21.

589 49 13
                                    



Ještě z kavárny jsme zamířili k Nick a Clay domů. Ti tři si o něčem povidají, a já přemýšlím že jestli bylo dobrý říkat klukům že jsme si dali pusu. Potom nás tím celou dobu otravovali.

"Hej, George jsi v pohodě?„ vyrušil mě Nick. "Ehm, jo promiň jen jsem se zamyslel„ omluvně jsem se usmál a pohled jsem dal hned na zem.

"Půjdu na chvilku do pokoje„ zvedl se z gauče Clay a vyšel schody nahoru do svého pokoje. Povzdechl jsem si. Měli by jsme si promluvit.

"Neměl by si jít za ním?„ zeptal se Karl, a koukl jsem se na něho udělali jsme oční kontakt. Pokrčil jsem rameny.

"Nevím„ začal jsem si hrát s prsty na rukou. "Měl by sis s ním promluvit, ale nebudu vám do toho kecat„ dal Nick ruku kolem Karl ramen, a koukl se na mě. Já jen kývl a zvedl se z gauče.

Zaklepal jsem a z pokoje se ozvalo tiché 'dále'. Otevřel jsem dveře a následně za sebou zavřel. Clay se na mě koukl a rychle dal pohled pryč. Seděl na posteli a v ruce měl mobil. Sedl jsem si na postel kousek od něho.

"Můžeme jsi promluvit?„ zeptal jsem se nervózně. Kývl na souhlas a ani se na mě nekoukl. Dobře tohle bude těžší než jsem si myslel. Pořádně jsem se nadechl a chtěl něco říct ale Clay byl rychlejší.

"Proč jsi mi dal tu pusu?„ koukl jsem se na Clay a navázali jsme oční kontakt.
"Já, chtěl jsem tě uklidnit„ začal jsem si hrát s rukávem od mikiny.

"Nepotřeboval jsem to„ řekl drze. Nechápavě jsem se na něho koukl.
"Malém jses tam znovu rozbrečel, jen kvůli mě„ opřel jsem se o ruku.

"Už se to stalo několikrát, tak nevím proč to najednou řešíš„ nastvaně si povzdechl. Fajn uklidni se George. Nadechl jsem se a zavřel oči. Nevěděl jsem co mám říct.

"Pleteš mi hlavu, nevím co si mám o tom myslet. Tak to nedělej„ zvedl se z postele a šel ke svému stolu. Pořád jsem měl zavřené oči.

"Jak jako pletu hlavu?„ musel jsem být klidný.

"Už jsem ti to naznačil několikrát. A pořad to nechápeš„ koukl jsem se na něho, opíral se o stůl.

"Pořád se hádáme„ koukl jsem se z okna, které má vedle stolu.

"To vím taky, ale pořád se nechci přestat bavit„ sedl si na židli u stolu.

"To já taky ne. Ale-„ odmlčel jsem si.
"Nikam naše přátelství neposouváme když se pořad hádáme„ řekl jsem nastvaně.

"Není to moje chyba, že nevím co po mně chceš!„ chce se hádat.

"Já? Já po tobě nechci nic! Chci být jen kamarád! Ale ty to vždycky posereš!„ teďka jsem měl já slzy v očích.

"Sakra, já že to poseru?! To jsi ty kdo mi tady plete hlavu!„ nadechl jsem se a zvedl jsem se z postele.

"Kdyby jsi se semnou nezačal hádat na té chodbě tak by jsme neměli ten blbej trest a ani se nespřátelili!„ moje slzy mi padaly na obličej. Nechtěl jsem to říct.

"Jasně, takže mi chceš říct že všechno je moje chyba?!„ zvedl se ze židle. Koukali jsme se do očí. Brečel.

"Kéžby jsme se nikdy nepotkali„ začal jen brečet čím dál víc. Tuhle větu jsem už vůbec nechtěl říct.

Clay se zarazil, koukal se na mě s otevřenou pusou.

"Aha..„ řekl potichu a ušklíbl se. Bál jsem se co po tomhle příjde.

"Běž pryč„ ukázal na dveře od svého pokoje.

"Clay já-„ nechtěl jsem to říct, lituju toho. Kdybych byl v klidu ani bych to neřekl.

"Běž pryč říkám!„ zakričel. Jeho slzy byli všude po jeho obličeji.

Smutně jsem se na něho usmál a vyběhl pryč z pokoje. Nemohl jsem skoro dýchat přes můj brek. Byl jsem u hlavních dveří kde jsem se rychle obul. A otevřel dveře, za sebou jsem jen slyšel kluky kteří se ptají co se stalo. Neotáčel jsem se běžel jsem domů.

Zkazil jsem další přátelství, jen mojí chybou. Příště radši budu držet hubu.

Jsem idiot.

———————————

Dramaaaaa :((((((
Tak schaválně, na jaké straně jste?  Dream x George ??

Já sama nevím. I když vím co se stane :|

Wrong number |DNF| ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat