Seven Roses & One Lily ~BTS~

9: Cleaning

O týden později
Y/n

Už je to týden od toho incidentu. S klukama jsem se za celou dobu neviděla, protože jako členové skupiny chodí zadním vchodem. Já sedím u hlavního vchodu. Ani žádnou další schůzku jsem neměla domluvit, tak jsem jim v podstatě ani nešla nic oznámit. Občas mě to mrzelo, ale neměla jsem v podstatě ani čas na ně myslet. Jelikož jsem přijmula tu dohodu ohledně uklízení, tak jsem byla strašně vyčerpaná.

Každý den pracuju od 7:00 do 17:00, což je deset hodin v kuse. Člověk by si řekl, že pracovat na recepci je dost lehká práce, ale nezdá se to, ale je to makačka. Celodenní stres, jestli jsem na něco nezapomněla nebo něco nepokazila.

Teď mi k tomu ještě přibylo to uklízení. Paní Nam říkala, že toho není hodně ale teď se tomu sama divila, kolik toho je. Jenom během sedmi dní se jí ozvali ze čtyřech společnosti. Hned mi volala kam mám dojet a já tam hned dojela. Na každý úklid jsme měli maximálně tři hodiny. Samotný úklid mi nevadí ale zase další tři hodiny uklízet.........no v posledních dnech se cítím dost unaveně. Ale když to tak vezmu, tak je to lepší než vysvětlovat panu Pakovi, co jsem dělala u nich doma.

Před chvílí jsem se probudila po zaznění toho asi nejhoršího zvuku na planetě. Ozval se můj budit a já se ho snažila vypnout. Mrkla jsem se na hodiny a viděla jsem, že je 5:00. Nad tím časem jsem protočila očima. Po chvilce jsem vstala a zaplula do koupelny. Hodila jsem si raní sprchu, umyla zuby a vyčistila si pleť. Musím říct, že i vrstva make-upu nespravila můj obličej. Pořád šly vidět ty moje černé kruhy pod očima ale aspoň o trošičku lepší to bylo.

Pak jsem skočila do kuchyně a udělala si rychlou snídani. Vytáhla jsem dvě vajíčka a rozklepla je do malého rendlíku. Zamíchala je a přidala sůl a pepř. Jak byly hotové, tak jsem je naservírovala na talíř. Ještě jsem si nakrájela trochu rajčat a vytáhla bagetku.

Sice mi málem párkrát skončil obličej v talíři ale vždycky jsem se stihla probrat než bylo pozdě.

Rychle jsem se převlékla do vkusného oblečení, protože jako recepční musím reprezentovat firmu. Kdyby šel někdo kolem a viděl jako prvního člověka tam sedět v teplácích, tak by asi nepřišel. Ale co si budeme. Tepláky bych ráda přivítala.

Cesta do práce mi trvala jako každý den cca. 25 min. Miluju, jak hned po ránu se na mě někdo lepí v metru. Chápu, taky musejí jet do práce, ale to neznamená, že mě musí namáčknout úplně na sklo. ,,Ten den teda pěkná začíná." povzdechla jsem si.

Když jsem dorazila do práce, tak jsem hned pozdravila slečnu Do. Hned jsme začaly řešit, co je potřeba dneska udělat. Snažila jsem se ji vnímat ale tak co druhé slovo mi nějak vypadlo. ,,Posloucháte mě vůbec ??" zeptala se a ja se hnedka narovnala a snažila se vypadat, že ji celou dobu pozorně poslouchat. ,,Jo, vnímám." snažila jsem se znít co nejvíc přesvědčivě. ,,Jste v pořádku ?? Vypadáte dost vyčerpaně. Nechcete donést vodu ??" dívala se na mě s ustaraným pohledem. ,,Jsem v pořádku ale trochu vody bych si dala." odpověděla jsem, když už se zvedala ze židle. Když se zvedla, tak se vydala k pár metrů vzdělanému automatu na vodu. Po chvilce se vrátila i s vodou v ruce. Přátelský se na mě usmála a podala mi ji. Jenom jsem ji poděkovala a vrhly jsme se do práce.

~

Pani Nam
- ,,Ahoj, nevím jestli jsi náhodou nezapomněla, ale dneska nás čeká úklid u bangtan. Budu tě čekat v 16:45 před jejich domem."

- ,,Dobře, budu tam :)"

Upřímně nevím, jak to zvládnu. Pracovní doba mi končí v 17:00 ale budu potřebovat odejít o půl hodiny dřív. Dům od BTS je od bighitu vzdálený cca.15 min tak doufám, že to stihnu, být tam načas.

~

,,Dobrý den, už jsem tu. Omlouvám se za to malé spouštění ale nemohla jsem odejít dřív. Lidi by si toho pak mohli všimnout a měla bych z toho problém." řekla jsem udýchaně, protože od zastávky metra jsem sprintem běžela až sem. ,,Nevadí, hlavně že jsi tu. S ochrankou to mám už domluvené. Jsi moje vnučka a jdeš mi pomoct s úklidem. Říkali, že to nikomu neřeknou, že stejně by to bylo všem jedno." oznámila mi. Přikývla jsem na náznak toho, že jsem všechno pochopila. Prošly jsem kolem ochranky jako nic, jen jsem se uklonila na pozdrav a pak jsem šli dál po vydlážděné ceste ke vchodu do domu.

Úklid jsem museli stihnout do 19:00, protože se pak kluci vrací z večeře domům. Vždycky jezdí do nějaké restaurace. Minule tam nebyli, protože si vařili doma ale tohle se stane prý tak jednou do roka. Na celý úklid jsme měli maximálně dvě a čtvrt hodiny. Není to moc ale dá se to zvládnout. Ke všemu oni tu mají dost uklizeno. Předpokládám, že za tím vším bude Jin a jestli je za tím někdo jiný, tak to určitě nedělal z vlastní vůle, ale Jin jim to nakázal. Je to taková jejich máma. :)

~

Už se blížila sedmá hodina, tak jsme naházely všechny čistící prostředky spátky do kumbalu. Pan Pak nám koupil nové věci na úklid a zamaskoval to tím, že řekl klukům, že je to pro ně. Přišlo mi blbé aby se s tím vším ťahala starší paní pes půl města tam nám dovolil si to nechat schované v jedné malé místnosti u nich ve sklepě.

Vyšly jsem před důl a rozloučily se. Já jsem se vydala jsem metro a paní Nam směr autobusová zastávka. Zašla jsem na roh a kolem mě projelo velké černé auto. Na milisekundu jsem měla pocit, že jsem někoho zahlédla ale asi jsem se zpletla. Chvíli jsem se zarazila ale pak jsem to hodila za hlavu. ,,Dnešek byl dost náročný." povzdechla jsem si a pomalým krokem jsem se ploužila k zastávce.

Jimin

Při pátku toho máme vždycky hodně. Pokaždé trénujeme do 17:00.

,,Kluci, co kdyby jsme šli o trošičku dřív jak minule a šli navštívit Y/n. Měla by myslím končit stejně jak my." podíval se na nás se psíma očima Tae. ,,No nevím jestli je to úplně dobrý nápad, ale taky bych ji rád viděl." přidal se Namjoon. ,,Ok, tak jdeme ??" ptal se Hobi, když si už dával věci do tašky. ,,Jo." jednohlasně jdeme řekli be stejný moment. Trochu jsme se zasmáli a pak jsem vyrazili do přízemí na recepci.

Pohybovali jsme se jako tajní agenti. V tuhle dobu už tu skoro nikdo nebývá ale jistota je jistota.

Nenápadně jsme vyslali Yoongiho aby omrknul terén jestli tam není někdo navíc. ,,Kluci, není tu nikdo." řekl nám s my se už nadšeně přibližovali k recepčnímu pultu. ,,Kluci, ona tu není ani Y/n." oznámil nám, když si všiml, že jsme ho úplně nepochopili.

,,Cože, jakto že tu není ??" vyptával se Jungkook. ,,No tak to netuším. Měla by tu být, ještě ji neskončila pracovní doba." zamyslel se Namjoon. ,,No nemá tu kabelku, tak musela asi odejít." povzdechl si Jin. ,,Tak se tu za ní zastavíme jindy. Už mám hlad a taky je dost pozdě." ozval se Tae asi o sekundu dřív, než se mu ozval hladový žaludek. Okamžitě jsme všichni vyprskli smíchy. ,,Tak snad ji uvidíme brzo." řekl jsem, když jsme odcházeli z budovy.

Pak jsme šli s klukama na večeři a jako obvykle jsem si toho objednali strašně hodně. Když jsme odcházeli, měl jsem pocit, že prasknu. Podle mě jsem nebyl jediný, jak jsem se tak podívala na ostatní.

Pak už jsme jen nasedli do auta a vyjeli směr domov.

Když jsme byli už asi jenom jednu ulici vzdálení od domu, tak jsem si všimnul mladé ženy, jak jde po straně silnice. Sotva šla. Buď byla strašně opilá nebo byla strašně unavená. Chvilku jsem přemýšlel jestli nemáme zastavit ale pak jsem se rozhodl, že nemá cenu si do domu vodit na tajňačku další holku.

Jak jsme projížděli těsně kolem ní, měl jsem takový zvláštní pocit. Asi na jednu milisekundu se střetly naše pohledy. Připadalo mi, že ji od Nekuda znám ale nemohl jsem si vzpomenout. Když jsme dorazili domů, tak jsem to všechno hodil za hlavu a šel se rozvalit i s ostatními na gauč do obýváku.

Ahoj,
Doufám, že se vám dnešní kapitola líbila. Že začátku jsem si myslela, že tahle kapitola bude mít maximálně tak 500 slov, tak jsem se to snažila co nejvíce roztáhnout, jelikož moji podmínkou je alespoň 1000 slov v jedné kapitole. No a nakonec je tu kapitola, která máš skoro 1500 slov. Děkuju za hlasy a komentáře.

Soo......bye bye bye :3