Knihovna (ONC 2022)

18. Kapitola

Ilyavarne nevěděla, co se děje. Pomalu přicházela k sobě. Pokusila se zvednout, ale její tělo bylo tak moc těžké. Cítila v krku krev, z čehož se jí zvedl žaludek a ona tak vyzvrátila obsah žaludku před sebe na zem. Snažila se od zvratků odtlačit co nejdál, ale pořád ztrácela rovnováhu. I tak se jí ale nakonec podařilo dokulit se do vzdálenějšího rohu. Pískalo jí v pravém uchu. Pomalu k němu vztáhla ruku. Nahmatala tekutinu, která z ucha vytékala. Namočila do ní prst a snažila se na něj ve tmě lépe zaostřit. Malý paprsek světla, který vnikl do místnosti ozářil její ruku a ona mohla vidět záblesk červené tekutiny.

Byla to krev.

Vzlykla a pomalu se pokusila posadit. Na třetí pokus to vyšlo. Nejprve se jí opět zvedl žaludek, ale tentokrát už nic ven nevyšlo. Možná i proto, že nemělo co vyjít. Následně si přitáhla kolena k bradě a usedavě se rozplakala.

***

„Kde jsi," zašeptal Sebastian směrem k fotce, kterou držel v ruce. Byl doma, ve svém bytě. Vlasy rozcuchané, na tváři několikadenní strniště. Už to bylo pět dní, co Ilyavarne zmizela. Pět dní o ní nikdo neslyšel ani popel. Policie ho začala připravovat na nejhorší, a to na to, že ji najdou pravděpodobně mrtvou.

To si ale nechtěl připustit.

Netušil, co se stalo. Nevěděl, kde je. Nevěděl, co prožívá. Ale tak nějak cítil, že žije. Nevěděl, co je to za pocit, ale držel se ho zuby nehty.

Promnul si hrudník na místě, kde mělo být srdce. Poslední dobou ho to místo více a více tlačilo. Že by stárnul? Že by infarkt?

Ne.

To jen starost a nervozita. Nad každým pípnutím telefonu nadskakoval a okamžitě ho bral do ruky. Většina z toho ale byly jen upozornění. Ležel na gauči, fotku zrzavé dívky v ruce, zíraje do stropu na bílá světla.

Z jeho záživné činnosti ho vyrušil zvuk zvonku. Srdce se mu rozbušilo, vyletěl z gauče a div se nepřerazil o rozházené boty u dveří, když bral telefon.

„Halo?"

„To jsem já, Chris!" zavolal robotický hlas ze sluchátka. Sebastian si povzdechl a zmáčkl zelený telefonek, čímž svého přítele pustil dovnitř. Pootevřel dveře a opět si šel lehnout na gauč. Po chvilce zaslechl zavrzání dveří a jejich následné zavření. Jeho kamarád přišel do obýváku, v ruce krabici s pizzou a lahev s whiskey.

„Ty teda vypadáš," okomentoval hnědovlasého muže na gauči. Nohou odhrnul hromádku oblečení na zemi, překročil další hromádku a uvelebil se vedle Sebastiana na gauč. „Pořád nic?"

Sebastian zavrtěl hlavou a zaměřil své oči na lahev alkoholu na stole. Natáhl se po ní, ale Chris ho pleskl přes ruku. Ublíženě se na něj podíval.

„Nejdřív jídlo, potom alkohol," poučil ho. Sebastian protočil oči a sáhl tedy nejdřív po krabici s pizzou. Sýrová. Usmál se nad vzpomínkou jejich první společné večeře. Chris pustil televizi a prostě tam pro něj byl. I to Sebovi stačilo, aby se začal cítit o něco lépe.

Seděli na šedém gauči, v ztemnělém bytě jen za světla a zvuku televize. Jedli pizzu, a dokonce, pro Sebovo potěšení, načali i whiskey. Při třetí skleničce se na svého přítele Chris podíval se zdviženým obočím.

„Co je?" ozval se Sebastian, který jeho pohled zahlédl.

„Klopíš to do sebe jako vodu," zašklebil se na něj blonďák. On sám měl svou první skleničku a zlatavou tekutinu v ní si lehce vychutnával. Seb znovu protočil oči a otráveně si odfrknul. Demonstrativně do sebe vyklopil obsah třetí skleničky a nalil si další. Když se chtěl napít, Chrisova ruka ho zastavila v pohybu.

„Nech mě být!" ohnal se po něm, načež jeho kamarád svou ruku zase stáhl. Sebastianovi se z nitra vydral téměř nelidský zvuk. „Omlouvám se. Já jenom..." zhluboka se nadechl a zapíchl oči do pohovky, „...co když je pryč? Co když si opravdu vzala život a já už ji nikdy neuvidím? Neobejmu ji?"

„Myslím, že už by ji našli, kdyby se to... No, to – zasebevraždila," řekl krkolomně Chris a zašklebil se na svého kamaráda. „Určitě ji někde najdou. Třeba jenom odjela z města a zapomněla telefon tady v Brooklynu," narážel tím na to, kde se naposledy telefon Ilyavarne připojil k síti. Nechtěl zlehčovat jeho situaci a už vůbec nechtěl zlehčovat něčí myšlenky. Takový není. Viděl ale, že jeho přítel potřebuje spíše povzbudit než vymýšlet katastrofické scénáře, to určitě zvládl sám.

„Napadlo tě dát její fotku na sociální sítě?" zeptal se ho po chvíli, oči upřené do těch jeho. Sebastian svraštil obočí, mysl už mírně zastřenou alkoholem.

„To mě nenapadlo," přiznal a v duchu si nadával, jak ho taková banální věc nemohla napadnout samotného. Vždyť sociální sítě mají sílu, obzvláště ty jeho se skoro devíti miliony sledujících. Pak už jen stačí, aby poprosil pár přátel, aby výzvu sdíleli a je to. Téměř každý by věděl, kdo Ily je a že je nezvěstná už pět dní.

Vzal do ruky svůj telefon a našel jednu z nespočtu fotek, které v telefonu měl. Jak se tam dostaly? Jednoduše: Ilyavarne se jednoho večera nudila, když zpozorovala, že Sebastian usnul u filmu na jejím gauči. A nenapadlo ji nic lepšího, než vzít jeho telefon a vyfotit s ním pár fotek. Nejprve fotila jeho, pak kaktusy z různých úhlů, obchody za oknem, a pak otočila objektiv i směrem na sebe, při čemž se jí povedlo vyfotit pár opravdu povedených snímků. Vybral jeden, kde byly krásně vidět její zelené oči ve svitu světla v koupelně. Zrzavé vlasy jí v pravidelných vlnách spadaly přes ramena a moc hezky se usmívala.

„Takže spolu fakt nechodíte, jo?" optal se Chris laškovně, zatímco se nakláněl přes rameno svého kamaráda a pozoroval všechny ty zrzavé fotografie.

„Ne," vyhrkl Seb až moc rychle a okamžitě zrudl. Odpovědí mu bylo zdvižené obočí.

„Nechodíme spolu, nikdy jsme si to neřekli. Jen spolu večeříme, telefonujeme, chodíme do knihovny, díváme se na filmy, pijeme kávu a procházíme se," vypočítal na prstech činnosti.

„Tomu se většinou říká rande," poučil ho blonďák, načež dostal herdu do ramene.

„My si to opravdu nikdy neřekli," začal Sebastian a zaměřil pohled na své prsty, s kterými si úzkostně pohrával. „Je moc krásná. Když se směje, jako by slunce zářilo jasněji. Její vlasy jsou hebké jako samet a oči zelené jako smaragdy. Je chytrá a vzdělaná, má ráda Malého prince a Pána prstenů. Vyzná se v kávě jako nikdo, naslouchá mi a je mi s ní tak dobře..."

„Miluješ ji?" přerušil ho Chris s vědoucím pohledem. Sebastian si bezradně prohrábl svou hnědou kštici.

„Nechtěl jsme si to připustit. Byli jsme dobří přátelé, i když jsme se znali jen takovou chvíli. Ale až teď, když je pryč, si to pořádně uvědomuju. Mám jí rád a záleží mi na ní."

„Takže už mi ji představíš?"

„Jo," zasmál se Seb a vděčně se podíval na svého kamaráda. Otočili se zpět na TV obrazovku, kde zrovna Vincent ujížděl v autě s předávkovanou Miou nočním městem. Hnědovlasý vnímal momentálně obrazovku jen okrajově, neboť jeho pozornost zaměstnával Instagram, kam právě přidával fotografii jeho veverky. Napsal k tomu veškeré informace o ní s výzvou, aby kdokoliv ji uvidí okamžitě informace předal policii. Spokojeně telefon odložil a opět se soustředil na Pulp fiction.