Seven Roses & One Lily ~BTS~

46: Emotion

Jimin (před 3 dny)

,,Kde je !!“

,,Kde je sakra !!“

,,Pusťte nás k němu !!“

Tae vletěl do nemocnice jako neřízená střela. Snažili jsme se ho zadržet, ale nešlo to.

První seřval zdravotní sestru na recepci a než jsme ho vůbec stihli doběhnout, tak už byl zase pryč.

Sestřička nebyla schopna ani mluvit v jakém byla šoku, pouze natáhla ruku směrem, kterým ten agresor odešel.

Mohl by se trošičku víc krotit, nikdo za to nemůže, teda aspoň doufám, že to nebyl něčí úmysl, ale na druhou stranu ho chápu.

Kdyby ho Jungkook neodstrčil pryč, tak by jsme tu nenaháněli Taeho ale právě jeho.

,,Nemůžete za ním ještě jít. Co na tom nechápete !“

Doběhli jsme přesně v čas. Tae chytil pana doktora na límec a trochu ho nadzvedl, až byl nucen si stoupnou na špičky.

,,Taehyungu pusť ho !! On za to nemůže !!“ zvýšil hlas Hobi, který se dořítil hned za mnou.

Nedostala se k nám žádná reakce, kromě otočení hlavy. V jeho očích se promítl strach, vztek a lítost zároveň. Taktéž šlo vidět, že má co dělat, aby se nám tu nezhroutil na zem. Oči začínal mít napuchlé, ale slzy pořád držel ve svých slzných kanálcích.

Následně otočil hlavu zpátky k doktorovi a pozvedl ho ještě výš.

,,Tak naposledy, kde je !?!“

,,Taehyungu !!! Přestaň !!! To už je moc !!!“

Zařval svým zvučným hlasem Jin. My ostatní jsme se kolem něj seběhli a snažili jsme se zabránit dalšímu útoku na doktora.

,,Nechte mě, dokud mi to neřekne, tak neodejdu !!!“ pořád ho držel pod krkem.

Chytl jsme mu jednu ruku a odtrhl ji od kusu látky. ,,Řekl jsem ne !!“ V druhé ruce povolil sevření, pustil se a jednu mi vrátil.

Hlava se mi otočila o devadesát stupňů. Pravou ruku jsem si přiložil k nosu, kam mě uhodil. Když jsem ji oddálil od obličeje, všiml jsem si, že mám na prstech pár kapiček krve.

Chvíli jsem se na tu ruku díval a nedokázal jsem uvěřit, že mě vážně uhodil. Občas jsme blblbi, při čemž jsme si i párkrát vrazili, ale to bylo vždy jen takové to přátelské pošťuchování. Tohle mi ještě nikdy neudělal. Nechápu, co se s ním děje.

Otočil jsem hlavu zase zpět, narovnal jsem se a podíval se Taehyungovi přímo do očí.

,,Co to doprdele děláš !! To si přehnal !!“ praskly mi nervy.

V očích mi vzplanuly dva plamínky ohně a vydal jsem se k tomu de****vi. Zaskočilo ho to, protože takovou reakci ode mně nečekal. Skočil jsem na něj, až se mu podlomily kolena a oba dva jsem skončili na zemi.

Uvěznil jsem ho pod svým tělem, když jsem si na něj sedl obkročmě. Jednou jsem mu vrazil z prava, podruhé z leva.

Možná jsem si na něm vylil zlost, která nepatřila pouze jemu, ale tohle je teď vedlejší.

Tae na sebe nenechal dlouho čekat. Využil sekundy, kdy jsem nedával pozor  a taky mi jednu vrazil.

,,Tak teď jsme si aspoň kvit.“ provokativně jsem se na něj usmál.

,,Tak to ani omylem. Místo toho, abych hledal JK se tu sračkuju s tebou.“

Rýchlosti světla jsme si vyměnili místa, tím pádem jsem byl uvězněný pod jeho tělem.