Seven Roses & One Lily ~BTS~

6: First talk

Namjoon

,,No........to se těžko vysvětluje, je to trochu komplikovanější." poškrábal jsem se za krkem. ,,Co si všechno pamatuješ ??" klekl si před ni Hobi.

,,No naposledy si pamatuju, jak jsem měla jít za váma do studia, ale už nevím proč. Šla jsem směrem k výtahu a jak dojel do 12. patra tak jsem vystoupila. Strašně se mi klepaly ruce a nohy a celkově jsem se cítila nějak slabě. Když jsem se trochu uklidnila, rozešla jsem se po chodbě směr studio. Jenže pak jsem vás uviděla no a všechen ten stres a nervozita se vrátili. No a pak si jen pamatuju něčí ruce kolem mého pasu a černo před očima. Pak mám úplné okno až do téhlé chvíle." vyhrkla ze sebe.

Hobi se na ni soucitně podíval a chytl její ruku do své. Nebyl jsem si jistý jestli je to dobrý nápad, ale vypadalo to, že ji tím dost uklidňoval.

,,No vypadá to, že si toho pamatuješ hodně, ale už nevíš, co se dělo poslední tři hodiny, co jsi byla mimo." promluvil jsem směrem k ní. ,,Cože, tři hodiny ?? Kolik je teď ??" vykulila na nás oči. ,,No je něco po osmé večer." podíval se na mobil Jungkook. Nechápavě na nás zírala.

Po chvilce trapného ticha jsem se rozhodl pokračovat ve vyjasňování situace. ,,Jak jsi nás viděla na té chodbě, tak si sebou sekla. Podlomili se ti kolena a letěla si bezvládně k zemi. Yoongi byl zrovna na záchodech a jak se vracel, tak stál za tebou. Zařval jsem ať tě někdo chytí, tak Yoongi přiskočil a chytil tě. Měla bys mu poděkovat, protože místo tebe schytal tvrdou ránu od země." vysvětloval jsem. ,,Děkuju ti moc, doufám že to moc nebolelo. Mrzí mě, že ses kvůli mě zranil." stekla ji jedna slza po tváři. ,,V pohodě, v životě jsem zažil už horší pády." povzbudivě se na ni usmál.

,,No a pak jsme se museli rozhodnout, co s tebou uděláme. Popravdě jsme ještě neměli odcházet ze studia a když jsi nás viděla, tak jsme začali panikařit, že to někomu řekneš a budeme mít z toho problém. Neměli jsme ani moc času na rozmyšlenou, protože jsme slyšeli cizí kroky. Tím pádem jsme se museli okamžitě rozhodnout a nic lepšího než tě vzít k nám nás nenapadlo. Jungkook si tě přehodil přes rameno a běželi jsme k výtahu. Pak jsme tě propašovali okolo ochranky a naložili do auta. Měla bys vidět jak se tvářili Jimin, Tae a Jungkook když museli jet v kufru, protože jsme tě nechali ležet na zadních sedačkách. No a jak jsme dojeli, tak si tě zase Jungkook přehodil přes rameno a odnesl do obýváku. A pak tě šel Jimin zkontrolovat, jestli ještě dýcháš na co narážel Tae. Když ses už dlouho neprobouzela, dostali jsem strach a snažili jsme se tě vzbudit. Byl tady i neúspěšný pokus o pusu od Taeho, ale Jimin ho zarazil a začal tě lechtat na chodidlech. No a to je v podstatě celá story." ukončil jsem svůj nekonečný proslov.

Vypadala dost zařazeně, když jsem zmínil tu pusu, ale pak se probrala z tranzu a začala se smát. Všichni jsme se okamžitě začali smát taky.

Asi po pěti minutách se někdo ozval, byl to holčičí hlas. ,,Omlouvám se, že jsem vám dělala potíže. Vůbec mě neznáte ani nevíte jak se jmenuju a stejně jste mi pomohli. Chápu, bylo to ve váš prospěch...." ani to nestačila doříct, protože ji přerušil opodál sedící Jin. ,,Vůbec o tom takhle nepřemýšlej. I kdyby jsme neměli žádný důvod, tak by jsme tě tam takhle nenechali. Že ne kluci??" rozhlídl se kolem sebe a kluci na něho souhlasně přikývli s úsměvy na tvářích.

,,Ohledně toho, jak jsi říkala, že tě neznáme a že nevíme ani tvoje jméno, tak bys to mohla hnedka teďka změnit." podíval se na ni Jimin se svým šibalským úsměvem.

,,Oooo dobře. Tak jmenuju se Y/n Michálková. Jsem z České republiky a mám 25 let. Asi před týdnem jsem začala pracovat pro Bighit jako nová recepční." řekla nám a po tom si začala nervózně hrát s dekou, kterou byla přikrytá. ,,Nemusíš se před náma stydět." reagoval na její chování Yoongi. Hobi se na ni povzbudivě usmál a palcem ji přejel po hřbetu ruky.

,,Noo dobře." podívala se na nás. ,,Teď je řada na nás aby jsme se představili. Já jsem Kim Namjoon, já Min Yoongi, já jsem Park Jimin...."zarazli jsme se protože se začala smát. ,,Co je na tom vtipného." ptal se udiveně Jin. ,,Omlouvám se ale já si to nemohla odpustit. Upřímně neznám člověka, který by vás neznal. Vždyť jste tak slavní a já vás ke všemu už stanu pět let, takže o vás vím víc než jenom jména." ušklíbla se na nás. ,,Ok, tak to jsme trochu nedomysleli." pokračoval Jin.

,,Nerada bych vás nějak urazila ale měla bych se vrátit domů. Už je pozdě a zítra si musím něco ještě zařídit na úřadech ohledně stěhování a celkově. Přes týden na to nemám čas, tak mi to pan Kim domluvil u pana Paka, že se domluví s potřebnými úřady abych si svoje papíry mohla vyřídit i o víkendu." dívala se na nás s neutrálním až lehce smutným výrazem. ,,Aha tak to chápeme ale nevím jestli je vůbec bezpečné teďka chodit po Soulu. Co si budeme ale zrovna nejbezpečnější místo to není." strachovali jsem se. ,,To nevadí, zavolám si taxík. Tak ještě jednou děkuji a......" začala se zvedat jenže sotva co udělala jeden krok, tak zavravolala a kdyby se nechytala gauče, tak by stoprocentně spadla. Hobi se k ní okamžitě postavil a přehodil si její volnou ruku kolem svých ramen, čím ji podepřel. ,,Nevím, jestli bys tu radši neměla zůstat. Jseš slabá a ještě trochu otřesená." promlouval k ní.

,,Nechceš přespat v pokoji pro hosty ??" ptal se Jin. Rozhlidla se kolem sebe a zjevně viděla naše pohledy ať se ani nepokusí říct ne, tak nakonec souhlasila.

Jungkook ji podepřel ještě z druhé strany a společně s Horním ji doprovodili do pokoje pro hosty.

,,Hej kluci mám takový pocit, že se nám to začíná vymykat z rukou." ozval se Yoongi, když už ta trojice byla v druhém patře.

Ozval se hlasitý zvuk. Po chvíli jsem rozpoznal svoje vyzvánění a zvedl mobil z konferenčního stolu. Na displeji bylo napsané jméno pana Paka. Odběhl jsem trochu od ostatních, protože se dost nahlas bavili a zvedl hovor.

- ,,Dobrý den pane Paku."
- ,,Spíše dobrý večer Namjoone. Omlouvám se, že volám tak pozdě ale před chvílí mi volali, že ta vaše tiskovka pro televizi má být už zítra. Prý by za ty dva týdny neměli pár kameramanu k dispozici tak to museli přesunout už na zítra. Zvládnete se připravit, když vám pošlu otázky ??"
- ,,No asi zvládneme ale nečekal jsem to."
- ,,No to asi nikdo. Tak zítra buďte nachystaní na 8:00. Přijede pro vás řidič."
- ,,Dobře, chápu. Nashledanou."
- ,,Nashledanou a pozdravuj ostatní."

Poté co to dořekl tak hovor ukončil. Kluci se dovalili po schodech dolů a řvali na ostatní ať se ztiší, že okamžitě usla.

Došel jsem k nim a řekl: ,,Kluci máme menší problém."

Ahojte
Doufám, že se vám tahle kapitola líbila. Za mě byla dost o ničem a slibuju, že se nebudu motat už další kapitolu zase okolo toho pádu. Fakt se už musím hnout z místa. Kdyžtak mi napište komentář, jak se vám příběh líbí či nelíbí a za Votes vám moc děkuju.

Soo.....bye bye bye :3