Knihovna (ONC 2022)

2. Kapitola

„Zdravím, Elvisi, a zdravím i posluchače."

Ten hlas by poznala kdekoliv, i kdyby kazeťák chrčel jak chtěl, jeho hlas byl nezaměnitelný. Zachichotala se jako puberťačka a přešla k rádiu blíže. Nikdy jí celebrity moc nezajímaly, měla raději knihy a spisovatele. Ale svět Marvelu ji naprosto uchvátil a ohromil. Znala každého herce a velmi je obdivovala.

„Já samozřejmě vím, proč tě tu mám, ale připomeneme to pro jistotu všem posluchačům. Sebastian právě dotočil seriál Pam&Tommy, a protože ho zná stále více a více lidí, nemohl jsem si nechat ujít takovou příležitost na vyzpovídání vycházející hvězdy. Tak, jak se dnes máš?" začal hlasatel s otázkami. Ily se pohodlně opřela o dřevěný pult a zaposlouchala se do rozhovoru.

„Mám se velmi dobře, hlavně proto, že jsem dostal tu příležitost přijít sem do rádia a popovídat si s někým tak zajímavým, jako jsi ty, Elvisi," složil herec poklonu, načež v rusovlásce zabublal smích.

„Děkuji za poklonu, avšak vraťme se raději k otázkám na tebe, o mně všichni vědí, přece jenom, mě tu musí poslouchat každý den," zasmál se Elvis a Sebastian se zasmál s ním.

„Samozřejmě, pojďme na to," řekl vesele.

„První otázka: Zajímalo by mne, jak se ti hrála postava Tommyho?" zeptal se hlasatel.

„Byla to skvělá zkušenost, přece jenom si každý den nezahrajete zrovna bubeníka skupiny Mötley Crüe. Natáčení jsem si hodně užil, obzvláště po boku Lily James, což je velmi talentovaná mladá žena." Ilyavarne zaujatě poslouchala. Jméno herečky jí ale nic neříkalo.

„Samozřejmě, rozhovor s Lily nás také čeká. Ale vraťme se k tobě. Další otázka je na tvou spolupráci s Disney. Uvidíme tě ještě někdy v roli Buckyho?"

„Tohle je trochu ošemetné téma, přece jenom, nechci dopadnout jako Tom Holland," bavil se na účet svého televizního kolegy, který nejednou omylem něco vyzradil. Společně se tomu vtipu zasmáli.

„Slibuji, že po tobě nic jiného chtít nebudu," ozval se znovu hlasatel, nabádajíc tak svého hosta k odpovědím.

„Tak dobře. Ano, Bucky se jako postava určitě vrátí. Na projektu se již pracuje, ale nic jiného vám neřeknu," znovu se zasmáli a Ily s nimi.

Na chvíli přestala vnímat. Zamyslela se nad poslední věcí, kterou v televizi viděla. Nějakou dobu pátrala v paměti, ale pak jí konečně svitla žárovička vědění. Musel to být Hawkeye ve vánočním prostředí. Jeho zpracování se jí moc líbilo a mladá Hailee Steinfeld v seriálu opravdu zazářila. Z jejího dumání jí vytrhla další otázka.

„Řekni mi teď něco z tvého soukromí. Co třeba knihy? Jaké jsou tvé oblíbené?" ptal se Elvis.

„No, popravdě moc nečtu. Vlastně knihy nemám rád, dalo by se říci, že je nenávidím. Popravdě jsem ani nikdy nebyl v knihovně," zasmál se Sebastian a Ilyavarne se zamračila.

„Jak můžeš nenávidět knihy?" vypískla směrem k rádiu, jako by jí herec snad mohl slyšet a bránit se proti jejímu hněvu. Otočila knoflíkem a obchod ztichl. Byla uražená. Její vysněný obraz Sebastiana Stana se zbortil v prach. Viděla ho jako ikonu, vzdělaného člověka hodného obdivu. Jak ale může obdivovat někoho, kdo nečte a nenávidí knihy? Vždyť to je barbarství!

Naštvaně vzala do ruky smeták a začala zametat celou knihovnu, aby upustila páru. U této činnosti si brblala pod vousy něco o neslýchaných věcech, neskutečné urážce a absolutní nevědomosti.

***

„Copak, Ilyavarne, jsi nějaká smutná. Dej si koláč! Ten ti spraví náladu," usmála se na mladou dívku paní Meringová a už jí pod nos strkala talířek s jejím vyhlášeným jablkovým koláčem. Ily ho s posmutnělým úsměvem přijala a zabodla do něj vidličku.

„Ale nic, to nestojí za řeč. Jen představy o mužích se opět zbortily," ušklíbla se.

„To dobře znám!" vykřikla paní Bellini, načež se na ní její manžel Francesco ublíženě ohlédl.

Seděli v kavárně pana Perkinse, jedli koláč, který čerstvě napekla paní Meringová, pili výtečnou kávu a povídali si. Ilyavarne ale byla nezvykle zticha. Stále si v hlavě přehrávala ten rozhovor, který dnes dopoledne slyšela v rádiu.

„Jen nechápu, jak někdo může nenávidět knihy," zavrtěla hlavou dívka a ukrojila si další sousto.

„To někdo řekl?" zhrozil se teatrálně pan Bellini a chytil se za srdce. To Ily rozesmálo.

„Jeden můj oblíbený herec," pokrčila rameny, teď už s úsměvem.

„To je ale neslýchané," vrtěl hlavou pan Perkins, který se k nim právě připojil a nandal si pořádný kus koláče na modrý talířek. Ilyavarne vážně pokývala hlavou.

Bylo krásné odpoledne a sluníčko prosvítalo přes výlohu kavárny i přesto, že byl leden, a to znamenalo zimu. Dokonce i pár ptáků venku zpívalo a zobalo zrní z krmítka, které pan Perkins každou zimu věšel ven před obchod. Ily se usmála a rozhodla se, že si nenechá takový krásný den zkazit někým, kdo ji ani vlastně nezná a koho s největší pravděpodobností ani nikdy neuvidí a nepozná.

Z idylky ji vyrušilo zvonění jejího telefonu. S nakrčeným obočím vytáhla ten přístroj z kapsy mikiny. Zamračila se, když se na displeji objevilo jméno jejího šéfa. Znechuceně přijala hovor.

„Ano, pane Dunkirku?" řekla zdvořile.

„Potřebuju, abyste zajela do knihovny v Manhattanu a vyzvedla tam objednávku," štěkl do telefonu, ani nepozdravil. Ily se ještě více zakabonila.

„Není problém, zítra tam ráno zajedu," odpověděla klidně.

„Pojedete tam hned, potřebuju ty knihy co nejdřív! Adresu a kódy vám pošlu," zavrčel pan Dunkirk a práskl s telefonem. V Ilyavarne to vřelo. Naštvaně strčila telefon zpět do kapsy, odsunula od sebe talíř s koláčem a začala se oblékat.

„Omlouvám se, musím jet ještě na Manhattan," omlouvala se, zatímco si oblékala bundu.

„To je škoda, chtěli jsme hrát ještě deskovou hru," protáhl pan Perkins a pomohl dívce s jedním rukávem, do kterého se jí nedařilo zastrčit ruku. Vděčně se na něj usmála.

„Tak třeba jindy, znáte ho," zakroutila očima a vesele se zašklebila. Už měla ruku na klice dveří a otevírala dveře. „Na shledanou, užijte si to!" zamávala ještě a za doprovodu pozdravů za sebou zavřela dveře. V kapse jí zavibroval telefon, to David poslal informace ke knihám a do jaké knihovny přesně se má dostavit. Povzdechla si a vydala se na místní nádraží, které bylo vzdálené třicet minut ostré chůze od jejich ulice. Do uší si zarazila sluchátka a na telefonu našla její oblíbený playlist. Ze sluchátek se rozezněla pomalá melodie písně od Eda Sheerana a ona trochu přidala do kroku, aby v těchto teplotách nezmrzla.

Už byla téměř tma, když dorazila na nádraží a nastoupila do prvního autobusu, který přijel. Zaplatila řidiči za lístek a usadila se doprostřed dopravního prostředku. Opřela si hlavu o chladné sklo a znovu vydechla. Autobus se pomalu rozjel směrem na Manhattan. Čekala jí téměř hodinová cesta.