Knihovna (ONC 2022)

9. Kapitola

Smáli se.

Oni se smáli.

Alex zaskřípal zuby a o kousek odstoupil od výlohy kavárny.

A teď odešli dozadu i s tím starým páprdou!

Cítil, že rudne a srdeční tep se mu nebezpečně zvedá. Odešel od výlohy a nakopl nejbližší popelnici, která se s rachotem odkutálela pryč, zatímco za sebou nechávala cestičku odpadků. Pocítil alespoň malé zadostiučinění.

„Kdo si myslí, že je?" prsknul směrem ke zdi vedlejší uličky. Znovu nakopl popelnici, která poskočila zase o něco dále. Se zalíbením sledoval, že v ní udělal velkou prohlubeň.

Byli čtyři hodiny odpoledne a už se stmívalo. Alex se vydal pomalým krokem, skrytý ve stínech, ke knihovně, kde Ilyavarne pracovala. Už bylo zavřeno, to mu ale hrálo do karet. Na její vchod šikovně připevnil malou kamerku, aby mohl sledovat kdy a s kým chodí z práce nebo do práce. Chtěl to vědět. Ne, on to potřeboval vědět.

Musel ji získat zpátky. Takhle se ze vztahu přece neodchází. Nechala ho jako nějaký špinavý kus hadru, drze utekla do Brooklynu. Ale on ji i tady našel. Už dříve ho napadlo sledovat ji, vždycky se ale přesvědčil, že za to nestojí

Jenže pak se objevila u něj v práci. A on po ní znovu zatoužil. Vlastnit jí. Dělat si s ní, co chtěl. Vždyť ho jednou milovala, určitě ho bude milovat i znovu. A kdyby ne? Tak ji prostě donutí.

Vrátí se k němu ještě mileráda.

Coura.

Tahá se s tím chlapem. Už spolu něco měli? Je to snad její přítel? Opustila ho kvůli němu? Určitě už s ním byla předtím. A přestěhovala se sem za ním.

Popelnice schytala další úder. Alex byl nepříčetný. Zuřil. Znovu a znovu kopal do hliníkové popelnice, která se pod náporem kopanců scvrkávala do menší a menší, až konečně povolila a rozpadla se na kusy.

Dostane ji zpět.

Ať to stojí, co to stojí.

I kdyby při tom měl chcípnout.