Všichni na nás teď koukali a popravdě mi to bylo dost nepříjemné...
Nikdo nepromluvil a to začalo vyvolávat nepříjemnou atmosféru, kterou jsem nakonec přerušila až já.
,,No...Harry mohl bys na chvilku.?" zeptala jsem se trochu vyděšeně a táhla ho směrem do obýváku, kde jsem za námi i následně zavřela dveře.
,,Takže.... " napočal konverzaci Hazz a asi čekal, že budu pokračovat... ale já to neudělala.
Z mého pohledu, který jsem k němu vyslala, asi pochopil, že pokračovat nehodlám, a tak se jen s povzdychem nadechl k odpovědi..,,Hele, já nevím jestli je to dobrý nápad " to bylo všechno co k tomu řekl a s vážným pohled chtěl odejit s pokoje. Ale zastavila ho moje ruka.
,,Jak to myslíš dobrý nápad .? Já myslela, že to co jsi včera večer řekl si myslel upřímně, ale teď zase najednou říkáš, že to není dobrý nápad ?!" můj ton hlasu už začínal nabírat na hlasitosti, čímž jsem zpátky získala Harryho pozornost, i v četně jeho nechápavého pohledu.
,,Co jsem ti řekl včera večer.? " zeptal se zaraženě, díky čemu se na jeho čele objevili nepatrné vrásky.
,,Řekl si, že je ti se mnou moc dobře " odpověděla jsem na jeho otázku a uvažovala, jestli pokračovat dál,, a taky že jsi rád, že jsem tě neodmítla" řekla jsem popravdě, co jsem ten večer slyšela a čekala na Hazzovu reakci.
,,T-ty jsi mě sl-slyšela.?!!" vykoktal zděšeně a posadil se na pohovku...
,,No..jo." odpověděla jsem opatrně a sedla si vedle něho.
,,Aha..." vydech, ale mlčel.
Asi pul minuty jsme oba mlčeli až jsem to nakonec nevydržela...
,,Harry.. Tak jak to mezi námi teda je.?" zkusila jsem to opatrně a čekala na jeho odpověď, ale žádné jsem se nedočkala.
,,Harry...!" řekla už jsem trochu rázněji a chytla ho za ruku.
,,No já nwm...jak už jsem říkal, nemyslím si že by tohle vedlo k něčemu dobrému a asi ani nechci aby jsme byli něco víc...vím co jsem včera řekl, ale to byl prostě takový úlet, kdy jsem si potřeboval vylít své přebytečné city.
A navíc jsem počítal s tím, že spíš.. " hodil to jako kdyby celé na mě, díky čemu se mé čelo skrčilo do menší vrásky.,,Takže ty celou tuhle situaci bereš... prostě jen jako úlet..?!!!" začala už jsem trochu hysterčit, a proto se raději rozhodla odejit z obýváku.
Otevřela jsem dveře, na což na mě spadli 2 hlavy- Trish a Alie- s neviným úsměvem na tváři. Jen jsem je překročila, a s boundou ve své ruce a poloobutýma Vanskama, vyšla ze dveří, směrem k centru města.Procházela jsem raním městem, užívala si čerstvého vzduchu, zpívajících ptáčků, když vedle mě najednou zastavil černý Range Rower...přesně jsem věděla kdo to je, ale stejně jsem pokračovala úplně klidně v chůzi.
Dotyčný uvnitř auta otevřel okénko a vystrčil na mě svou kudrnatou hlavu.
,,Madi ...! Madi !!! No tak...nezlob se, já to tak nemyslel." začal mě přemlouvat..
,,Proč bych se na tebe asi měla zlobit..??! Vždyť to je úplně normální, když člověk někomu večer vyzná lásku a ráno pak řekne, že s ním nic nemá. "už to pomalu začínalo ve mě vřít a já se musela držet abych celou tuhle řeč řekla naprosto klidným a chladným hlasem.
Asi můj tón byl, ale i tak moc hlasitý, takže se za námi pár lidí otočilo...,,Hele..nechceš to vyřešit v klidu. Třeba někde v kavárně..?!" zeptal se prosebně a zastavil auto u chodníku, čekajíc na to jestli jeho nabídku příjmu.
Z povzdechem jsem se nakonec doplazila až ke dveřím, a co nejsilněji následně práskla dveřmi... vím jak to auto zbožňuje.,,Tohle sis nemohla odpustit, co ?'' zeptal se spíš řečnicky Hazz a opět auto nastartoval.
,,Ne" odpověděla jsem jednoduše a po zbytek cesty mlčela..
Nakonec jsme dojeli před menší kavárnu, která byla na kraji Londýna a Harry, jako správný džentlmen, mi otevřel dveře... jestli si myslí, že si mě tímhle udobří, tak to se teda dost plete.
,,Takže co si dáte..? " zeptala se nás mladší paní, potom co jsme se posadili k jednomu z béžových stolků.
,,Já si dám karamelové cappuccino" řekla jsem jednoduše.
,,Já to stejné a prosím, ještě dva čokoládové dortíky" dodal Harry a s tím číšnice odešla.
,,Takže..?! " zeptala jsem se a čekala na Harryho reakci.
,,Hele já popravdě nevím co vlastně chceš, a ani co chci já, takže tomu zatím necháme volný průběh. " řekl jednoduše a Hazz, čímž mi malém zařídil okamžitou infarkt.
,,C-co..?" zeptala jsem se a vůbec neskrývala své překvapení.
,,Ty to tak nechceš..?" zeptal se taky dost překvapeně a z našeho vyděšeneho zírání na toho druhého, nás vyrušila až číšnice s tácem čokoládových dortiku a dvou hrnečků kávy.
,,Emm...d-děkuji" řekla jsem rychle a zase se začala plně věnovat Harrymu, který ale stále mlčel.
,,No tak..co kdybychom si třeba pozítří zašli někam na večeři a uvidíme..?!!" oznámil Hazz a ukousl si kousek svého dortíku.
,,Dobře. " řekla jsem jednoduše a už to úplně vzadala.
Já ho prostě nechápu a asi ani niky nepochopím. Na jednu stranu se tu snaží, o to abych mu odpustila, a pak najednou celou tuhle situaci vezme jako hotovou věc.
Prostě jdeme na večeři... PffJeště chvíli jsem tam jen tak seděli, s občasným pokusem o navázání konverzace, ale nakonec jsem se vymluvila, že už musím domů..
Harry mě vyhodil před mým domem a já s klíčemi v ruce zamířila ke dveřím.
Jedna věc mě ale zastavila...na zemi ležel dopis. Automaticky jsem ho zvedla a začala si ho prohlížet, při čemž jsem už i stihla otevřít dveře a vyzout si boty.Dole nikdo nebyl což mě dost překvapilo, ale dál jsem to neřešila a vyběhla schody ke svému pokoji, kde jsem se i následně zavřela.
Skočila jsem na postel a chystala se otevřít dopis, ale upoutala mě adresa odesílatele.
Saudská Arábie
Svalila jsem se na postel a jen tak hleděla do stropu.... popravdě, bala jsem se ten dopis otevřít. Bala jsem se toho co bude uvnitř...
Takže jsem po zbytek dne jen ležela na posteli a jak idiot civěla do stropu.
Hi
Tenhle díl je rekordní... napsala jsem ho totiž asi za půl hodiny a to ještě večer, my byl můj mozek už trochu mimo.
Ale povedlo se !!!1, 07K ...přesně tolik ma teď tento příběh přečtení, takže to znamená, že už jste překonali 1000 reads !!!!
Co si myslíte, že bude v tom dopise?
Jak to dopadne mezi Madi a Harrym.?
A už celkem dlouho tu nebyli 5SOS..!
Uvidíte příště...Thanks everybody
• nell_b •
ČTEŠ
My girl, my love (One Direction & 5SOS)
FanfictionLáska, uspěch, velká rodina... Věci, po kterých sní téměř každá 5ti letá holčička. U většiny lidí se tento sen postupem času vytratí, ale v srdci Madeleine zůstává, i přes nepřekonatelné překážky života. A možná se i díky této, řekněme až dětinské n...