Seven Roses & One Lily ~BTS~

33: Doctor

Y/n

,,BEŽTE PRYČ!!!!!!!!!"

Vymrštila jsem se do sedu. Strašně rychle mi bušilo srdce. Ruce se mi klepaly. Cítila jsem krůpěje potu, jak mi stékají po stranách obličeje. Řasy jsem měla slepené krystalky soli od toho, jak jsem asi brečela ve spaní.

Už jsou to tři dny. Už tři dny nemůžu spát. Pokaždé když zavřu oči, tak se mi před nimi zobrazí útržky z mojí minulosti. Kdyby byly dobré, tak bych asi vyhrála v jackpotu. Ale takový šťastlivec nejsem.

Vždycky se týkaly buď toho momentu, kdy jsem je viděla naposledy, než si pro ně přijela sanitka, nebo momentu, kdy jsme se v ten daný den naposledy loučili před domem. Pořád mi v hlavě rezonují jejich slova.

Flashback

,,V kolik dorazíš zlatíčko ??" usmívala se na mě mamka. Vždycky ji vukouknou ty její bílé perličky, když se směje.

,,Nevím mami a nejsem malá aby jsi potřebovala vědět v kolik dojdu domů. Už je mi osmnáct vzpomínáš ?? A nevím v kolik dojdu. Uvidím podle toho, kdo tam bude a jaká bude atmosféra." oplatila jsem ji úsměv a založila si ruce na prsou.

,,My to víme, že už nejsi naše malá princezna. Už je z tebe mladá žena, ale tou už jsi dávno. Teď se na tom pouze změnila ta cifra. Bude mi ještě chvíli trvat, než si na to zvyknu." zapojil se do konverzace taťka.

Stáli jsem před naším panelovým domem. Měli jsme být v posledním patře i s velkou terasou. Vždycky je z ní pěkný pohled na celou Ostravu. Někdo by mohl říct, že výhled na Ostravu není moc pěkný, ale mě se vždycky líbil.

Rodiče se chystali na párty se svými zaměstnanci a taky se svými obchodními partnery. Měla by to být velká párty. Mají tam oznámit, že firmu převedou na mě, když už jsem plnoletá.

Sami mi to oznámili v den narozenin. Prvně jsem nevěděla, co dělat a jak na to reagovat, ale i kdybych nesouhlasila, tak by se to asi stejně stalo. Už byli rozhodnutí a můj názor nebyl nijak důležitý. Takhle to už měli naplánované pomalu od doby, kdy jsem se narodila.

Vždycky jsem chtěla cestovat a poznávat svět. Poznat nové kultury, nové lidi i jinačí krásná místa, než jsou jen u nás v České republice.

,,Dobře, tak se uvidíme večer." pohladila mě po tváři mamka.

,,Dobře, tak pá. Mám vás ráda." poslala jsem oběma letmou pusu. Z dneška byli hodně nadšení, tak jim to nemůžu zkazit.

,,Taky tě máme rádi." řekli dvojhlasně. Naposledy jsem se na sebe usmáli a pak jsem se každý vydali svou cestou.

Za pár minut pro mě přijel řidič, nasedla jsem do auta a jela vstříc té nejlepší noci v mém životě."
--------------------------------------------------------------

Když se tak na to zpětně podívám, tak nevím, jestli mám brečet nebo se smát. Prý nejlepší dne v mém životě. Jenže to jsem ještě nevěděla, že to bude pravý opak nejlepšího. Byl to prozatím můj nejhorší den v životě a doufám že už ho nic nepřekoná. To by byl asi konec moji existence. Víc by h už neunesla.

Rozhodla jsem se jít ke svojí nové doktorce. Už kdysi, když jsem byla ve stejné situaci jako teď, jsem vyzkoušela všelijaké babské rady jak usnout. Zklidňující bylinky, meditativní hudbu i dokonce jsem zkusila tu nejvíc bizarní věc a to je opít se a pak doufat, že jsem se opilá až tak moc, že se za chvíli vypnu. Až tak jsem byla zoufalá, ale stejně to nepomohlo.

Spíše to bylo ještě horší. Sny nebyly ve 2D ale tak v 5D. No bylo to strašné. Radši jsem pak vyhledala lékařskou pomoc.

Paní doktorka mi předepsala jakési prášky na spaní, které mi hned pomohly.

Tentokrát nemám sílu zkoušet zase nějaké blbosti, tak jdeme s rozhodla tam jít hned. Už jsem volala sestřičce, kdy můžu dorazit a prý už klidně dnes.

Podívala jsem se do zrcadla a málem dostala infarkt. Tři dny být spánku se už promítnou na vašem obličeji. Taky jsem skoro nic nejedla, protože jsem neměla náladu ani chuť, tak jsem možná i něco zhubla. I ten neustálý stres se na mě podepsal.

No dneska to bude chtít velkou fasádu. Usmála jsem se sama pro sebe.

~

,,Vstupte." ozvalo se zpoza dveří po mém zaklepání.

,,Dobrý den, měla bych mít domluvenou schůzku." slušně jsem se uklidnila a šla si sednout na židli pro pacienta.

,,Ano vím, jste Y/n Michálková že??" pouze jsem kývla hlavou.

,,Sestra mi už říkala, co vás trápí. Taky jsem si toho všimla ve zprávách, tak naprosto chápu vaší situaci. Chtěla bych vám jen popřát hodně sil do dalších dní." přátelský se na mě usmívala, přičemž hledala moji složku v šuplíku, který měla za sebou.

,,Děkuju cením si toho. Je to teďka náročné. Už tři dny nemůžu spát. Jde to strašně vyčerpávající. A když nespím, tak nemám energii vůbec pro nic. Kdybych mohla, tak celé dny jenom proležím v posteli, ale musím chodit do místnosti, tam, kde i sám král musí." doufám že mě pochopila, protože můj styl humoru je na bodě mraze. Na chvilku se zarazila, a pak jí to asi došlo, protože se potichu uchechtla.

,,Vidím to na vás. Chválím vás za vaše make-upové schopnosti, ale ty kruhy pod očima a celkově povislý obličej se nedá přehlédnout." tohle si mohla odpustit, ale kvůli tomu tady nejsem.

,,Vzhledem k tomu, že to není napoprvé a už kdysi jste měla tento druh problému, tak rovnou pokročíme k léčbě. Přečetla jsem si vaše záznamy z minula. Předepíšu vám prášky na spaní Stilnox. Kdyby se projevily nějaké nežádoucí účinky, tak mi okamžitě volejte. Bere se vždy jedna pilulka před spaním. Nesmíte to kombinovat s alkoholem nebo s jinými látkami. Mohlo by vám to uškodit.

Napíšu vám recept. Můžete si to hned vyzvednou po cestě domů, měl by být v každé lékárně. Sestřička vám vždycky zavolá, kdy máte přijít na kontrolu. U lidí, jako jste momentálně vy, kteří možná propadnou do deprese nebo už propadli, tak se provádí kontroly častěji. Požádám vás teda, aby jste se vždy dostavila.

Asi bych vám neměla vystavovat hned prášky na spaní po tak krátké době, co se potýkáte s problémy, ale navštívil mě jede.....víte co, to je jedno. Kdyby jste ještě něco potřebovala, tak se zeptejte sestry. V čekárně jsou další pacienti, které musím ještě vystřelit. Mějte se hezky."

Vystrčila mě ze dveřích a na poslední chvíli mi vrazila do ruky papír, na kterém byl napsaný recepis.

Ke konci se chovala trochu divně, ale to je mi jedno. Mám co jsem chtěla. Teď jsem spokojená. Konečně se pořádně vyspím, teda aspoň doufám.

Ahojte,
Prosím, berte to s nadhledem. Vím, že vám žádný doktor nevystaví prášky na spaní po třech dnech, kdy nemůžete usnou. Ale po tom, co jsem asi hodinu googlila, jaké jsou druhy, jaké mají účinky, jaké mají vedlejší účinky, i ty blbé příbalové letáčky jsem pročítala. Takže když už jsem si s tím dala takovou práci, tak to tu zakomponuju.

Za tu chvíli se ze mě stal úplný doktor a expert na prášky na spaní.

Až když jsem to psala, mě něco napadlo a doufám že jste to pochopily taky. Je to ke konci. Ještě nevím jak to dál rozvinu, ale hodilo se mi to tu.

Dneska trochu delší slohovka, než obvykle.

Soo......bye bye bye :3