SRDCE Z TEMNOTY ━━━ draco malfoy

ii. vlak

Charlotte:

Bratr byl v Mrzimoru. Paráda, jelikož před třemi lety dostal dopis a v ten den zemřela maminka, jsem první září nenáviděla víc než na mudlovské škole.

„Ty by ses Lot hodila do Zmijozelu," posmíval se mi bratr celé léto. Jakoby bylo na Zmijozelu něco špatného. Otec to neřešil. Ve vlaku jsem seděla sama. Než přišel chlapec s bouřkovýma očima a ulízanými vlasy. Jakoby je měl gelem připláclé k hlavě. Vypadalo to zvláštně.

„Máš tu volno?" Zeptal se mě.Jenom jsem kývla, přišel mi povědomej.

„Draco Malfoy." představil se a natáhl ke mě ruku. Stiskla jsem ji.

„Charlotte Seilerová,pro přátelé Lottie," usmála jsem se.

„Hezký jméno."

„Děkuji," zašeptala jsem a červenala se jako blázen.

„Máte tu volno?" ozval se hlas. Byl to malý kluk s černými vlasy a zelenýma očima. „Jasně,sedni si," řekla jsem ale všimla si že Draco se ušklíbl.

„Harry Potter a vy?" představil se Harry.

„Charlotte Seilerová," usmála jsem se.

„Jdu jinam," přerušil naši konverzaci Draco. Nezdvořák.

„Počkej-" Ale odešel, jak říkám nezdvořák. Tak jsem tam seděla s Harrym,povídali si dokud nepřišel chlapec se zrzavými vlasy.

„Jo je tu volno," řekla jsem automaticky. Jenom přikývl. Sedl si a prohlížel si mě. Co je na mě zajímavého? Jizva nad obočím, když mi bratr málem vypíchl hůlkou oko ale naštěstí trefil jen to obočí. Jo to bude ono.

„Je na mne něco zajímavého?"zeptala jsem se.

„Ještě jsem se nepředstavil, jsem Ron. Ron Weasley." Ignorujíc mou otázku, vlak plnej nezdvořáků! „Charlotte Seilerová."

„Seilerová?Dcera Oriona Seilera?"

„Ano. To je můj otec."špitla jsem. Šla jsem se převléct, a neuniklo mi že na mne hodně lidí kouká. Všimla jsem si Malfoye,jak se baví s Parkinsonovou. Když jsem byla převlečená, Malfoy na mě mohl oči nechat, Parkinsnová mohla puknout závistí. V kupé si mě Ron pořád prohlížel. „Je to pravda že tvůj otec hrál famfrpál?"

„Jo, ale před třemi roky přestal."řekla jsem.

„Proč vlastně? Promiň, jenom mě to zajímá."

„No, před třemi lety na příčné ulici smrtijedi zabili mou matku," řekla jsem a držela se abych neplakala. Byly to tři roky, ale vzpomínka na ni mě bolela. Ron vykvikl a já si všimla velkého hradu.