Young God [STRAY KIDS] ✔

8. Kapitola

Jisung šel do školy celý rozlámaný a unavený. Ráno se ani nenamáhal s úpravou vlasů, prostě si je jen prohrábl rukou a doufal, že nebudou vypadat až moc neupraveně – ale ne že by ho názor ostatních zajímal, stejnak si všichni kolem něj budou myslet, že celý večer hrál videohry. To jim totiž nakecal pokaždé, když přišel do školy unavený. To totiž mladý dělají ve svém volném čase. Hrají videohry. Jisung ve svém životě nikdy videohry nehrál, nebavili ho, ale jako výmluva to bylo dobré, protože mladému pubertálnímu klukovy hraní her všichni věřili.

Ale Jisung byl rozlámaný z úplně jiného důvodu. Také měl po zádech škrábance a jeden měl i u oka; to vysvětlí tak, že hlídal sousedce kočku a to ho škrábla. Jenže pravda byla úplně jinde. Pravda byla děsivější.

Pravda byla taková, že Jisung celou noc chodil Soulem a snažil se najít někoho na kom by si vybil všechnu tu zlost, kterou cítil po tom, co jeho školu navštívili ti detektivové. Potřeboval se odreagovat a k tomu potřeboval někoho mladého a ne moc silného, aby ho dokázal přeprat.

Vybral si jednu ze svých spolužaček. Nechtěl nikoho z jeho školy, jenže mu nic jiného nezbývalo, protože ona byla jediná mladá, kterou během svých toulek ten večer našel. Ona byla jediná, na koho si troufnul. A tak to udělal. Chvíli šel jen tak za ní a čekal jestli zajde někam, kde nebudou lidi. A pak jí svalil na zem, dal pár ran do hlavy, čímž jí omráčil a následně jí zlomil kotník a nasadil pár bodných ran do místa, kde by se měli nacházet plíce. A i když už byla mrtvá Jisung jí ještě bodl do oka a rozřízl hrdlo. Dělalo ho to šťastným. Uklidňovalo ho to. A možná by jí bodl ještě víckrát a zrasoval by jí tak, že by ani její rodiče nepoznali, o koho se jedná, jenže do uličky vjelo kolo. Jisung v tu chvíli musel jednat rychle a teprve po tom, co kluka na kole omráčil a nasadil pár bodných ran do břicha si uvědomil, kdo chlapec je. Byl to Jeongin – jeden z jeho „kamarádů". Nebo spíš to byl kamarád jeho „kamarádů", protože on s ním prohodil jen pár vět a vídali se spíše jen při jídle.

Jenže, když se vrátil domů rozbil ještě pár talířů a skleniček, protože byl naštvaný. Zuřil. Nestačil totiž Jeongina zabít. Když už se chystal dát smrtelnou ránu zaslechl hlas a musel utíkat, aby ho nechytili. Teď může Jeongin komukoliv říct, kdo to udělal. Může ho prásknout a vše, co za ty roky budoval se může rozpadnout jako domeček z karet.

Sebral mu telefon. To bylo pozitivum. Jeongin byl totiž známí tím, že měl 24/7 zapnutý nahrávání zvuku, takže kdyby jeho mobil našla policie hned by Jisunga chytili. Mobilu se zbavil. Kladivem ho rozdrtil na malé kousíčky a ty rozházel na různých místech do řeky Han. Paradox, že? Naházel kousíčky důkazů do řeky, která nesla stejné jméno jako on.

„Co se stalo, stalo se," Jisung se pořádně a dlouze nadechl. Lidé, kteří kolem něj procházeli do práce se na něj podívali, ale asi jim nepřišla jeho věta podezřelá, protože někteří jen trochu protočili očima, ale jinak se zase všímali svých povinností. To měl Jisung na Soulu rád. Všichni hrozně pospíchali, takže se zajímali jen o své problémy a ostatní jim byli ukradení. Jisung si myslel, že i kdyby teď nahlas řekl, že někoho zabil, nikdo by to nebral vážně a všichni by jen dělali to, co dělali dosud.

Jen policii to nebylo jedno. Jejich auta si Jisung všiml na parkovišti před školou. Znervóznili ho to a najednou ho zavalila vlna chladu. I když bylo venku teplo, jemu byla zima. Byla mu zima, ale i přes to se začal potit.

V tomhle stavu do školy nemohl, proto se rychle otočil a utíkal zpátky domů. Dneska prostě školu vynechá. Řekne prostě, že mu bylo špatně. To přeci není podezřelé. Špatně od žaludku může být komukoliv.