Young God [STRAY KIDS] ✔

14. Kapitola

„To se nemělo stát," mumlal si pro sebe Jisung, když se vracel domů temnými uličkami. Nečekal, že se odehraje všechno to drama. Nečekal, že k němu stačí doběhnout policisté a on skoro neunikne. Nečekal, že se na místě objeví tak rychle.

„To se nemělo stát!" Jisung s křikem kopnul do nejbližší popelnice, čímž zavinil to, že se všechny odpadky rozsypali po zemi. Plechovky, které se v popelnici nacházeli, dodali na hlasitosti. V dáli zamňoukala kočka. V domě nacházející se u popelnice se rozsvítilo světlo, což brunetovi naznačovalo, že by se měl rychle stranit. Proto se rozeběhl a nezastavil dokud nestál za rohem.

Byl naštvaný. Doslova se v něm vařila krev. Nechápal, jak mohl udělat tuhle stupidní chybu a chytit se jako by se nic nestalo. Byl hloupý, že tam čekal. Byl hloupý, že stál a sledoval ten dům hořet. Ale nemohl si pomoc, zrovna dneska se chtěl dívat. Dneska si chtěl večer užít, ale věděl, že už ho malinko podezřívají, proto musel použít jiný způsob vraždy, než ten, který dělá obvykle. Jenže tenhle způsob použil už na své rodiče a následně ještě jednou, takže i tak si budou moc najít souvislosti.

„Ne, ne, ne, ne, ne," Jisung praštil rukou do cihlovité zdi, která se nacházela po jeho pravici. Z kloubů mu hned vystříkla krev, ale on ji ignoroval. Ignoroval i tu palčivou bolest, kterou odřenina přinášela. Jediné, co ho v tento moment totiž zajímalo bylo to, že papírek s adresou jeho rodného domu se nenacházel v jeho kapse. Musel mu vypadnout, když se snažil setřást detektiva Chana, ale to by znamenalo jen jedno.

„Mají tu adresu," zamumlal si pro sebe brunet. Opřel se o zeď a ve chvíli, kdy se jeho záda dotkla studených cihel, mu nohy vypověděli službu. Spadl na zem, zády stále opřený a nohy natažené před sebou. „Budou vědět, že to jsem já. Že to já je všechny zabil," zaplul dlaněmi do vlasů.

Chtěl se rozbrečet. Poprvé za svůj život se mu doopravdy chtělo brečet. Tohle už je nevyhnutelné. Tentokrát ho chytí a zavřou na doživotí. Nebo ještě hůř...dostane trest smrti. A on nechtěl umřít. Chtěl ještě žít a objevovat krásy země, chystal se projet Koreu, navštívit krásná místa a během toho si možná zabít sem tem nějakého občana či turistu. Byl by totiž na místě jen chvíli, takže by ho nikdo nepodezříval. To byly jeho plány. A on se těchto plánů chtěl dožít.

Jenže teď znají adresu jeho rodného domu. Vědí, že tu adresu upustit pachatel, takže si dají dvě a dvě dohromady a dojde jim, kdo za všemi těmi vraždami stojí.

Plus je tu ještě Jeongin. Možná je v kómatu, ale může se kdykoliv probudit a mluvit. Může kdykoliv policii říct, že to byl jeho kamarád Jisung, kdo ho napadl a zabil tu holku.

Bylo tu tolik aspektů a Jisung už si nevěděl rady. Popravdě ani nevěděl zda se může vrátit domů, protože jestli se detektiv a koroner rozhodli ihned navštívit adresu na papírku, tak už klidně mohli být na cestě k Jisungovi domů ho zatknout jako hlavního podezřelého dokud nezískají více důkazů – a ty by po pár hodinách hledání u něj doma rozhodně našli.

Jisung si poprvé nevěděl rady.