SRDCE Z TEMNOTY ━━━ draco malfoy

xxv. odpouštím ti

Byla jsem s Harrym na nádraží.Všimla jsem si že tady nejsem těhotná.Pod lavičkou byla nějaká zrůdička.Přede mnou a Harrym stála moje matka.„Mami!"vykřikla jsem a běžela k ní.„Charlotte.Jsi nádherná."řekla a objala mě.Rozplakala jsem se.„Tak moc mi chybíš."řekla jsem.„Já vím,ale tebe jsem chtěla chránit.A Orion s Chrisem taky."řekla a obrátila se k Harrymu.„Harry, Lily žije a dorazí do Bradavic."potom se objevila malá holčička která vypadala jako já ale její vlasy byly Dracovi.„Jé to je hezký!"vykřikla a otočila se a podívala se na nás.„Mami kde je Scorpius se Cedricem?"zeptala se mě.Cože?„Zlatíčko maminka musí něco dodělat."řekla máma.„Mami, co to mělo znamenat?"Zeptala jsem se jí.„Ona je tvoje dcera z budoucnosti."ozval se hlas za mnou.„Cedricu?"otočila jsem se a objala ho.„Ani nevíš jak moc jsi mi chyběl."„Vyřiď Malfoyovi že mu děkuju za to že po mě pojemnujete syna."řekl a usmál se.„Věř že zachráníš Bradavice."řekl a zmizel.Já s Harrym jsme se vrátili do reality.Mě nesl Lucius Malfoy a Harryho Hagrid.Narcissa vzlykala.„Moje dcera a Harry Potter jsou mrtvý!"vykřikl táta.Jenomže já se obrátila a vykřikla Avadu na tátu.Minulo ho to.Bezva.Běžela jsem pryč.Mezitím jsem potkala Lily Potterovou která vykouzlila Patronovo zaklínadlo.Všichni mozkomoři zmizeli.Mezitím po mě skočil Fenrin Šedohřeb a snažil se mě zakousnout do krku a buď mě proměnit ve vlkodlaka nebo mě zabít,toho si všiml Draco a zabil ho.Vděčně jsem se na něho usmála ale můj otec Draca omráčil a odhodil pryč.„Draco!"vykřikla jsem a běžela za ním,ale nedoběhla jsem tam protože mě někdo svázal provazy.„Přijmi konečně pravdu Charlotte.Patříš mě a budeš mi po boku."poslední větu řekl ostřeji ale já se snažila se ho neposlouchat.„Miloval jsi ji vůbec?"zeptala jsem se ho.„Proč se ptáš ty špíno."zakřičel Lucius.Moje oči zčernaly a já se malinko vznesla do vzduchu,provazy povolily a já se jich zbavila.„Kdo je tady podle tebe špína Malfoyi?!"zaječela jsem a chytila ho za oblek a mrštila s ním o zeď.„Přidej se ke mě Charlotte."zašeptal mi Voldemort do ucha.Zavrtěla jsem hlavou ale najednou jsem ucítila jak se dítě chce narodit.Upadla jsem a Draco,který se probral z bezvědomí mě nesl na ošetřovnu.„Madame Pomfreyová!"křičel Draco.Voldemort běžel za ním ale já po něm střelila kletbu.Položili mě na lůžko.„Slečno Raddleová musíte tlačit."řekla léčitelka a já poslechla.Tlačila jsem ale někdo proboural zeď.Kusy bývalé zdi těsně minuly Madame Pomfreyovou která měla v náruči chlapečka.„Je to chlapec."řekla a dala ho Dracovi.„Ještě Charlotte!Je tam ještě jedno!"křičel Draco,protože Voldemort se zase snažil k nám dostat.„Vidím hlavičku."řekla Madame Pomfreyová dojatě.Za chvíli držela i holčičku.„Musíme ji ukrýt."řekl Draco a běžel se mnou v náruči,s Madame Pomfreyovou pryč.Bellatrix s Voldemort po boku.Bellatrix na mě střelila avadu.

Pohled Voldemorta:

Bellatrix ji střelila do zad avadu.Mladý Malfoy se zastavil a po tvářích mu stékaly slzy.„AVADA KEDAVRA!"zaječel Malfoy a střelil Bellatrix do prsou.Po chvíli se objevila osoba,která byla světlá tak že vypadala jako duch.„Že zabiješ mě a mou rodinu je ti jedno ale že necháš zabít naši dceru je přes čáru!"zasyčela ta osoba.„Kdo jseš?!"vyštěkl jsem.„Nepamatuješ si?
Říká ti něco Camille?"zeptala se ta osoba a přiblížila se ke mě.„A co s tím uděláš?"zeptal jsem se jí.Najednou se tam začali objevovat další smrtelně bílé osoby.„My ji dokážeme oživit."zasyčela další osoba.Cedric Diggory.„A dokážeme tě zabít."zasyčela dívka po jeho boku.„Kdo jsi zase ty?!"štěkl jsem.„Nerea Stoneová,kamarádka tvojí dcery a její spolubydlící."zasyčela.Byli tam i jiní.James Potter,Sirius Black,Orion Seiler,Chriss Seiler a samotná Charlotte.„Charlotte!"vykřikl radostí v hlase mladý Malfoy.Ale jenom jí proletěl.„Nejsem mrtvá."řekla mu.To co tady vidíš je zlá stránka již si vytvořil otče."poslední slovo zasyčela s nechutí.„Za pár minut budu zase v pořádku."řekla a zmizela.A opravdu.Charlotte se zase zvedal hrudník.Skočila Dracovi do náruče.„Nechci tě zabít."řekla mi Charlotte.„Proč?Po tom koho jsem zabil?"„Ale přesto.Jsi můj otec a tudíž i má rodina."řekla a dotkla se mého ramene.„Mám schopnost ti odpustit.Otče."poslední slovo téměř zašeptala.