Young God [STRAY KIDS] ✔

13. Kapitola

„Proč jsi ho nechal utéct?" křičel na Bangchana jeho šéf, který nebyl nadšený z toho, že jeden z jeho lidí nechal utéct hlavního podezřelého ze žhářství a vraždu čtyř nevinných osob. Nejspíš se jednalo o osobu, která má na svědomí podobné případy, které se odehrávají již pár let. Nebo spíš přesně ta osoba, která za vším stojí – tím si byl Bangchan na sto procent jistý. A i přes to tu osobu nechal utéct, i když ji už držel; a šéfovi řekl, že za vše může on, že Minho za nic nemůže a nebyl u toho, když tu osobu pustil.

Lhal. Minho u toho byl. Zrovna dobíhal a už u dvojice skoro stál, když Bangchan osobu v černém pustil a nechal ji utéct. Samozřejmě, že byl naštvaný a Bangchan si vyslechl už jeden proslov do duše od něj, ale zároveň ho chápal a věděl, že jeho kolega by ho nepustil, kdyby neměl plán nebo jinou stopu. A jak se později ukázalo, Chan stopu měl a to vcelku velkou.

„Vyklouzl mi, pane," odpověděl mu Chan klidným hlasem. Byl zvyklí na to, že se na něj křičelo, proto si dokázal zachovat klidnou tvář a nenechat se jen tak vytočit. K tomu všemu je z vojenské rodiny, takže byl naučený dělat vše perfektně a dodržovat pravidla; a to o něm všichni kolegové věděli, proto jeho šéfa vytočilo, že nedodržel pravidla a nechytil padoucha, i když ho už měl.

„Chane," šéf se trochu uklidnil. Položil ruce na stůl a podíval se detektivovy hluboko do očí, „jste nejlepší muž, kterého tady mám. Nevěřím, že by vám jen tak vyklouzl."

„I ti nejlepší dělají chyby, pane," odpověděl mu na to Chan a mykl při tom rameny. Nelhal. Možná byl nejlepší, ale často dělal chyby. Možná ty chyby nebyli jen tak vidět, ale dělal je a často ho to budilo při spaní.

„Ať už se to nikdy neopakuje," pohrozil mu prstem, „běž." Chan už nic neříkal, jen se rozloučil úklonem a vyšel ven. Všechny oči namířili hned na něj. Ignoroval je a rozešel se do kanceláře, kde na něj čekal Minho. Celý nervózní a to tak, že nehty na jeho prstech už nebyli vůbec dlouhý. Už neměl skoro žádný z toho, jak si je nervózně okusoval.

„Co ti řekl? Všechno v pořádku? Nepřeřadil tě jinam, že ne? Nechci jiného kolegu," Minho ho hned zahrnul otázkami. Chan si všiml, že na nose neměl svoje brýle. Ty teď leželi na stole. Vypadal jinak. Byl to i docela fešák; pokud to smí jako chlap říct.

„Uklidni se," Chan se trochu zasmál, „vše je v pořádku, jen mi trochu vynadal."

„Takže tě nevyrazí?"

„Pro by to dělal? Řekl dokonce, že jsem jeho nejlepší policista a detektiv tady. Někoho takového by přeci jen tak nevyhodil," Chan se musel trochu pochválit.

„Tak dobrý," černovlásek se trochu uklidnil a konečně se posadil na židli, „a jak budeme pokračovat? Na záznamech z kamer jsem ho vůbec neviděl. Jako by to byl duch. Naprosto se vypařil."

„Když jsem ho pustil, tohle mu vypadlo z kapsy," Chan zvedl dlaň, ve které držel papírek, „je na něm napsaná adresa, začal bych tím, že bych jel na tu adresu a zkusil zjistit, co se na ní nachází."