Temná strana mysli

Kapitola třináctá

Jsem na řetízkovém kolotoči. Vítr mě švihá do obličeje a vlají mi vlasy, mám pocit že létám. U stánku s cukrovou vatou stojí maminka s tatínkem, usmívají se a mávají na mě. Užívala jsem si pouť, ještě jsem nevěděla že za pár dní tu zůstanu na všechno sama. 

Rychle se posadím a zatřesu hlavou, snažím se zapomenout na všechny vzpomínky s rodiči. Promnu si oči, často se mi stává že při snech, jako byl tenhle brečím ze spaní, i když to byla hezká vzpomínka, ne jako ta z pohřbu. Teď se mi vybavila vzpomínka na to, jak mě cizí paní ze sociální péče uklidňovala a vysvětlovala mi co se stalo. Do očí se mi nahrnou slzy, utřu je a rukou bouchnu do postele na které sedím. Úplně jsem zapomněla na Malcuse co ležel na druhé posteli. Bleskurychle se zvedl, zrychleně dýchal a vypadal vyděšeně.  Nechápavě jsem ho pozorovala a on zase mě. Pak mi to došlo. Četl mi myšlenky.

„Děláš si srandu!?" vykřiknu na něj „Víš co to znamená soukromí? Umíš svou schopnost ovládat, tak ji ovládej a nelez mi do mysli!" Z očí se mi valily slzy, byla jsem tak rozzuřená že jsem chtěla Malcuse udeřit. Probodávala jsem ho pohledem a on vypadal že vůbec neví o čem mluvím. Posunul se na kraj jeho postele a chytl se za hlavu. 

„Aliss, já ti myšlenky nečetl, přísahám. Tohle bylo jiný, byl to sen." Malcus stále vypadal rozrušeně, tím co řekl však rozrušil i mě. „Je mi líto co se stalo." řekl a sklopil oči do země. Nevím co mám dělat, jestli mu věřit nebo ne. Seděli jsme naproti sobě, oba koukali do země a mlčeli. Mě svíraly vzpomínky na rodiče a jeho pocit viny.

 „Taky jsem přišel o rodiče" řekl Malcus z ničeho nic. Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj. „Ale trochu jinak než ty" pokračoval „máma zemřela při porodu a táta mě vyhodil z domu když se dozvěděl že jsem bisexuál." řekl a taky zvedl hlavu, v jeho očích byly slzy a on se snažil je nepustit ven. Sdíleli jsme spolu naši bolest a já se za něj cítila hrozně. "Měl jsem s otcem vždy dobrý vztah, ale jakmile se dozvěděl že mé přátelství s chlapcem, s kterým jsem trávil většinu svého času, přerostlo v něco víc..." Malcusovi se začal třást hlas. Chtělo se mi brečet, a Malcusovi taky,  větu už nedopověděl. Zvedla jsem se a posadila se vedle něj, tohle většinou nedělám ale teď to bylo potřeba, on mi pomohl když jsem se cítila hrozně, teď je řada na mně abych pomohla jemu. Malcus se na mě zadívá a pak mi položí hlavu na rameno a rozbrečí se. Obejmu ho a nechám ho ze sebe dostat veškerý smutek a bolest co v sobě nosil. Po chvilce se od sebe odtáhneme a on si rukou utře slzy. 

„Promiň, jsem hrozná citlivka" zasměje se Malcus. 

„Nejsi vůbec žádná citlivka, je přirozený že se někdo za čas potřebuje vybrečet." odpovím a usměji se. Zvednu se a dojdu k mé posteli, kterou si ustelu. Malcus udělá  to samé, potom odejde z pokoje do místnosti kde sedí ostatní, chvilku se ještě rozhlížím po pokoji a pak se přidám k ostatním. Sednu si na volnou židli a všechny pozdravím. Mavka mi nabídne čaj a já ho přijmu. 

„Krvavý úplněk je za dva dny, buďte připraveni." pronese Angelina a pak se napije svého čaje. Všichni kývou hlavou až na mě, je mi trapné se ozvat a říct jim že svou schopnost neznám. Ozývat se však nemusím, Malcus to udělá za mě.

„Máme tu ještě jeden problém" řekne „Aliss ještě nezná svou schopnost." I když se mi celkem ulevilo že tohle nemusím říkat já, schytala jsem pár překvapených výrazů. 

„Problém je ten, že svou schopnost neumí ovládat, ne že ji nezná." řekne Angelina a položí na stůl velkou knihu o Giarnelách a výjimečných. Poklepe na její vazbu „Když jste spali, napsala se nová kapitola" usměje se a přisune knihu ke mně. Mám pocit jako by se mi zastavilo srdce, vím co mě čeká, odhalím svou schopnost. Rozhlédnu se kolem sebe, všichni mě s úsměvem pozorují, čekají až knihu otevřu. Jsem příšerně nervózní, srdce mi tluče rychle a po celém těle mi naskočila husí kůže. Hodím nervózní výraz na Malcuse, který sedí vedle mě, ten se usměje a kývne hlavou. Podívám se opět na knihu a než ji otevřu, nahmatám na stole Malcusovu ruku, chci aby byl se mnou, aby mi pomohl překonat strach a zbavit se úzkosti, která mě teď svírala. Jakmile mi Malcus sevření ruky oplatil spadl ze mě ošklivý pocit nevolnosti a úzkosti. Uchopila jsem pár stran do dvou prstů a listovala knihou dokud jsem nespatřila velký název "ČÍSLO PĚT". Sevřela jsem Malcusovu ruku pevněji, jako bych se bála že teď někam odejde a nechá mě tu samotnou. 

„Přečti to nahlas" pobídla mě Elira. Hluboce jsem se nadechla a přečetla to co v knize stojí. 

„Číslo pět......dárce snů" hlas se mi třásl a srdce mi bušilo, měla jsem radost že jsem se konečně svou schopnost dozvěděla. Usmívala jsem se a usmívali se i všichni u stolu. Podívala jsem se na každého kdo kolem mě seděl, všichni si začali povídat a radovat se. Otočila jsem se na Malcuse, který seděl vedle mě a stále držel mou ruku. Usmíval se a vypadal že je na mě pyšný, jeho tmavé oči hleděli do mých. Potom se zvedl a zatáhl mě za ruku, postavila jsem se taky a objala ho. Svírala jsem ho rukama a nechtěla ho pustit. 

„Jsem na tebe hrdý, Aliss" zašeptal a pak se ode mě odtáhl a usmál se, úsměv jsem mu oplatila a pak jsme se oba posadili. Angelina si vzala zpět knihu a šla ji uklidit do knihovny. Všichni začali vyprávět jak tuto kouzelnou chvíli prožívali oni a jak se u nich začali projevovat schopnosti. Smáli jsme se a já si konečně připadala že sem patřím.