My girl, my love (One Direction & 5SOS)

35. Mother

Po pár minutách jsem konečně doběhla domů a šla/ běžela rovnou do svého pokoje, kde jsem se vsalila na postel a nechala svým citům volný průchod.

Po chvíli jsem se doslova vymrštila z postele, když se ozvalo zaklepání na dveře. Celkem mě naštvalo, že nemůžu být ani 5 minut sama, takže jsem se hned ozvala.

,,To nemůžu být ani 5 minut sama.!!!!!"zakřičela jsem do polštáře, takže to byl trochu tlumený, ale i tak dostatečně hlasitý křik. Ten dotyčný za dveřmi, ale moje slova asi nějak nepochopil a místo aby odešel, udělal přesný opak.

,,Promiň...ale přišla ti pošta!" došla k posteli Trish s dopisem v ruce.

,,Aha, tak díky. Polož ho na stůl." zabrblala jsem do polštáře a zamavala Trish rukou na rozloučenou.
Trish si jen povzdechla, ale po chvíli bylo slyšet bochnutí dveří a dupot po schodech do přízemí.

Chvíli jsem jen ležela na posteli, jako dosud, ale nakonec jsem se zvedla a vzala si dopis ze stolu.

Byl od Illei. Zase. Netrpělivě jsem ho otevřelaa zvědavě nakoukla dovnitř..

عزيزي ماضي. لدي أخبار سيئة بالنسبة لك، ذهبت الأم إلى المستشفى مرة أخرى وأنه هو حالة خطيرة جدا. من فضلك لا ... نتحدث دائما عنك. أنا نفتقدها كثيرا. ربما أنا أراكم قريبا ..

Milá Madi. Mám pro tebe špatnou zprávu, matku opět odvezli do nemocnice a je velmi vážném stavu. Přijeď prosim...pořád mluví jen o tobě. Moc ji chybíš a mi taky. Snad tě brzo uvidím ..Illea

Když jsem celý dopis dočetla, cítila jsem, jak se mi derou slzy do očí. Moje sestra i mama mi moc chyběli, takže jsem se rozhodla udělat úplnou hovadinu. Odletět za nimi.

Já vim.. bylo to šílené, nezodpovědné a zbrklé, ale aniž bych si to pořádněne uvědomila začala jsem do kufru házet všechno svoje oblečení, make-up a knížky.

Možná to bylo tím, že jsem měla srach o mamá, nebo tím, že jsem chtěla jet pryč od svých problémů, starostí a všeho ostatního. A v neposlední řadě od Harryho.

Ty jeho slova mi ještě pořád zněli v hlavě a neuvěřitelně mě vytáčeli a provokovali.
A ty jsi to dítě chceš nechat.? A ty jsi to dítě chceš nechat.? A ty jsi to dítě chceš nechat.?

Musela jsem, jak bylo u mě zvykem, zatřepat hlavou nad těmito myšlenkami a na chvíli se zarazit. Zase jsem nevěděla, jak se zachovat, takže jsem udělala první věc, co mě napadla. Zavolala Nat.

,,Haló.?"ozvalo se na druhé straně a já byla hrozně ráda, že zase slyším Natčin hlas.

,,No ahoj Nat."

,,Děje se něco.?"

,,No vlastně aji jo...víš já se rozhodla, že odletím zpátky do Arabie"

,,Cože.?!!! A-ale proč.?"

,,No matka je nemocná a už jsem sestru nevěděla skoro rok a užse mi po nich stýská..."

,,Ale vratiš se, že jo .?!"

,,Probohato jo. Ja tam asi pojedu jen na párdní, maximálně třeba dva týdny. Chci si jen urovnat všechnov hlavněa tak..."

,,Tak to je dobrý napad. A jen  mimochodem...řekla už jsi to Harrymu.?"

,,Jo řekla."

,,A.?!"

,,No řekl na to, cituji: A ty jsi to chceš nechat.?"

,,Tak to zase není tak strašný..."

,,Neni.?!"

,,A co jsi čekala.?! Že začne skakat 3 metry do výšky.?"

,,To ne ale...já nevím.. To je taky jeden z důvodů proč chci odjet..víš nechat mu trochu času, ať si taky všechno urovná a tak.."

,,Aha....je to asi aji dobře. Tak šťastnou cestu a až dojedeš tak napiš."

,,Dobře...měj se."

Tímhle rozhovorem mi Nat neskutečně pomohla. Konečně jsem byla pevně rozhodnutá odjet a už jsem vůči tomu necítili žádanou vinnu, jako před chvílí.

V klidu jsem pokračovala v baletní a přitom ještě zavolala na letiště a objednala si letenku, zavolala do školy a všechno jim vysvětlila.

Za dvě hodiny jsem měla všechno sbaleno a vydala se i s kufrem dolu.

,,Ty někam jedeš.?" Zastavila mě hned v kuchyni Trish a překvapeně na mě zírala.

,,No...odletam na pár dni do Arábie.." oznámila jsem a nevinně se usmála.

,,Cože.? A co škola a a-" zarazila jsem ji v půli věty, protože jsem teď neměla čas se s ni nějak moc vybavovat, za 3 hodiny mi letělo letadlo a já se nechtěla honit ,,všechno jsem si vyřídila a zajistila, neboj. Jdu se s vámi jen rozloučit." Trish mě láskyplně objala a asi ani nehodlala pustit, takže jsem ji od sebe musela odtrhnout.

Ješte jsem se rozloučila s Alie a Bobem a ten mě potom i hodil na letiště. Venku totiž pršelo, což nebylo pro Anglii nějak výjimečné.

Vešla jsem do velké letištní haly, kde jsem byla naposledy před několika měsíci. Sice jsem si jen matně vybavovala ten pocit, když jsem vystoupila z letadla a byla tak nadšená, že jsem v Londýně, ale i tak, mi tahle vzpomínka vhnala slzy do očí.
S lesklíma očima jsem došla k přepážce, kde se odbavovali zavazadla a čekalana svůj kufr.

Kdyžjsem ho dostala zpátky, vydala jsem se na opačnoustranu letište, kde za dalším pultem byla nějaká paní, které jsem následně podala letenku.

Mlčky jsem se vydala ke dveřím, které vedli k letišti. Ještě jednou jsem se otočilana letištní halu. Najednou se mi vůbec nechtělo odjet. Chtěla jsem tu zůstat. S holkama, Trish, Alie, Bobem a i Harrym.
Ale neodlétala jsem napořád, jen na pár dnů nebo týden, takže jsem se s rychlym nádechem a výdechem vydala k letadlu.

Vešlajsem dovnitřa pohodlněse posadila na sedadlo u okénka..letadlo se začalo pomalu rozjíždět, až nakonec vzlétlo.

Na telefonu jsem si zapla režim letadlo a dala si do uší sluchátka.

Hi

Už jsme u konce....trošku mě to mrzí, ale jsem i celkem hrdá, že tenhle příběh získal tolik reads ( to jen díky vám). A uvažuji i o druhé serii, ale ještě nevím jak mi to víde...uvidíme :))))

Thanks everybody

♡ nell_b ♡