Temná strana mysli

Kapitola dvacátá druhá (KONEC)

Den, kdy všichni, kdo kdy znali Aliss Windsomovou, naráz zapomněli že tento člověk někdy existoval, byl už dávno pryč a mě už netíží pocit viny. Upřímně, jsem ráda že jsem tak učinila, ušetřila jsem spousta lidem problémy a starosti a cítím se jako znovuzrozená.

Nezapomněli na mě však úplně všichni. Pořád tu jsou další čtyři výjimeční lidé, kteří nikdy nezapomenou.

Po dvou týdnech v hostelu jsme si každý našel byt v Londýně do pronájmu pro studenty (přeci je nám všem ještě šestnáct). Jediný, kdo však doopravdy studoval jsem byla já a Malcus. Já pokračovala studií na gymnáziu a Malcus studuje literaturu. 

Angelina pomáhá v obchůdku s čarodějnickými potřebami, tam kde jsme nakupovali věci na rituál Tua s Malcusem. Majitelka obchodu s Angeliny výpomocí nesouhlasila, ale když se dozvěděla její znalosti o čarodějnictví, Angelinu přijala. Není však sama kdo v obchodě pomáhá s prodejem. Někdy se tam potká s neteří majitelky, Vicky. Jsou teď kamarádky ale i když to Angelia popírá, je jasné, že se jí Vicky líbí.

Mavka si našla brigádu v čajovně. Čaje se tu vaří z těch nejlepších bylin, ve kterých se Mavka vyzná lépe než kdokoliv jiný. Má stálého zákazníka, kterým je Elira. Mavka ji slíbila, že ji nenechá samotnou a tak je s ní Elira každou minutu. Elira se tak alespoň odváží vejít mezi lidi a někdy s nimi i dokonce komunikuje, sice konverzace netrvá moc dlouho ale Eliry úzkosti z lidí se zlepšují. Elira je nejsilnější člověk, kterého jsem kdy potkala. 

I když každý bydlí jinde (kromě Mavky a Eliry), stále se setkáváme. Po škole se všichni potkáváme v parku a povídáme si až do setmění. Tak, jak jsem byla já unešená z jejich světa, oni jsou unešení ze světa normálních a ze změn doby. Angelina je unešená z pohodlí kalhot a trička či košile. Věc kterou beru jako samozřejmost, ona bere jako zázrak. Neustále mluví i o tom, že se cítí jako volný pták, že se nemusí klanět každému muži, kterého vidí a může říkat cokoliv co chce. Zároveň je zklamaná že se celé ty roky schovávala ve světě výjimečných a neviděla ženy vybojovat si svá práva a nemohla se k nim připojit. Když Angelina nemluví o dnešním světě, mluví o Vicky, která je její druhý svět. Ráda poslouchám jak Angelina popisuje své city k mladé dívce z obchodu, má totiž velmi rozvinutou slovní zásobu a mluví o Vicky jako o bohyni. Zato Malcusova slovní zásoba tak bohatá není. Popisuje své spolužáky jako teenager zabouchnutý do popové hvězdy. Také vtipkuje o tom, jak je těžké být bisexuál ve škole plné hezkých lidí a jak neví jestli se má dívat dřív na holky nebo na kluky. 

A takhle sedíme pořád na té stejné lavičce jako vždy, povídáme si o světě a vtipkujeme o všem možném, tak, jako normální lidé v našem věku. Přijde mi to všechno zvláštní. Ne to, že si mě nikdo nepamatuje a že jsem provedla rituál a mám super schopnosti. Přijde mi zvláštní že mám někoho, s kým sdílím spoustu věcí, někoho, komu věřím, někoho, kdo tu pro mě vždy je, někoho, koho můžu nazývat přáteli. Vyhýbala jsem se lidem celé roky, odmítala jsem pozornost a žila si svůj malý neviditelný život. A najednou to všechno mám a je to... zvláštní.  

Tito lidé nejsou jen výjimeční pro svět... ale i pro mě.