Seven Roses & One Lily ~BTS~

16: Party

Y/n

Bylo mi strašně líto, že budou mít kluci problém kvůli mě. Chtěla jsem to nějak napravit, ale nenapadal mě žádný způsob, když v tom Namjoonovi zavolal pan Pak. Neváhala jsem ani sekundu a vytrhla jsem Namjoonovi mobil z ruky.

Chtěla jsem podat výpověď. Kdybych se tu nikdy neobjevila, tak by se nic nestalo. Už teď jsem to dost prodělala, tak jsem to nechtěla prodělat ještě víc.

Když jsem domluvila, tak jsem Joonovi vrátila mobil. Všichni na mě hleděli jak telata na nové vrata. Chtěla jsem být teďka chvilku sama, ale moc to nešlo, když jsem byli společně v letadle. Sedla jsem si zpátky na svoji sedačku a ponořila se do svých myšlenek.

~

Před malou chvíli jsme přistáli na letišti v Korei. Dostali jsme hlášení, že před letištěm je velký houf novinářů a fanoušků. Proto nás letištní ochranka odvedla tajným vstupem. Nikdo tady venku nebyl, což jsem byla ráda.

Společně jsme nastoupili do auta a řidič nás odvezl za panem Pakem do Bighitu. Sice bylo teprve 6:00 korejského času, ale pan Pak nás chtěl vidět.

První chtěl mluvit s klukama, ale já je předběhla. Vyloženě jsem kolem nich proběhla a chtěla jsem vejít k němu do kanceláře, ale někdo mě chytil za rukáv mikiny. Ohlédla jsem se za sebe. Stál tam Jimin a díval se na mě částečně naštvaně, ale taky smutně.

,,Nech mě jít prvního. Všechno mu vysvětlím. Nemusíš to brát na sebe, je to jen moje vina.“ mluvil směrem ke mě. Už jsem chtěla protestovat, když mi přiložil ukazováček ke rtům, čímž mě umlčel. Chvilku jsem na něho jen nechápavě hleděla, ale nakonec jsem kývla.

Odstoupil ode mně, z hluboka se nadechl a vešel do dveří.

Byl tam snad věčnost. Sice uběhlo teprve tak deset minut, ale neskutečně se to táhlo. Najednou se otevřely dveře a v nich stal Jimin. Vypadal trochu přejete, ale snažil se tvářit normálně.

,,Tak co říkal.“ vyhrkla jsem na něho. ,,Vše je prý v pohodě. Teď máš jít za ním ty.“ řekl mi chladně. Co jsem mu udělala, zě tak najednou otočil?? Blesklo mi hlavou. ,,To je všechno, co k tomu řekneš??“ dívala jsem se na něho s ustaraným obličejem. ,,Jo.“ odsekl chladně. Nechtěla jsem ho ještě víc naštvat, tak jsem radši šla do kanceláře.

,,Dobrý den.“ ,,Dobrý den.“ pozdravili jsme se navzájem.

,,Vzhledem k událostem, co se odehrály v blízké minulosti jsem vám chtěl jen říct, že jsem mě trochu sklamala, i když v tom nemáte zrovna prsty. Když jste mi řekla, že chcete podat výpověď, tak mě to zaskočilo, ale budu to plně respektovat, i když bych byl radši, kdyby jste tu zůstala. S vaší odvedenou prací jsem nadmíru spokojen. Takže trváte na svojí výpovědi??“ díval se na mě nedočkavě.

Klukům jsem slíbila, že si to ještě rozmyslím a to jsem taky udělala.

,,Rozmyslela jsem se, že bych chtěla tu výpověď stáhnout. Byla jsem rozrušená, tak jsem to dost přehnala.“

,,To rád slyším.“ usmál se na mě.

,,Tím pádem je to vše. Můžete jít.“ uklonila jsem se a odešla.

,,Tak co?? Stáhla jsi tu výpověď??“ vyhrkl na mě Tae, hned co jsem zavřela dveře. Jen jsem se na něho usmála a kývla.

,,To jsme rádi.“ postavil se Jin a přišel mě obejmout. ,,Já taky.“ zabručela jsem si sama pro sebe. Přišli mě všichni obejmout, až na Jimina. Ten jen seděl naproti u stěny a hrál si s prstami.