My girl, my love (One Direction & 5SOS)

2. Konečně... LONDÝN !!!

O měsíc později
Konečně přišel ten čas na který jsem čekala ... nezdá se to ale bylo to nekonečné, obzvlášť těch posledních pár dní. Ale co je hlavni, za 6 hodin začíná můj úplně novy život.

Fronta se konečně posunula a já se tak dostala až k paní za pultem a podala ji mou letenkua pas. Ta se na mě pozdravila pouhým ,, Zdravím " a potom jen ukázala rukou na vchod , který vedl k letadlu.

Postupovala jsou s menší skupinkou lidí až se před námi objevilo obrovské letadlo, do kterého jsem i následně nastoupila.

V klidu jsem si užívala let s balíčkem sušenek v pravé ruce a coca colou v levé ruce a za naprostého ticha sledovala mraky, které se linuly kolem mého okýnka... jedním slovem prostě nádhera.

Asi jsem se ještě nezmínila, ale tohle byl můj úplně první let letadlem. Nikdy jsem neměla možnost nějak moc cestovat, takže tohle byla taková premiéra.

Po chvíli ticha, které panovalo letadlem, jsem nekonečné usnula....

Můj krásný sen, ale následně přerušil zvuk rozhlasu, ve kterém nějaká letuška oznamovala, že bychom do 30 minut měli dorazit do Londýna.

Jakmile letuška dořekla poslední slova, začala jsem pociťovat nervozitu. A to až v nenormálním měřítku. Začali se mi klepat prsty, celé tělo polilo nepříjemné horko a přísahám, že jsem v tu chvíli musela být bílá jako stěna.

Když se letadlo lehce zatřepalo, pochopila jsem, že nejspíš přistáváme, proto jsem si i pomalu začala všechny své věci házet zpátky do malé cestovní tašky.

Došla jsem až ke dveřím letadla, opatrně slezla schody a vyšla směrem, kde jsem viděla dveře do letištní haly, která se přímo hemžila lidmi.

Nasedla jsem do taxíků, který mě čekal před letištěm, nahlásila mu adresu a čekala než se rozjede.
Jeli jsme asi 10 minut, když najednou taxík zastavil a já se ocitla před obrovským rodinným domkem, který jak se zdálo stál ve velmi příjemné čtvrti.

Na ulici si pohrávalo několik menších dětí a kousek od nich posedavaly nejspíš jejich maminky, které si povídali.

Došla jsem k domovnim dveřím a vzpřáhla ruku směrem ke zvonku, který jsem následně i zmáčkla.
Zmínila jsem se, že jsem na sobě měla stále onen černý hábit, ve kterém jsme oproti ostatním lidem vypadala jak strašidlo.?

Dveře se najednou otevřeli a v nich stála mladá holka tak v mojem věku, která si mě měřila nechápavým pohledem.
Z ničeho nic se její výraz zcela změnil.

,,Ahoj, ty jsi ta studentka na výměny pobyt ???"zeptala se mě a na její tváři se objevil menší úsměv.
,,Jo, to jsem já." řekla jsem trochu roztřeseným hlasem. Moje nervozita byla na mě neustále znát.
,,Tak pojď dál, a mimochodem já se jmenuji Trish." představila se a napřáhla ke mě ruku.
,, Já jsem Madeliene, ale říkej mi jen Madi"představila jsem se také a podala ji ruku, se kterou jsem následně potřásla.

,, Mamíí, tatíí .!!!!!" zakřičela Trish a já myslela, že mi snad prasknou bubínky.

Ve dveřích do kuchyně, které jsem poznala podle zvuku, který z ni vycházel, se náhle objevila menší blonďatá paní v teplákách a triku s potiskem supermana... musela jsem uznat, že takový oděv bych u něčí mámy opravdu nečekala.
,,Jéé ahoj, já jsem Alie, Trishina máma a ty ?"
zeptala se a věnovala mi zářivý úsměv.

,,Já jsem Madi" odpověděla jsem a podívala se zpátky ke dveřím, ve kterých se objevil vysoký muž, opět v teplácích a mikině.

,,Zdravím, já jsem Madi" řekla jsem nejspíš otci Trish. Ten se na mě mírně usmal a napřáhl ruku mým směrem.

,,Ahoj, já jsem Bob"odpověděl a namířil si to směrem zpět do kuchyně.

,,Tak pojď Madi, nemáš hlad? Akorát jsem dodělala špagety" zeptala se mě Alie a vedla mě směrem do kuchyně.

Tak další díl... já vim ještě se tam nic moc neudálo. Příští díl bude lepší, slibuju...

Thanks everybody ...