My girl, my love (One Direction & 5SOS)

2.série / Prolog

,,Vaše jméno.?" oslovila mě postarší žena, sedící za velkým stolem, s hlavou skloněnou k obrazovce notebooku.

,,Sofia El Matado" představila jsem se a posadila se na polstrovanou červenou židli, která stála v těsné blízkosti stolu.

,,Váš věk, bydliště a rodné číslo prosím.??!" zeptala se. ,,17 let, Berlin ulice Handlowa číslo bytu 83, a 165202/8356." žena vše během pár vteřin naťukala do notebooku.

Aby jste to lépe pochopili, právě si vyřizujíli pas. Žiju s tetou a protože se ona rozhodla, že si zajedeme do zahraničí, musím si všechno vyřídit.
Mi osobně sice Berlín skvěle vyhovuje, ale podle tetiných slov, pro mě bude Londýn lepším místem.
Je mi jenom 17, takže jsem ještě stále nezletilá a tedy zodpovídá za mě moje teta Illea.

,,Úsměv." zvolala fotografka, když jsem si stoupla před objevit fotoaparátu a mile se usmála.
,,Cvakk.!" ozvalo se celou místností a tento zvuk se opakoval ještě několikrát.

》》》》

,,Letadlo číslo 86201, směr Londýn, je připraveno, žádáme proto cestující tohoto letadla, aby se přesunuli k přepážkám" ozýval se celou letištní halou zvuk rozhlasu. S tetou jsme se na sebe jen podívali a obě se vydali směrem k překážkám, přesně podle instrukcí, které hlasila letuška.

Za krátkou chvíli už jsme obě spolu s Daisy a Youcefem, což byli tetiny děti, tedy moje neteř a synovec, vydali k letadlu.

,,Oou" vydechl malý Youf, když se před námi objevilo obrovské letadlo ,,..až budu velký ták se staňu pilotěm." prohlásil svojí šišlavou řečí a rozběhl se blíž k velkému letadlu.

,,Vzhůru do Londýna.!!" zajásali jsme spolu s malou Daisy a podobně jako její o 1 minutu straší bratr jsme se rozběhly k letadlu.

☆ Harry's view ☆

Už je to několik týdnů od doby, kdy mi přišel první dopis. První dopis po 17ti letech.

I když mi její tvář stále utkvěla v paměti, vzpomínky které s ní byli spojeny už téměř vymizeli a zbyli jen nevelké útržky.
Sice jsem si to nikdy nepřiznal, ale byla pro mě jen zábava, které jsem si nevážil a bral ji jako samozřejmost. Hned pár týdnů po tom, co odjela a přišel mi od ní první a také poslední dopis, jsem si za ni našel náhradu. Byla to věc za kterou jsem se nesmírně styděl, ale vlastně o ní nikdo nevěděl.
A teď je zase zpátky.
Už jsem si myslel, že je to etapa, která už v mém životě skončila a nebudu se k ní vracet. Spletl jsem se.

,,Hlášení pro cestující. Letadlo číslo 86201 z Londýna právě přistálo." společně se mnou, čekalo před vchodem k latadlu ještě několik desítek lidí.
Snažil jsem se být nenápadný, proto jsem měl přes hlavu přehozenou kapuci, na nose černé brýle a pouze v ruce držel cedulku s nápisem Illea.
Netrpělivě jsem tikal ke vchodu a k nástěným hodinám. Každá vteřina se zdála být nekonečná, ale když se ke mě začala blížit žena středního věku, ostatně jako já, s dvěmi dětmi, které za ní nadšeně cupitali, začala mě přepadat panika, nervozita a starch. Nejraději bych se právě teď spakoval a vyběhl ven z letiště zpátky k autu. To jsem ale samozřejmě udělat nemohl. Už jen kvůli toho, že jsem chtěl poznat svoji dceru.

With love

♡ nell_b ♡