Wrong number |DNF| ✓

28.

Sedím na gauči a koukám se na Alex a Karl jak se něčemu smějí , a vypadá to jako kdyby už nemohli dýchat. Vždy když se uklidnili tak se stejnak začli znovu smát.

Hodně jsem přemýšlel o tom, co se stalo před školou. Kamery budou mít aspoň něco natočeného. Nad tím jsem se potichu zasmál, ale pořád mě slyšeli ti dva kteří se na mě koukli.

"Co je tak vtipného?„ zeptal se Alex a zkřížil si ruce na hrudi.
Karl si dal ruku před pusu a zasmál se.

"Nic co by bylo„ pokrčil jsem nad rameny a trošku jsem se začervenal, zase nad představou.

"Jo, možná proto se červenáš no..„ Alex a Karl se začal zase smát. Protočil jsem oči s úsměvem.

"Ne, vážně co se stalo?„ Karl se přestal smát a zadíval se mi do očí, jako kybyby mi to chtěl vyčíst. Nic jsem neříkal.

Karl se šibalsky usmál a koukl se na Alex, který se na něho koukal nechápavě a vtipně.
"Takže něco s Dream jo?„

Jak to ví?

Záporně jsem zatřepal hlavou.
"Ne, vůbec„ dal jsem si kapuci na hlavu a více se uvelebil na gauči.

Karl a Alex se začli zase smát, jak jinak. Už z toho aji brečeli.
"Chudáčku, škoda že už jsem je pozval tady„ řekl Alex a kamarádsky bouchl Karl do ramena. Karl se zahihňal.

Koukl jsem se na ně a zpátky na moje prsty se kterými jsem si hrál. "Proč si je pozval?„

"Hele, je to můj dům. Takže tady mužů pozvat koho chci„ pokrčil rameny Alex a koukl se na čas na svém mobilu, pak ho zase odložil.

Pokrčil jsem rameny. "Je to dům rodičů, ne tvůj„

"To ano, ale rodiče nejsou doma. Takže je to teďka můj dům„ ušklíbl se.

Myslím že logika Alex, je hodně malá.

Poradně jsem se nadechl a stoupl jsem si. "Půjdu domů„

Alex s Karl se na mě smutně povídali. "Proč?„ řekli oba na stejno.

Na chvilku jsem byl ticho než jsem něco řekl. "Nevím chci jít jen domů, nějak se mi udělalo špatně„ neumím lhát.

Karl a Alex mi to samozřejmě neuvěřili, ale kývli a nechali mě jít. Já se rozloučil a šel cestou domů.

-
Už jsu asi tři minuty, protože dům od Alex je od mého domu asi sedm minut. Koukám se do země, a nevnímám realitu. Než někdo za mnou nezařičel moje jméno.

"George!„ otočil jsem se, a dal si dolů mojí kapuci od mikiny. Viděl jsem jak za mnou běží Clay. Bože.

Priběhl ke mně , a stál přede mnou. Čekal jsem až něco řekne, než se vydýchá.

"Alex a Karl mi říkal že jsi tam byl ale prý si odešel. Tak jsem šel tvým směrem„ ukázal do dálky kde se měl nacházet barák od Alex. Koukl jsem se tam a pak zpátky na Clay, který se mi koukal do očí. Navázali jsme oční kontakt.

"To si běžel celou dobu?„ začal jsem být nervózní.

On kývl a pousmál se.
"Proč jsi odešel? Myslel jsem že tam budeš„

"Ehm, udělalo se mi špatně„ šlo vidět že mi to taky neuvěřil. On se zahihňal a kývl.

"Fajn. Stejnak si potřebujeme promluvit„ začal si hrát s rukávem od mikiny. Mně se zastavilo srdce nad touhle větou. Nervózně jsem přikývl.

Clay mě vzal za ruku a někam jsme šli. "Kde jdeme?„ zeptal jsem se a koukl jsem se na něho , Clay se koukl na mě.

"Jen do parku„ usmál se a propletl si semnou prsty. Já se usmál a koukl se pryč od něho, aby neviděl můj červený obličej.

-
Sedli jsme si na lavičku v parku u jednoho stromu. Byl tam stín a na půlce lavičky svítilo slunce. Já seděl na půlce kde byl stín a Clay zase na půlce kde bylo slunce. Vynikly mu tak jeho pihy a špinavě blond vlasy které byly taky trošku kudrnaté. Usmál jsem se a koukl jsem se před sebe.

"Takže„ začal. "Chci si promluvit o včerejšku„ nervózně to ze sebe dostal. Nervózně jsem se nadechl a přikývl jsem. Koukl jsem se do země, a mně se začla třepat noha ze stresu.

Clay si toho všiml a dal mi ruku na koleno. Koukl jsem se mu do očí a on se na mě usmál.
"Nemusíš být nervózní„ zahihňal se.

Usmál jsem se, a kývl.

Koukali jsme se na sebe. Já sjel pohledem na jeho rty a pak rychle zpátky do jeho očí.

Clay se usmál a přiblížil se více ke mně. Já to nevydržel a spojil naše rty. On se do polibku usmál a dal si mě na jeho klín.
Dal jsem mu ruku do vlasů a jednu za jeho krk. Jeho ruce byli na mojích bocích. Naše rty se hýbali, já se více uvelebil na jeho klíně. On se odtáhl od polibku a koukl se na mě.

"Přestaň se hýbat„ zašeptal a přitáhl si mě zpátky do polibku. Naštěstí že k tady téhle lavičce nikdo nechodí. Skoro nikdo jí neobjevil.

Došel nám dech. Sedl jsem si vedle Clay a dal jsem si hlavu na jeho rameno, on mi dal ruku na moje stehno.

"Miluju tě„ lehce zmáčkl moje stehno a koukl se na mě s malým úsměvem.

Já se koukl na něho s úsměvem. "Taky tě miluju„ přitáhl jsem si ho do dalšího polibku.

Tohle jsem chtěl už dlouho..

————————

Příští kapitola už bude možná poslední :(