Seven Roses & One Lily ~BTS~

23: Fight

Flashback

Tae

Vydal jsem se nahoru do svého pokoje. Nikdo se nechtěl na nic dívat ani hrát videohry. Natáhl jsem se na postel a na chvíli jsem zavřel oči. Probudil jsem se asi po půl hodině, celé to raní dráma mě nějak vysílilo.

Nechápu kluky, jak můžou vůbec přemýšlet nad tím, že by to byla pravda. Kdo by to měl vědět líp než my, že bulvár si dokáže plno věcí vymyslet.

Ale jak jsem se přesvědčil hnedka u snídaně, tak tomu vážně věří. Přišlo mi, že jsem byl jediný, kdo věřil, že je to celé blbost. Ještě Jin a Namjoon se tvářili tak nestranně, ale stejně mám u nich pochybnosti.

Možná bych měl zkontrolovat Jimina, blesklo mi hlavou. Vydal jsem se tedy do jeho pokoje, který byl vedle Hobiho pokoje, který byl přesně naproti mým dveřím. Na chodbě bylo úplné ticho, nikdo tu nebyl, ani ze spodního patra nešel žádný hluk.

,,Čau, to jsem já, můžu??" zaklepal jsem na dveře. Odpovědi jsem se nedočkal. Zaklepal jsem ještě jednou, ale víc nahlas. Tentokrát se ozvalo tiché zabručení, které jsem bral jako souhlas.

Viděl jsem ho, jak sedí na kraji postele a má schovaný svůj obličej do dlaní. Opatrně jsem si k němu přisedl a položil mu ruku kolem ramen. ,,Netrap se tím. Všechno se to nějak vyřeší." snažil jsem se ho povzbudit. ,,To jak víš??" ohlédl se směrem ke mně. Měl úplně napuchlé oči. Asi hodně brečel.

,,Prostě to vím. A ke všemu....to byl bulvár. A ty víš, jak si dokážou plno věcí navymýšlet."

,,No to vím, třeba to minule, že?? Jak si se zastavil asi jenom o jednu sekundu dýl u jedné fanynky a oni z toho vymysleli tajnou svatbu a kdoví co ještě." lehce se usmál. Byl jsem rád, že jsem ho rozesmál.

,,Ale tohle je něco jiného." zarazil jsem se. ,,Takovou věc by si nevymýšleli. I kdyby si to trochu přikrášlili, tak pořád tam je nějaký základ pravdy." zmrzl mu úsměv na tváři.

,,I kdyby tam byla nějaká pravda, tak nevíš, co ta pravda je. Měli by jsme si od ní vyslechnout její verzi. Ať ji neodsoudíme kvůli nejaké lži." znovu se na mě podíval, ale tentokrát jsem v jeho očích neviděl smutek ale vztek.

,,Proč jí tak bráníš?? Máš ji snad rád?? Líbí se ti??" zůstal jsem na něho hledět bez odpovědi. ,,Tak mluv. Potřebuju vědět na čem jste vy dva a na čem jsem já s ní. Nebo snad už jste
spolu?? Kdy jsi nám to chtěl říct??" odpovídal si sám na své otázky.

Snažil jsem se zůstat klidný ale tohle mě fakt naštvalo. Snažím se tu Y/n bránit a trochu ho povzbudit a on na mě začne řvát. Tak to teda ne.

,,S čím máš jako problém! Jsem tě chtěl trochu povzbudit a rozveselit a ty tu začneš na mě řvát! A ke všemu úplně kvůli nějaké hovadině??" postavil jsem se, i on.

,,Podle tebe je to blbost?? Pořád si mi neodpověděl!!"

,,Nejsme spolu!! Jako neříkám nic, je pěkná, ale rád ji nemám. A proč se tu jako bavíme jestli ji mám rád nebo ne!! Máme se bavit o bulváru!!"

,,Víš co stejně ti nevěřím!! Jak se na ni díváš. Nejraději by jsi ji sežral pohledem!!"

,,Aha, dík za info!!! Nevím kdo ji podlízá od prvního dne, co ji zná!!!"

,, COŽE!! A TO JAKO KDY?? KDYŽ JSEM JÍ ZACHRÁNIL NA TÉ SOUTĚŽI ??"

,,Tohle byla taková třešnička na dortu!!!"

,,Tak na tohle vážně nemám náladu, ani čas. Klidně si ji i sežer, pro mě za mě!!" řval na mě když odcházel z pokoje.

Tak to teda ne. Já budu mít poslední slovo. Vyběhl jsem za ním.

,,TY JEDEN ZKURVENÝ VOLE!! Jsi dneska vyšel špatnou nohou z postele, že máš tak debilní kecy!!!" řval jsem na něho.

Slyšel jsem za sebou dupání koní.

,,TAK TOS PŘEHNAL A TO POŘÁDNĚ !!!" rozeběhl se ke mně a svalil mě na zem. Sedl si obkročmo na mě a začal mi vrážet jednu ránu za druhou. Cítil jsem, jak mi po straně obličeje teče pramínek krve. Co to s ním je DOPRDELE!

Napřáhl jsem se že mu taky jednu vrátím a to pořádnou. A....zásah, ušklíbl jsem se pro sebe. Ještě jsme si párkrát vrazili, třeba se pak vzpamatuje.

Ani jsem nevnímal, že kolem nás stojí kluci. ,,Nechte se!!" ,,Pust ho!!" ,,Slez z něho!!"

,,TICHOOOOOOO!!!!!!!!!!"
zařval Namjoon. Přeběhl mi mráz po zádech. V životě jsem ho neslyšel takhle zařvat. Oba dva jsem přestali a odplazili se od sebe.

Musím říct, že vypadal strašně. Jak jsem to mohl udělat?? Vždyť je jako můj brácha. Musím se mu omluvit.

Vstal jsem a vydal se k němu. Chtěl jsem mu odhrnout prstem pramínek vlasů, co měl v ráně na obočí, ale odmrštil moji ruku pryč. ,,Ty už na mě v životě nesáhneš!!" zařval naposledy, než odběhl zpátky do svého pokoje.

,,Proč jste to udělali!!" ,,Joone uklidni se." ,,Nech mě, Jine. Chci jenom vysvětlení!"

,,Nevím jak se to stalo. Nějak nám přeplo oběma v bedně. Mám úplné okno, jen vím že to začalo, že jsem ho chtěl zkontrolovat, pak jsme přešli k tomu, kdo a jak moc má rád Y/n a nakonec jsme skončili tady."

,,Víš co, nech si ten svůj příběh. Nechápu jak jste mohli. Kvůli nějaké blbé holce!!" cože, to fakt řekl ??

,,Radši půjdu, než řeknu něco, co bych vážně nechtěl." a odkráčel taky pryč. No super, teď na mě není naštvaný jenom Jimin, ale i Namjoon.

,,Fakt jste to přehnali. Radši jdu za ním." ok tak teď už je na mém seznamu i Jin.

,,Dalo se to vyřešit normálnějším a míň bolestnějším způsobem. Proč se o to vůbec zajímám, když to není moje věc."
odešel i Yoongi.

Jen jsem zakroutil hlavou nad jeho poznámkou.

,,Měli by jste si to pak vyříkat."
tak teď ještě zbývá Hobi, snad mě též nepošle někam.

Člověk tu zůstane a všechnu zlost si vylijí na něm. Fakt skvělý.

,,Pojď do kuchyně. Ti to ošetřím." usmál se na mě Hobi asi tím nejupřímnějším úsměvem, který jsem kdy viděl.

To nám ten dnešek pěkně pokračuje. By mě zajímalo co se ještě dneska stane...

Čauky,
Tak jsem zpět. Měla jsem menší krizi ohledně pokračování příběhu a taky jsem toho měla hodně ve škole. Chtěla bych se ke psaní vrátit, ale teď už vážně nebudu slibovat, že bude kapitola max do tří dnů od vydání té poslední.

A abych nezapomněla, tak jsem změnila název i obálku příběhu. Původně jsem měla vymyšlený jiný příběh, ale napadlo mě ještě něco lepšího. Původní záměr tam bude pořád, jen to posunu ještě na vyšší úroveň.

To by bylo dneska vše so....

Bye bye bye :3