Wrong number |DNF| ✓

27.

Nestíhám. Nestíhám.

Za pět minut mám být ve škole, ale můj budík mě nevzbudil. Na školu bych se teď vykašlal, ale kvůli toho že je máma doma tak to udělat nemůžu.

"Myslela jsem že už jsi ve škole„ podiveně se na mě koukla a pokračovala ve své práci v kuchyni.

"Zaspal jsem„ dal jsem si batoh na rameno a oboul jsem si boty.
Rozloučil jsem se a vyšel z baráku. Z baráku do školy to mám pět minut, a to je 7:58.

-
"Davidson pozdě„ vykřikla učitelka která stála u tabule a v ruce držela fix na tabuli.

"Zaspal jsem-„ protočil jsem očima když mi pořad skákala do řeči.

"Sedni si, jsi po škole„ ukázala prstem na mé místo kde nikdo neseděl. Koukl jsem se zpátky na ní s naštvaným obličejem.

"Po škole za to, že jsem přišel pozdě?!„ zvýšil jsem hlas a koukl se jí do očí.

"Sedni si.„ zatnula zuby, a znova ukázala na místo.

Stará babka která neumí pravidla školy.

——

"Nebudeš tam jediný. Je tam ještě někdo. Takže ať se nic nestane„ otevřela pro mě dveře abych mohl vejít. Než jsem mohl něco říct zabouchla dveře a zamkla je, abych někam nemohl jít. Bitch.

Koukl jsem se na daného člověka který tu měl být.

Clay?

"Co tu děláš?„ šokem se na mě koukl ze země na mě. Měl obličej od krve?

"Co jsi dělal?„ sedl jsem si vedle něho na židli a batoh si položil vedle lavice.

Neodpovídal, a pohledem sjel znovu na zem.

Povzdechl jsem si a vytáhl jsem z menší kapsičky od batohu kapesníky. Vytáhl jsem jeden a otočil se zpátky na Clay který pořad koukal do země. Tekla mu z nosu krev, ale moc ho to nezajímalo. Potom měl trošku roztrhlé obočí.

"Koukni se na mě„ pomalu se otočil mým směrem a koukl se mi do očí. Usmál jsem se na něho, on mi úsměv opětoval ale o trošku menší.

Chytl jsem ho za čelist, na což trošku povyskočil leknutím. Kapesník jsem mu přiložil k nosu a krev jsem mu utřel. Pak z jeho obočí. Krev z nosu mu už moc netekla, i když to tak vypadalo.

Ruku z čelisti jsem mu dal pryč a nervózně jsem se na něho usmál, usmál se zpátky na mě. Teplo mi naběhlo do tváří.

"Díky..„ zašeptal, a já na to jen kývl.

"Mužů se zeptat co se ti stalo?„ znovu jsem se na něho koukl, navázali jsme oční kontakt. Úsměv z tváře mu spadl.

"Ehm, no- jen jsem se s někým porval„ pokrčil rameny, a koukl se někam jinam.

Nadechl jsem se a kývl jsem.
"Kvůli čeho?„ na to se koukl zpátky na mě a pak zase pryč. Na chvilku bylo ticho.

"To je jedno„ koukl se z okna, a povzdechl si.

"Není to jedno Dream, co se stalo?„ dal jsem mu ruku na rameno, koukl se na mě.

"Nějaký kluk si z tebe dělal srandu, protože viděl že s tebou chodíme ven a tak..„ pokrčil rameny a začal si hrát s rukávem od mikiny.

Bránil mě?

"Ale to neznamená, že se s někým budeš bít„ koukl jsem se do země s pak rychle zpátky na něho.

"Dělal si z tebe srandu„ zatnul zuby a koukl se mi do očí.
"Ale to pořád neznamená že se s ním popereš„ koukl jsem se na jeho rty a zpátky do očí.

Pokrčil rameny a dal mi ruku na moje líčko. Naše obličeje byly blízko, cítil jsem jeho dech na mých rtech. Kurva. To nevydržím.

Slyšel jsem jak někdo otevírá dveře rychle jsem se odtáhl od Dream a Dream ode mě.

"Doufám že jste nic neudělali. Teď můžete jít domů„ ukázala aby jsme odešli.

Oba dva jsme se zvedli a odešli, radši jsme řekli 'Na schledanou' aby se zase něco nestalo.

Vyšli jsme ze školy a já si povzdechl. Konečně.

"Uvidíme se zítra?„ prohlásil Dream vedle mě. Koukl jsem se na něho a s úsměvem kývl, úsměv mi opětoval.

Otočil jsem se s tím že odejdu ale ještě jednou jsem se otočil na Dream. Koukl se mi do očí a nechápavě se na mě koukal.

Dal jsem mu ruku na jeho zátylek a přitáhl jsem si ho blíž, a postavil jsem se na špičky.

"Příště to udělej dřív než někdo přijde„ než něco mohl říct tak jsem ho umlčel polibkem.

Jeho ruce sjely na moje boky. Já jsem měl moje ruce okolo jeho krku, potom jsem mu dal mojí jednu ruku do jeho vlasů. Z jednoho polibku se stalo líbání.

Odtáhli jsme se od sebe, a usmáli jsme se. Dal jsem mu ještě rychlou pusu na nos, a pak mu jen zamával s úsměvem. Sám sobě jsem se zahihňal.

————————

Yes, jste se dočkali na další kapitolu jak jste si psali v minulé. Doufám že žijete.. já totiž ne. Tak bye-