Wrong number |DNF| ✓

23.

Konečně je pátek. Škola mě unavuje a psychicky ničí, ale už jsem si na to zvykl. Vyběhl jsem rychle ze školy a šel domů. Po chvilce jsem zpomalil, protože moje nohy se začaly hlásit o přestávku jak jsem běžel ale stejnak jsem šel pomalým krokem.

——

Ležel jsem na postely a koukal se na film na mém počítači. Zavíraly se mi oči než mi začal zvonit mobil. Vzal jsem si ho do ruky a dal si ho k uchu. Ani jsem se nekoukal kdo mi volá.

"Finally! Je tady„ ozval se Karl.

Nechápavě jsem se koukl na mobil. Skupinový hovor.

"Co potřebujete?„ řekl jsem rozespale.

"Aw, vzbudili jsme malého Georgie?„ zahihňal se Clay. Teplo se mi hrnulo do tváři a lehl jsem si na záda.

"To je jedno, zítra je párty u Alex. Tak proto vám volám. Takže se chci zeptat jestli půjdete„ oznámil Nick a z jeho strany telefonu se ozvala jeho mamka. Je asi na návštěvě.

"Jo! Já půjdu. Nemám co dělat takže klidně„ zasmál se Karl.

"Zítra v osm hodin večer„ odpověděl Nick.

"Jo, tak tím pádem půjdu„ řekl Clay. Na chvilku bylo ticho.

"Em George? Jsi tu?„ zeptal se Clay.

"Ehm, jo. Jo, půjdu„ sakra. To jsem nechtěl říct.

"Fajn! Dobrý vědět. Sraz u nás doma, Alex bydlí blízko u nás„ řekl Nick a típl hovor. To samé udělal Karl , Clay a já.

Hodil jsem mobil na postel. Vzal jsem si polštář a dal si ho na obličej.

Nechci tam jít. Nechtěl jsem to říct. Beztak se tam něco stane. I když nemám ten pocit ten co minule že se něco má stát.

Povzdechl jsem si a zvedl jsem se z postele. Šel jsem do obýváku kde seděla moje mamka s knížkou v ruce.

Sedl jsem si do křesla a koukl jsem se na čas na svém mobilu. 19:36.

Koukal jsem se na instagram a projížděl všechny sociální sítě.

"Jdeš o víkendu někam s kamarády?„ zeptal se mamka.

"Zítra jdu na párty a v neděli nevím„ řekl jsem bez toho abych se koukl pryč z obrazovky.

"Dobře„ řekla jednoduše a zvedla se ze svého místa.

V klidu jsem pozoroval instagram než mi napsal.. Clay?

Clay
Mužem se sejít v parku? Teďka za pět minut? Chci ti něco říct.

Na chvíli jsem přemýšlel co mám napsat ale nakonec jsem souhlasil.

Já
Okay

Vyběhl jsem schody nahoru a rychle se převlékl. Potom jsem to jen oznámil mamce a vyšel ven, a šel směr park. Kde mě čekal Clay. S úsměvem mi zamával a já udělal to též.

"Nemohli jsme to nechat na zítřek? Je osm hodin večer„ potichu jsem se zasmál když jsem si sedl vedle něho na lavičku.

"Jo já vím. Promiň že ruším mohl jsi to odmítnout„ řekl docela zklamaně.

"Ne , to je v pohodě. Klidně říkej„ pousmál jsem se.

"Chci aby jsme zapomněli na to, co se stalo na té párty„ koukl se na mě a pousmál se. Já mu úsměv nevrátil.

"Nejde na to zapomenout. Řekl jsem ti slova kterých lituji a ty ses tam malém zhroutil„ dal jsem si ruku do vlasů.

"Vím, ale jinak to nejde„ více se opřel o lavičku.

"Když myslíš„ pokrčil jsem rameny.

Clay však jen kývl. Bylo ticho. Ne trapné, ale příjemné. Což mně se moc neděje. Teďka jsem měl aspoň chvilku na přemýšlení.

Nad tím co se stalo na té párty jsem brečel snad týden. Neměl jsem náladu na nic a neměl jsem ani motivaci. Možná se to teď může znovu změnit, když se bavím znovu s Clay?

Mám ho rád. Myslel jsem že to bude nějaký idiot, který vlastně je. Ale je populární na naši škole hlavně mezi holkama. Každá holka ho chce. Ani se nedivím.

Koukl jsem se na Clay, který se koukal před sebe.

Jeho vlasy byli trošku rozcuchané. Asi kvůli větru. A jeho pihy teď hezky vynikly na jeho tváři, kvůli pouličním lampám. Taky měl menší úsměv na tváři.

Povzdechl jsem si a koukl se před sebe.

"To je vše o čem si chtěl mluvit?„ dal jsem si moji hlavu na jeho rameno. S ním se cítím dobře.

"Vypadá to že jo„ pořád se koukal před sebe. Protočil jsem nad tím očima ale usmál jsem se.

Vzal jsem si svůj mobil do ruky a koukl se na čas. 20:32.

"Už půjdu„ vstal jsem z lavičky, Clay se zvednul semnou.

"Uvidíme se zítra?„ zeptal se. Na jeho otázku jsem souhlasně kývl.

Chtěl odejít ale já si ho přitáhl ještě do objetí. "Mám tě rád„ zašeptal jsem a otočil jsem se a vrátil se zpátky domů.

———————————

V příští kapitole udělám možná kiss :P bye.

Alex= Big Q 🦆