My girl, my love (One Direction & 5SOS)

25. Party Hard

,,Děje se něco..?" zeptala jsem se hned a podívala se stejným směrem jako Ver a uviděla tam nějakého kluka...

,,Vidíš toho kluka...?" zeptala se spíš řečnicky Ver a kývla směrem k vysokému blondakovi ,,to je Jake, Pavlův kamarád." dořekla to, ale já popravdě pořád moc nechápal, co má s tím klukem za problém.

,,A co je sním.?! " položila jsem hned otázku, která mi zněla v hlavě, protože jsem chtěla vědět víc.

,,No....byla prostě taková menší party někdy předminulý víkend a já jsem se tak trochu opila nějakou velkou náhodou se s ním asi vyspala." vysvětlila celou situaci, při čemž se celou dobu nervózně ošívala.

,,Asi...?" zeptala jsem se trochu vysměšne, ale hned Ver pohladila po rameni, aby si to tak nebrala.

,,A on si asi myslí, že s ním budu chodit ...nebo tak něco, ale to by ani tak nevadilo. Já se prostě bojím aby to hlavně neřekl Pavlovi. Máme teď takovou menší krizy a tohle by asi moc nepomohlo." doobhájila se nakonec a sklonila pohled ke špičkám svých Conversek.

,,Neboj Ver...uvidíš, že to se spraví a jestli nechceš jít kolem něho, tak já ti pro tu svačinu zajdu. Co chceš..?! " snažila jsem se ji uklidnit a názorně kývla hlavou k vysokému chlapci, který stál jen pár metrů od nás.

,,Dobře....vem mi prosím dvě housky a jahodový jogurt..." povzdychla Ver a podala mi nějaké drobné, abych ji mohla zajít koupit tu svačinu. V klidu jsem se teda rozešla směrem k bufetu a postavila se do fronty, která před ním vládla.

,,Ahoj" pozdravil mě najednou nějaká cizí hlas, takže jsem se automaticky otočila.

,,Ahoj..?" odpověděla jsem trochu překvapeně, protože předemnou stál Jake, a divně a trochu děsivě se tlemil.

,,Ty jsi kamarádka od Veroniky.?" zeptal se hned a nasadil normální výraz.

,,Jaké..? " odpověděla jsem mu na otázku otázkou a nevině se usmála. Sice jsem věděla, že myslí Ver, ale přecejen bylo na škole určitě vice holek, co se jmenovali Veronika.

,,Kolik jich znáš..? " položil další otázku a mě už tahle konverzace pomalu doháněla k šílenství. Měla jsem obrovskou chuť vyzout si popuč a jebnout ho s ním vší silou po hlavě...ale neudělala jsem to.

,,No celkem dost.." pokročila jsem ledabile rameny a zase se nevině usmála. Trochu jsem kecla, protože jsem znala jenom dvě Veroniky...ale to mu mohlo byt jedno.

,,Taková ta hnědovlasá..myslím, že s tebou chodí do třídy" pokusil se upřesnit Verin vzhled, ale popravdě, kdo by z toho popisu dokázal někoho konkrétního poznat....

,,To jsi mi moc nepomohl.." dodala jsem sarkasticky a upravila si lem sukně.

,,Dobře.." vydechl unaveně Jake a na chvíli se odmlčel ,, má hnědé dlouhé vlasy, černé brýle, celkem výrazný výstřih, černé-" ,,Co si dáte..? " přerušila jeho řeč starší paní za pultem, čímž mě prakticky zachránila z téhle krizové situace.

,,Promiň" omluvně jsem se podívala na Jaka a otočila se zpátky na paní.
,,Dvě housky a jahodový jogurt" řekla jsem přesně to co mi nadiktovala Ver a podala jí hrstku drobných.

,,Moc se omlouvám, ale musím už jit na další hodinu..dořešíme to příště. " šeptla jsem ještě Jakovi a potom se sackem a jagutem v ruce opustila bufet.

,,Co po tobě chtěl...?" vykoukla Ver z poza rohu, když jsem došla až k ní a podala ji její svačinu.

,,Nic...jen se mě ptal jestli tě znám a já to prostě nějak obkecala, takže se mě ani nezeptal na to co asi původně chtěl." odpověděla jsem popravdě a ještě jednou se otočila Jakovým směrem.