Young God [STRAY KIDS] ✔

15. Kapitola

Dvojice policistů se rozhodla prozkoumat adresu ihned. Nechtěli otálet, protože kdyby s tím počkali mohlo by to znamenat, že by jim pachatel mohl utéct a už by ho nemuseli najít. A Bangchan ho hodlal najít. Bangchan byl odhodlaný tenhle případ brzy ukončit. Už se těšil na to, že tuhle složku označí červeným razítkem „vyšetřeno", a až bude předávat pachatele spravedlnosti.

„Usmíváš se," oznámil do ticha Minho. Seděli v autě, GPS je směrovala k adrese a jediné, co mezi nimi vydávalo zvuky bylo okolí mimo auto. Schylovalo se k brzkému ráno a hodně Korejců už se chystala do práce. To dvojice v autě z práce ještě neodešla. Minho si ani nepamatoval, kdy naposledy se vyspal ve své posteli a ne na točící židli s hlavou opřenou o stůl nebo mezi složkami. Jediný spánek, který se mu dostával byli doopravdy jen tyhle chvilky, kdy už mu víčka ztěžkla tak moc, že je zavřel a dokud ho neprobudil nějaký hlasitý zvuk, tak spal. Za poslední týden naspal dohromady tak pět hodin, víc nejspíš ne. Byl unavený, ale věděl, že i Chan je a nedával to na sobě znát, proto se to snažil taky neukazovat.

„Uvědomuješ si, že by tohle mohla být naše nejlepší stopa k dopadení padoucha?" Chan se na něj rychle otočil a věnoval mu menší úsměv, než se očima otočil zpět k silnici. Minho si to uvědomoval a byl z toho nadšený, ale stále si myslel, že i když to doopravdy bude ten mladý kluk ze střední, Han Jisung, tak je to jen zlomený kluk, který to v životě neměl jednoduché. Chan si o Jisungovi stále myslel, že za vším stojí on a označoval ho za monstrum, jenže Minho četl Jisungovu složku dost dlouho a hodně krát na to, aby věděl, co mu rodiče prováděli. Byl to doopravdy jen zlomený kluk, kterého jeho minulost dovedla na tuhle temnou stránku. Ano byl to brutální vrah, který si zaslouží sedět, ale toho vraha z něho udělala společnost, protože když podstoupil psychologické testy těsně po smrti jeho rodičů, nevykazoval žádný náznaky poruch. Vlastně vykazoval to, že to byl zcela normální kluk, možná až moc obyčejný.

„Jsme tady," oznámil Chan a vystoupil z auta. Minho ho ihned následoval. Zděsil se, když zahlédl, co na ně na adrese čekalo. Čekal na ně poloshořený rodinný domek. Kdyby nebyl zničený ohněm, rozhodně by to byl pěkný domek, o který by se rodiny prali. Proč ho nikdo neopravil? Pomyslel si Minho, ale odpověď znal hned jak zahlédl žluté policejní pásky kolem celého komplexu.

„Je to už pár let, a i přes to tu jsou stále policejní pásky a nevypadá to na to, že by se k domu někdo přibližoval," mluvil si Chan pro sebe, „tenhle dům znám moc dobře."

„Han Jisung," zamumlal Minho. Bangchan se na něj podíval, když dořekl to jméno. Nemusel nic říkat, aby Minho poznal, že měl pravdu. Jednalo se o dům, kde vyrůstal Han Jisung. Jednalo se o dům, kde proběhla ta brutální vražda dvou manželů a následně žhářství, když někdo dům podpálil s trojicí uvnitř. Přežil jen Han Jisung, kterého se ujali prarodiče, kteří po pár měsících zemřeli při autonehodě.

„Máme našeho podezřelého," oznámil mu Chan a rozešel se k autu. Minho ještě chvíli stál u žluté pásky a sledoval vnitřek. Vše bylo černé. Dřevo už pomalu hnilo, jak bylo vystavované změnám teplot a všemu tomu vzduchu. Schody by se pod ním nejspíš rozpadli, kdyby na ně vstoupil. I přes to měl však pocit, že sem někdo chodí, protože byla místa, kde už nebyl zcela žádný popel – i místa, která nemohl zasáhnout vítr či déšť.