Temná strana mysli

Kapitola patnáctá

Trvalo mi ještě deset minut než jsem sama sebe přesvědčila se vrátit mezi ostatní. Zvedla jsem se z navlhlého kamene a vydala se směrem k místnosti, kde na mě čekali mí přátelé. Nevím jestli je můžu oslovovat "přátelé" ale když jsem s nimi tak si připadám jako já, ne jako někdo. Asi bych je před nimi takhle neoslovila, přeci mě ještě skoro vůbec neznají a bylo by mi dost trapně kdybych je oslovila jako přátele a oni to slyšeli. Možná je to kvůli tomu, že jsem tak hodně dlouho nikoho neoslovila. Odehnala jsem z hlavy všechny tyhle myšlenky a kochala se krásou zarostlé místnosti. Nikdy jsem tajemná a magická místa neobdivovala ale zde je nějaká zvláštní energie, která mě uspokojuje a já si všímám každičkého detailu. Vzduch je tu svěží a vítr vane jen trochu, jen tak ovívá mé tělo. Dokázala bych tu být celý den. Sedět na kameni s mým skicákem a kreslit, jenže já bohužel nemám na posedávání čas, zanedlouho se uskuteční rituál a já se musím připravit.

Vejdu do místnosti. Mavka a Malcus mě pozdraví a udělají mi místo u stolu. Malcus vezme svou tašku kterou měl celou tu cestu u sebe a vysype z ní všechny věci co koupil v čarodějnickém obchůdku. Na stůl se vyvalilo hned několik věcí, Malcus je urovnal na hromádky. Na jedné byly svíčky na druhé provázek a pytlík s šalvějí. Angelina vzala do ruky červenou svíčku, natočila ji na světlo a prohlížela si jí, potom ji postavila na stůl před sebe. Prohlédla si ještě provázek a přičichla k šalvěji, potom se zvedla od stolu a odešla k truhle v rohu místnosti. Měla jsem už pár příležitostí si místnost prohlédnout ale té velké truhly jsem si vůbec nevšimla. Angelina ji otevřela a vyndala z ní hromádku složených černých látek, oprášila z nich prach a položila je na stůl vedle ostatních věcí. Elira hned uchopila první kus látky a rozložila ho. Byl to plášť. Ten plášť, který mají všechny sekty v hororech. Konec pláště sahal Eliře až po kotníky, rukávy ji byly dlouhé a špičatá kapuce ji zakryla obličej. Věděla jsem co mě čeká. Přes záda mi přejel mráz když jsem si uvědomila, že si na sebe budu muset obléknout věc, kterou vždy nosili lidé, co mě jako malou děsili. Všichni si začali pláště rozebírat a mně nezbylo nic jiného než si jeden taky vzít. 

Rituál se uskuteční zanedlouho a já nevím jestli jsem dostatečně připravená. Všichni mi říkají že ano, že jsem plně připravená na rituál Tua, ale mně jejich slova připadají jako lži. Nikdy jsem nic takového nedělala tak jak bych to mohla zvládnout? Možná mě přeceňují a to, že jsem úplně k ničemu jim dojde až při rituálu a potom kvůli mně vyhynou Giarnely a lidi nebudou mít své průvodce mysli. Možná je tohle všechno jen sen, za chvíli se probudím v měkké posteli u mých nevlastních rodičů. Najednou jako by mi někdo dal facku. Srdce mi svíral nepříjemný pocit. Vzpomněla jsem si na slova Lyrune: "chtějí ti ublížit." Úplně jsem zapomněla že mi tohle řekla, teď se však s mou Giarnelou nemůžu spojit, ale udělám to jen jak to bude možné. Zeptám se jí, co tím myslela. 

„Nechceš nám pomoc s přípravami na rituál?" zeptá se Mavka, která stojí ve dveřích od ložnice. Zase jsem se uzavřela a odtrhla od ostatních, ani jsem si neuvědomovala že něco dělají. Myslela jsem, že jen odpočívají a povídají si, kdybych věděla že něco dělají ráda bych jim pomohla, takhle působím jako někdo, kdo s nimi nechce mít nic společného. Mavky slova však zněla lákavě tak jsem souhlasila, vstala jsem z postele a následovala ji do kuchyně. U kuchyňského pultu stál Malcus a teď už i já s Mavkou. Na pultu byly rozmístěné různé bylinky, misky, skleničky a koření. Bylo tu pět malých skleněných lahviček s korkovým víčkem, na kraji pultu byla v keramickém stojánku zapálená vonná tyčinka ze které se linul kouř po celé místnosti. Mavka mě požádala ať dělám přesně to, co dělá ona. Prvně jsme si každá vzala skleněnou lahvičku a sundaly jsme z nich korkové víčka, potom Mavka vyndala z keramického stojanu vonnou tyčinku, tu opatrně strčila do lahvičky tak, aby se kouř dostal do lahvičky. To samé jsem udělala já, snažila jsem se aby popel z vonné tyčinky do lahvičky nespadl, protože to tak udělala i Mavka. Vonnou tyčinku jsme vrátily do stojánku a nechaly ji dohořívat. Pak Mavka vzala miniaturní dřevěnou lžičku kterou ponořila do misky s černou solí, potom sůl vysypala do skleničky. Já udělala přesně to, co ona. Pak jsme to samé udělaly s černým pepřem, levandulí, skořicí a rozmarýnem. Stejným způsobem jsme do lahviček nasypaly i malé kousky skořápky vajíčka a nakonec jsme do lahvičky vložily malé černé kamínky. Malcus mě poučil, že to je černý turmalín, kámen ochrany. Lahvičky jsme uzavřely korkovým víčkem a Mavka na ně vylila vosk z černého svíce. První dvě kouzelné lahvičky pro ochranu jsme měly hotové, teď uděláme zbytek. Připadala jsem si jako čarodějka, a taky že možná jsem protože tyhle věci jsou součástí witchcraftu neboli čarodějnictví, (jak mě poučila Mavka). Každopádně mě to bavilo. Od Mavky jsem se dozvěděla spoustu věcí o bylinkách a od Malcuse zase o krystalech. Cítila jsem se s nimi jako doma. Jako součást rodiny. 

Celý večer jsme s Mavkou a Malcusem připravovali věci na rituál. Dělali ochranná kouzla ve skleněných lahvičkách, očišťovali jsme kouřem předměty které při rituálu využijeme a další jiné magické věci. Angelina a Elira trávili čas v knihovně studováním různých knih které se týkají rituálů. Teď všichni usínáme v jedné malé místnosti, všichni se stejnými myšlenkami...Rituál Tua.