Seven Roses & One Lily ~BTS~

31: Film

Hobi

Upřímně se občas divím, co za lidi jsem potkal. Přesněji tím myslím kluky. Každý je jiný, ale něco je spojuje, jakési pouto. Troufám si říct, že naše pouto není kamarádské ani rodinné. Společně jsme víc než rodina.

Ale zpátky k věci. Upřímně přemýšlím, čím mě ještě dokáže překvapit Tae. Jeho herecké schopnosti už všichni známe. Před pár lety jsem společně s klukama sledoval Hwarang a už tehdy jsme byli překvapení, co za primadónu doma máme. Ale to, co předvedl před malou chvíli mě ještě víc dostalo, než jsem si vůbec myslel, že je možné. Škoda, že jsem to nenatočil. Bylo by fajn se na to podívat třeba za pár let a zasmát se tomu.

Hrál to dost realisticky. Chvilkami se chtěl i rozbrečet, ale to jsme mu nenápadně naznačovali, že už je tomoc. Už tak jsme bruslili na tenkém ledě. Kdyby se rozbrečel, tak by tohle celé divadlo přilákalo více pozornosti, než jsme původně potřebovali.

Chvilku jsme se o něho jakože strachovali a starali, ale po chvíli sám usoudil, že už nás nebaví, ho tady obskakovat jak on píská, tak šel spát.

Stejně jsme neměli co lepšího na práci. Pouze jsme mohli čekat s čím dorazí domu Jimin. Maximálně jsme mohli přemýšlet, jestli to budou dobré nebo naopak špatné zprávy. Byl bych radši, kdyby tu byla pouze první možnost, ale vše musí mít dvě strany, aby byla zachována stabilita existence.

Všichni kromě Taeho jsme se usadili na gauč v obýváku. Po dlouhé době, jsme si pustili společně nějaký film. Vybrali jsem komedii. Tím nikdy nic nezkazíš. Taky jsme potřebovali zvednout hladinu humoru v krvi, tak to pro nás bylo jako dělané.

Po cca dvaceti minutách se doplahočil i Tae z horního patra. A jelikož se chtěl dívat s námi a nebyl tu na začátek, tak jsme mu asi pět minut vysvětlovali dosavadní průběh filmu. Po celých pět minut jsme nikdo nevnímali, co se momentálně děje na obrazovce, tím pádem jsem museli film přetáčet zpátky.

,,Máte všichni pití ?? Jdu si dolít, tak bych vám přibral skleničku." vyskočil na nohy Jungkook. Teď jsem mohli všichni využít toho, že je tu nejmladší. Hyung síla je skvělá.

Ten, kdo neměl v skleničce nic, mu skleničku normálně podal na tác a ten kdo měl třeba i půl skleničky ještě nalité, tak to vypil na ex a taky mu ji podal. Jungkookovi nezbývalo nic jiného než pobrat všech šest skleniček i s jeho a odebrat se do kuchyně. Odcházel za doprovodu našeho smíchu.

Bum

Rozeznělo se domem. Musím uznat, že kdybych neseděl, tak už to se mnou seklo a jela by pro mě rychlá.

Prásk

Další rána, ale tahle byla víc jemnější a zvučnější.

Rozhlédl jsem se kolem a jako první mi zrak padl na sklánějícího se Jungkooka. Postavil jsem se, abych měl lepší výhled a všiml jsem si, že se Jk sklání nad tácem, na kterém nestala ani jedna sklenička. Všechny se rozbily a obsah z nich se vylil na podlahu.

Tuhle spoušť jsem přiřadil ke zvuku dva, ale pořád jsem nevěděl, kdo nebo co je za zvukem číslo jedna. Můj zrak se zastavil o pak metrů vedle, kde stál Jimin. Dával si bundu a šálu na věšák. Hned jak se otočil, tak se jeho pohled zastavil na mě a následně na Jungkookovi.

,,Ježíš, to jsem nechtěl. Pardón. Měl jsem ty dveře zavírat opatrněji. Nevěděl jsem, že je tu otevřené okno a že tu bude průvan." přispěchal ke klukům a začal jim pomáhat to vše posbírat.

(Zavíral dveře od koupelny, aby jsme se všichni pochopili. Nepřišel si jak nějaký pán hlavními dveřmi :D )

Když to měli hotové, tak jsem si opět posedali na gauč. Jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest..... ,,Počkat, kde je Yoongi??" zarazil jsem se. Neseděl u nás a ani jsem si nevšiml, že někam šel.

,,Jsem v kuchyni, ale už jdu. Mám pocit, že to bude potřeba něčím zapít, tak mě napadlo tohle." pronesl, když už stál v průchodu mezi kuchyní a obývákem. Vykračoval si s flaškou v ruce a se sedmi panáky. ,,To vám to nestačilo minule, jak jsem dopadli ??" nezapomněl nás napomenout Jin.

,,Podle mě to budeš potřebovat. Sice jsem nezjistil nic nezvěstného, respektive jsem nezjistil vůbec nic, ale i tak je to blbé. Nebo aspoň osobně mám z toho špatný pocit."

Jin vypadal, že chce ještě něco říct, ale podle Jiminova pohledu asi usoudil, že nemá cenu nějak dál protestovat. Stejně by jsem si dělali co chceme.

,,Tak co jsi zjistil ??" zeptal jsem se jako první.

,,No vemu to od začátku. Přišel jsem k jejímu domu a zazvonil. Nikdo se mi neozval, tak jsem zazvonil na nějakou paní. Ta mě pustila dovnitř, ale varovala mě, že Y/n není v posledních dnech v pořádku.

Sám jsem si to potvrdil, když jsem šel po schodech a uslyšel pár rán. Znělo to jako rozbité sklo a pak jsem uslyšel její hlas. Mluvila pořád něco ve stylu, jako by mluvila se svojí mamkou.

Vím, je to nemožné, ale fakt s ní mluvila. A též říkala, že nic neudělali. Chtěl jsem ji pomoct, tak jsem začal bušit na dveře, ať mi otevře. To se málem stalo, kdyby nás nevyrušila sousedka. Musel jsem od tama zmizet.

Kdyby mě poznala, tak by to hned věděli zase všichni a měli by jsem obří problém. Při zpáteční cestě jsem nad tím přemýšlel a uvědomil jsem si, že to šlo vyřešit lepším způsobem, ale v ten moment mě nic lepšího nenapadlo.

Musíme jí pomoct, myslím si, že nás potřebuje. A my zas potrebujeme ji. Já ji potřebuju. Za těch pár měsíců, co jí známe, jsme se v její přítomnosti cítili dobře. Nemáme moc prostoru se vídat a seznamovat s cizími lidmi, ale jí nám seslal samotný osud. Co se má stát, tak se i stane. A podle mě tohle celé už bylo naplánované. Věci se dějí z nějakého důvodu. Teď je jen na nás zjistit, jaký je ten důvod.

Musíme přijít na to, co s ní je a pak jak ji pomoct. Nesmíme se vzdát. Musíme držet při sobě."

Paní, to kdy nám Jimin takhle dospěl. Nebyl jsem jediný, komu malém pusa nevypadla z pantů údivem.

,,Jimine, nějak si nám zmoudřel a dospěl ne ?? Už za tebe nemluví pětileté děcko, na které si občas hraješ. Teď z tebe mluví muž, který má city." pyšně se na něho usmíval Namjoon.

,,Proč je to tak dojemné??" stěžoval jsem si. I jedna slzička mi ukápla.

,,Pojďte sem kluci." pokynul jsem na svou hruď a roztáhl ruce. V tomhle vesmíru není nic lepšího než vřele hromadné obětí.

Ahojte,
Máme tu další část.

Za prvé bych vám strašně strašně strašně strašně strašně strašně strašně strašně strašně strašně strašně strašně strašně strašně strašně strašně strašně strašně strašně strašně strašně strašně moc chtěla poděkovat za 500 přečtení. Pro někoho to může být málo, ale já už tady jásala při 200 takže 500, jakože nechápu jak. Jste skvělí. I love you guys ♡ ♡ ♡ ♡ ♡

A za druhé, všimli jste si, že už tady delší dobu nebyl pohled od Y/n a celkově nějaka informace, co se s ní děje, až na to drama za dveřmi ?? Máte zájem se to už dozvědět nebo si dáme tak ještě jednu nabo dvě kapitoly o klukách, jak si užívají života ??

Pro dnešek je to vše. Ještě jednou moc děkuju.

Soo......bye bye bye :3