Seven Roses & One Lily ~BTS~

Prolog

Ahoj, chtěla bych vám představit můj příběh Seven Roses & One Lily .
Ještě sama nevím jak příběh skončí ale doufám že se vám bude líbit.

Are you ready.....
Ok let's go ! 😆

PS: tohle dopisuju, když už mám napsaných 10 kapitol. Chtěla bych vám jenom říct, že jsem si myslela, že se nebudu tolik zaobírat detaily ale jaksi mi to nevyšlo. Určitě tu bude velké drama ale musím se k tomu postupně dopracovat. Chtěla bych vás poprosit, aby jste této knížce dali šanci a nepřestalo ji číst hned po pěti kapitolách, kde se v podstatě nic nestalo. Děkuju :)

___________________________________________

Zdravím, na začátek bych chtěla říct, že moje jméno je Y/n Michálková. Narodila jsem se 3.8.1996, takže teď mi je 25 let. Celých 23 let jsme žila v Ostravě. Před dvěmi roky jsem dokončila studium na vysoké škole báňské v Ostravě kde jsem studovala ekonomickou fakultu.

Flashback

2.6.2020

Y/n

Dnes je den D. Dneska mě čeká závěrečná zkouška. Jsem strašné nervózní, ráno jsem ani nesnídala, protože všechno, co bych dneska snědla tak by hned skončilo v záchodové míse.

„Pohni, přijdeme pozdě a strhnou nam body !!!” křičela na mě Markéta, která je moje kamarádka a zároveň i spolubydlící. ,,Však už jdu !!!”, samozřejmě to byla lež. Ještě jsem letěla rychle do koupelny se navoňat a učesat si culík.

,,Doprdele, kde jseš !!!” ,,Však jsem říkala, že už jdu !!!” to už jsem byla ve dveřích a snažila se co nejrychleji obout boty.

Vyšly jsme z bytu a já si uvědomila, že jsem nechala doma svoje podklady, které budu potřebovat abych zvládla zkoušky. ,,Doprdele, já je nechala doma !!!” ,,Co ?!?!?” ,,Ty podklady !!!” ,,Si děláš srandu ne ?!?!?” ,,Ne !!! Kde mám klíčky ?!?!? Hoď mi tvoje !!!” Markét po mě hodila klíčky, chytla jsem je a běžela rychle zpátky.

,,Pohni zadkem!!” křičela na mě když jsem vyběhla ze vchodu.

Díky tomu, že jsem ty papíry nechala doma tak jsme se zdržely a teď nám za 5 min. jela tramvaj a k zastávce to máme cca. 10 min. V živote jsem tak rychle neutíkala...

~

,,Další na řadě je Y/n Michálková, můžete jít dovnitř.” Moje nervy byly úplně v kýblu, třepaly se mi ruce, bylo mi špatně od žaludku a točila se mi hlava.

Jediné na co jsem mohla myslet bylo jedině... Já to nedám, nezvládnu to a celých pět let bylo k ničemu. Nedostanu svoji vysněnou práci když nebudu mít absolvovanou vysokou školu. Proč jsem se neučila víc. ...

A pořád se mi to opakovalo dokola a dokola.

~

Po třech hodinách jsem vyšla ven. Markét na mě už čekala, protože to zvládla rychleji.

Markét

Vyšla ven a měla uslzené oči a na tvářích se jí rýsovaly černé potůčky od slz a řasenky. ,,Co se stalo, nezvládla jsi to??” zeptala jsem se ji. Něco zamumlala ale já jsem ji neslyšela. ,,Cože, neslyšela jsem tě.”

,,MÁM TO !!!” ,,COŽE A PROČ SE TVÁŘÍCH JAKO NA POHŘBU ??” „To jsou slzy štěstí.” sotva co to dořekla tak jsem ji šla obejmout. Stálý jsme tam dobré dvě minuty a pak nám to došlo. MY TO ZVLÁDLY !!! Začaly jsme pištět, skákat, tančit....do té doby, než náš vyrušil školník, který nám řekl: ,,Jsem rád, že jste zkoušky zvládly, ale ostatní ještě neskončili.”