!" zvýšila hlas a nestydatě na něj ukázala prstem. Až vzápětí jí došlo, jak se chová a ruku stáhla zpět k sobě. Kousla se do rtu.

Sebastian si povzdechl a sundal si brýle. Svýma modrýma očima vyhledal ty její, zelené a vpil se do nich. A v tu chvíli vybuchly ohňostroje!

Nebo vlastně ne...

„Sebastian Stan," pronesla Ily odtažitě a udělala krok zpět.

„Ilyavarne Stonesoul," oplatil muž, postavil se ze židle a o krok se k ní přiblížil. Bylo to zvláštní. Takové představení naopak. Ily cítila, že jí srdce divoce buší. Nemohla se rozhodnout, jestli buší ze vzrušení z toho, že vidí někoho takového, nebo strachy kvůli tomu, že ji vysledoval až sem.

„Odkud znáte mé jméno?" zeptala se dívka a zachumlala se více do své bundy, kterou si stále ještě nesundala. Plynule přešla do vykání, najednou jí nepřišlo správné tykat někomu, jako je on. Známý herec. Její idol. Tedy, bývalý. S včerejším rozhovorem se její iluze zbortily a ona ho ze škatulky ‚Oblíbení' přeřadila do škatulky ‚Toleruji'.

„Přinesl jsem tu peněženku," poukázal na věc v jejích rukou. Její pohled sklouzl na tu malou koženou věc, kterou úplně zapomněla zkontrolovat. Proto svou peněženku tedy otevřela a projela její obsah. Nechybělo nic. I peníze tam byly.