„Už jsme vyslechli všechny?" zeptal se Chan svého kolegy, který stál s deskami v ruce před tabulí a sledoval třídu. V deskách byl založený papír, kde byli vypsané jména studentů a jen jedno ještě nebylo přeškrtnuté. Minho zakýval hlavou, že ne a ukázal na poslední jméno.
„Han Jisung," zašeptal Bangchan, když si přečetl poslední jméno seznamu. Jméno, které se nacházelo přesně uprostřed všech jmen. Po tom, co ostatní jména přeškrtli červenou barvou, tohle jméno doslova křičelo o pozornost. Jako by chtělo, aby si ho detektivové všimli a zajímali se.
„Han Jisung," křikl Chan přes celou třídu, čímž si vysloužil pozornost.
„Dneska nepřišel do školy," odpověděl mu jeden z větší skupinky, která seděla kolem jedné lavice, „psali jsme mu, ale neodepsal. Nejspíš zase celý večer hrál videohry a tak se rozhodl se vyspat."
„Nebo mu nebylo dobře," mykl rameny jiný chlapec ze skupinky, „včera nevypadal nejlíp, když jsme ho doprovázeli domů. Taky říkal, že si půjde hned lehnout. Nejspíš je nemocný."
„A můžete nám prosím říct adresu? Neradi ho budeme vyrušovat doma, hlavně pokud je nemocný, ale potřebujeme vyslechnout všechny a on není výjimkou," zeptal se Minho na to, na co se chtěl zeptat i Bangchan. Nakonec nebude tak hrozný, mít parťáka, pomyslel si Chan, když sledoval nováčka, jak si od kluků bere adresu. Chana překvapilo jak je Minho zkušený, i přes to, že byl stále velmi mladý a v terénu pracoval před nástupem sem jen půl roku. Minho věděl co má dělat, věděl co přesně říct v jaké situaci a dokázal pracovat sám od sebe, nikdo mu nemusel říkat, co má dělat.
Chana to překvapilo, ale nakonec byl i možná rád, že toho parťáka má, protože tohle by nechtěl řešit sám. Tohle už byl moc velký případ jen na jednoho člověka. I pro dva mu to stále připadalo jako velké sousto. Bál se, že ve dvou to nedokáží vyřešit.
Ale jedno se přeci jen změnilo oproti ostatním podobným případům. Tenhle už měl svědka. Ten byl možná v kómatu, ale doktor říkal, že by se mohl brzy probudit – údajně je vysoká pravděpodobnost, že bude trpět amnézií a nebude si nic kolem napadení pamatovat, ale stále tam je malá možnost, že si bude pamatovat úplně všechno a bude moc říct, kdo ho napadl. Pokud si bude vše pamatovat, tak budou znát pachatele.
Chan doufal, že se chlapec probudí brzy, aby tohle řádění, které už trvá roky, mohlo konečně skončit.
„Nepřijde ti zvláštní, že v noci byla zabita další žákyně a jeden z jejích spolužáků chybí a je to zrovna Han Jisung, který byl spolužákem i té předešlé objeti?" začal Minho, když nastoupili do auta.
„Přijde, ale nechtěl jsem to říkat nahlas, protože, když to vyslovíš nahlas je to až moc reálný," přikývl Chan. Těšilo ho, že s černovláskem mají stejný názor. Minho si posunul brýle, které mu začali sjíždět po nose, výš a podíval se na papír, kde měl napsanou adresu.
„Tak pojďme zjistit, kde ten Han Jisung bydlí."
ČTEŠ
Young God [STRAY KIDS] ✔
Teen Fiction„Je to monstrum" „Je to jen kluk" Už jsou to roky, co Jisungovi rodiče zemřeli a pachatel se nikdy nenašel. Od jejich smrti se objevují dosti podobné vraždy, a stejně jako tehdy, ani zde se pachatel nenašel. Když se objeví další oběť, tentokrát ze s...