Young God [STRAY KIDS] ✔

1. Kapitola

Jisung procházel zrovna kolem oranžového rodinného domu, když kolem něho prosvištěla vysokou rychlostí bílá sanitka s puštěnými sirénami. Lidé, kteří se v té době nacházeli na ulici se nezapomněli za sanitkou zvědavě otočit a někteří svou zvědavost posunuli na takovou hranici, že se rozeběhli, aby viděli co se stalo. Jisungovi hlavou, když viděl všechny ty lidi, kteří se rozeběhli, proběhla jen jedna myšlenka, „jak předvídatelné." Sám si tuto pozornost vysloužil, když pro něj v hodně mladém věku přijela sanitka k domu a jediné co viděl, když ho vytáhli z domu, byl houf zvědavých čumilů – a někteří drzouni dokonce s mobily, aby mohli vše zdokumentovat. Do teď lze najít na youtube videa s malým rozklepaným a uplakaným Jisungem jak sedí zabalený v dece a policisté ho vedou z domu. Krev na obličeji, oblečení a rukách značně viditelný.

Jisunga ani na minutu nenapadlo, že by se za sanitkou rozeběhl. Zůstal zcela klidný a s pockerfacem pokračoval ve své cestě do školy. Ve sluchátkách mu hráli BigBang, ale moc je nevnímal, měl to puštěný jen, aby neslyšel kecy lidí procházejících okolo; nemusí slyšet každý rozhovor o tom, jak je támhle ta zamilovaná do támhletoho a jak támhleten v práci zabodoval. Má vlastní starosti a nepotřebuje poslouchat ostatní.

Měl ale i více důvodů, proč za sanitkou neběžet. Nebyl zvědavý z toho, co se stalo, protože věděl přesně co se stalo. A taky tím směrem měl namířeno, protože je to cestou do jeho školy, takže se na to místo stejně dostane. A co se vlastně stalo? Jeho spolužačka dneska kolem druhé ráno zemřela. Jisung ví přesně i místo a zranění. Leží asi deset centimetrů od prvního schodu šedého rodinného domku se zlomenou nohou a možná i zlomeným žebrem. Ve hrudi má deset bodných ran a ve zlomené noze má hlubokou rýhu, to protože se snažila utéct. Bohužel byla moc pomalá, takže jí stačil dostat, než ke schodům doběhla – ty schody totiž nejen, že vedli do rodinného domku, ale vedli do rodinného domku, ve kterém ta dívka bydlela. Jak to Jisung mohl vědět? Byl to on, kdo tu dívku zabil.

Jisung měl samozřejmě pravdu. Kolem domu byla horda čumilů. Policie už stačila postavit zátarasy a snažili se skupinám zabránit pořizovat fotky, i když to moc nevycházelo jak si Jisung všiml, když procházel kolem. Byl rád, že měl vůbec nějaký prostor, protože lidí na ulici bylo hodně, ale byli hodní a nechali klukovi ve školní uniformě a taškou přes rameno prostor, ať přeci nepřijde pozdě na vyučování. „Jak milý," pomyslel si Jisung, když tím malým prostorem mezi nimi procházel. Nejraději by protočil očima, ale tihle lidi jsou vždy citlivý a akorát by si nadělal na průseru a to nemá zapotřebí – a hlavně nemá náladu. Večer se kvůli té holce moc nevyspal.

Kousek od školy se k němu přidal Felix, jeho kamarád. Klidně by řekl nejlepší, protože se s ním zná nejdéle, ale nejlepší kamarád pro Jisunga není nikdo. Nikdo z jeho kamarádů totiž nezná všechna jeho tajemství a nikdo ho vlastně nezná úplně. Všichni ho znají jen z té stránky, kterou ukazuje ve škole. Kdyby ho poznali i z té druhé, asi by se s ním nikdy nekamarádili a možná by dokonce i zdrhali strachem. Báli by se ho a nikdy by na něj nepromluvili. Oni vlastně jeho druhou stránku znají, ale neví, že je to on. Takže prostě skončíme u toho, že Felix je jeden z pár přátel, které Jisung má.

„Už jsi to slyšel?" zeptal se Felix. Na krku se mu díky chůzi houpal foťák; Felix je v klubu školních novin a je hlavní fotograf těch novin a vlastně celé školy. Většina fotek, které jejich škola má, je pořízená Felixem. Jisung se na něj nechápavě podíval a vyndal ze zdvořilosti sluchátka z uší. Felix moc rád mluví, takže už jeho chvilka s BigBang skončila. Teď začíná chvilka s Felixem.

„Vypadám jako někdo, kdo čte myšlenky?" zeptal se Jisung. Felix se jen uchechtl a blonďáka praštil do ramene. Kdyby to udělal kdokoliv jiný už by byl mrtvý, ale u Felixe si zvyknul. Ten kluk má rád skinship a je jedno kolikrát mu řeknete, aby se vás nedotýkal, stejně vás neposlechne a za pár minut se na vás zase bude lepit a sahat.

„Co já vím, třeba ano. Občas tak vypadáš," odpověděl mu brunet s úsměvem. Díky hezkému počasí, které dnes panovalo byli krásně vidět pihy na jeho obličeji. Jisung normálně pihy neměl rád, ale Felix díky nim vypadal hezčí a víc roztomile; i když jemu bylo zcela jedno, jestli je někdo roztomilý nebo hezký, žil si vlastním životem a ostatní mu byli ukradení. O druhé se zajímal jen pokud to mělo nějak ovlivnit i jeho, což se nikdy neděje, takže často nevěděl, co se ve škole o přestávky řeší a bylo mu to jedno, proč by se měl srát do problémů ostatních, když sám má problémy.

„Někdo včera zabil Kim Hanu," pověděl mu konečně Felix. Jisung udělal překvapeného, to se od něj přeci očekává, že? Musí projevit sympatie, musí ukázat, že ho to nějak ranilo. I když zaboha nevěděl kdo je nějaká Kim Hana. Ano včera si jí vybral, ale to protože chtěl vypustit páru a ona zrovna procházela okolo. Nevěděl, že je to někdo z jeho školy a už tuplem nevěděl, že jí bude znát celá škola.

„Cože?" vyjekl Jisung.

„Jo, školní princezničku, královnu večírků a prezidentku školní rady," přikyvoval Felix, když Jisungovi povídal o všem v čem ta holka byla dobrá. Dělalo se mu až špatně, když to poslouchal. Ta holka nemohla mít žádný volný čas, pořád něco dělala. Jak to zvládala? Možná jí udělal laskavost, když jí nožem bodal do břicha.