Seven Roses & One Lily ~BTS~

25: Bond

Tae

Moc se mi ta celá situace nezdála. Bylo tam až moc velké ticho. Chápu, že když si potřebují promluvit, tak nebudou skákat jak neandrtálci po stropě, ale i tak.

,,Neměli by jsme je jít radši zkontrolovat??" rozhlížel jsem se kolem sebe. Všichni jsem seděli na pohovce v obýváku. Když nás Hobi zavolal dolů, tak se už nikomu nechtělo vracet zpátky nahoru. Těch pár schodů se zdálo jak nadpozemský úkol.

Všichni vypadali smutně. Bylo tu hrobové ticho, které jsem prolomil až já, již zmíněnou otázkou. ,,Hej, posloucháte mě vůbec ?? Podle mě je tam až moc velké ticho. Moc se mi to nelíbí."

,,Já bych je nechal. Ať si to vyříkají sami. Ještě by jsme je vyrušili a celé tohle divadlo by nemělo žádný smysl." díval se na mě Namjoon.

Asi měl pravdu. Souhlasně jsem zabručel a opět se věnoval svému telefonu.

Ajaj, zapnul jsem svůj mozek opět po nějaké chvíli.

,,Kluci, pořád si myslíte, že je to v pohodě ?? A že by jsme tam neměli jít."

Fakt se o Y/n bojím. Doufám, že si na ni nevylil zlost, která měla původně patřit mě. Z vrchu šel strašný hluk. Asi se hádali, nebo spíš po sobě úplně řvali.

,,Možná..."

,,Cože Jine ??"

,,Však ses ptal ne?? Asi by jsem je měli přerušit, než se navzájem zabíjí."

,,Ok, tak kdo tam jde ?? Já nejsem asi ta nejvhodnější osoba." znovu jsem se rozhlédl po místnosti. Všichni dělali že mě nevidí. ,,Děláte si srandu ?? To jako pořád budete hrát uražené, že vám to neřekla ?? Též bych vám neřekl, že nemám ani jednoho rodiče, kdyby jsme se znali takovou chvíli. A i kdyby je zabila nebo ne, tak pořád je to naše kamarádka. Nebo snad není ?? A taky víte jak funguje bulvár. Vždycky si realitu dobarví podle sebe. To jim fakt všechno věříte ?? Jestli jo, tak se za vás fakt stydím." nečekal jsem ani na odpověď a zvedl se. I kdyby mě Jimin znovu zbil, tak to risknu.

Už jsem byl pár kroků vzdálený od sedačky, když v tom mě chytla něčí ruka. ,,My jsem to tak nemysleli. Asi jsme se nechali trochu, uznávám trochu víc zmást. Nějak nám to zatemnilo mozek."

,,No tak dobře....kdo tam teda půjde, protože já..... ??" než jsem to stihl doříct ozvala se strašná rána. ,,Nezabil ji že ne??" ozval se Jungkook. ,,Děláš si srandu, radši to nepřivolavej." spařil ho pohledem Yoongi. ,,Co to je za zvuky. Ona brečí ??" neuvědomil jsem si, že mluvím nahlas. ,,Kluci jdeme." zavelel Hobi. Ruku v ruce jsme spolu vychazeli z obýváku, když v tom kolem nás proletěla oranžová střela. Respektive to byla Y/n. Její zrzavé vlasy za ní vlály jak lví hříva.

Taehyungu, teď není čas se rozplývat nad jejími vlasy. Napomenul jsem sám sebe v duchu.

Otevírala dveře když v tom se to stalo. Teď jsem všichni v prdeli. Stal tam pan Pak. Co tu dělá ?? Však měl přijít až zítra. O nenenene. Tak teď tu všichni umřeme. Moje myšlenky byla jak na dostihovém závodě.

Nechceš se mi pořád psát, kdo mluví a tak, už nemám moc nápady, jak to vždycky napsat, tak to teď napíšu na styl textingu, ale budou se bavit normálně mezi sebou ;)

Pak: ,,Co tu pro krista děláte ?? Jsem vám to neřekl ráno dost jasně ??" začal řvát po Y/n.

Y/n: ,,Mo-c se om-lou-vám. Už p-ůjdu.

Pak: ,,Myslíte si, že vám to jen tak projde ?? Nakráčíte si to do cizího domu bez dovolení a teď mi tu řeknete, že už jako jdete. Jakože pá pá, dělejte, že jste nic neviděl a nechte mě jít ?? Tak to asi jako nepůjde.

Tae: ,,Dobrý den. Pokud můžu něco říct, ta....."

Pak: ,,Na tvůj názor se nikdo neptal. Koho to byl nápad ??"

Namjoon: ,,Můj pane."

Y/n: ,,Ne-věř-te mu. Já jsem je ch-tě-la vidě-t a v-še jim vy-svě-tl-it." začínala čím dál tím víc brečet, i když jsem si myslel, že už to snad ani nejde. Čekal jsem každou chvíli, kdy se nám tu zhroutí na zem vyčerpáním.

Pak: ,,Vy už nemáte co vysvětlovat. Kostky byly vrženy. Teď už se jen můžete modlit, aby se ten váš celý soudní proces znovu neotevřel. Musím říct, že máte naproti sobě dost důvěryhodné důkazy, třeba ten čas činu. To jste je vážně musela zabít po té párty, beztak jste byla přiopilá, když jste měla teprve pár dní osmnáct, nebyla jste zvyklá na alkohol."

Y/n: ,,J-a-k to ví-te ?? Ni-k-do ne-má v-ědě-t po-d-ro-b-no-s-ti." dusila se vlastními vzlyky. Tak rád bych jí pomohl, ale nevěděl jsem jak. Kdybych se teď rozeběhl směrem k té hromádce neštěstí, co stala uprostřed předsíně, dopadlo by to ještě hůř.

Pak: ,,Myslela jste si, že si o tom nic nezjistím. Potřebuju vědět s kým se to bavím. Říkal jsem si, jak budete skvělá zaměstnankyně, ale dost jsem se spletl. Zopakuju vám to ještě jednou. Byt máte na jeden měsíc. Zítra a nikdy jindy už do Bighitu ani do tohoto domu nevkročíte. Máte zákaz se stýkat s tady přítomnými hošany a s kýmkoliv jiným z našich zaměstnanců. Kapišto ??"

Tak to přehnal. Jako vážně. Dělá si ze mě prdel. Jak tohle může někomu říct a ke všemu jí. I kdyby jí to musel říct, tak to mohli říct milejším tónem a ne tu na ni tak arogantně řvát. Jak jsme to dopracovali až sem.

Jimin

Celou dobu jsem poslouchal zpoza dveří, které jsem si otevřel na malou škvírku, abych všechno slyšel. Byl jsem na sebe naštvaný, ale tyhle pocity teď musely pryč. Tak tohle vážně pan Pak přehnal. Už jsem se neudržel na uzdě a vyrazil za nimi dolů. Praskl jsem dveřmi nejvíc, co to šlo.

Už jak jsem scházel po schodech měl jsem krásný přehled o všem. Projížděl jsem pohledem celou místnost, když v tom se můj pohled zastavil na jednom stvoření. Stala tam Y/n. Klepaly se jí kolena, když v tom se jí podlomila. Dopadla poraženecky na všechny čtyři. Strašně mě bodlo u srdce. Bolelo mě jí tak vidět.

Když jsem seděl úplně dolů, cítil jsem na své maličkosti všechny pohledy v místnosti, až na jeden a asi nemusím zmiňovat, kdo to byl. ,,Tak to jste přehnal. A to hodně." nakráčel jsem si jako nějaký sumo před něho. ,,Víš, já ani nezačal. Pro vás to platí taky. Žádné stýskání s touhle osobou," pokynul prstem směrem k osobě vzlykající na zemi, " a máte zákaz vycházení. Máte dost velký dům na to, aby jste tu v pohodě přežili. Berte to jako takové malé ponaučení do budoucna." zakončil svůj projev falešným úsměvem. Peníze a popularita mu úplně zatemnily mozek, i když jsem si to nechtěl nikdy připustit.

,,Vemte ji a odneste ji do auta. Vy se tu mějte hezky, vy moje hvězdy."

Chlapi z jeho ochranky ji zvali každý na jednu ruku a vymrštili ji do stoje. ,,Pusťte ji." řval jsem po nich. ,,Nechte mě být !! Chci tu být s nimi !!" snažila se jim vykroutit ze sevření. Chtěl jsem je zastavil, ale zabránili mi v tom další chlapi, z jeho ochranky. "Proč mě berete od mé rodiny ?!" to byla poslední věta, kterou jsem od ní slyšel, na hodně dlouhou dobu.

Čaute,
Připadám si strašně. Už je tu další člověk, z kterého jsem udělala úplného debila. Třeba na konci knížky ho ještě možná trochu zachráním, že mu zlepším pověst, ale ještě uvidím.

Děkuji za votes a komentáře. Pro dnešek je to asi zase vše.

Soo......bye bye bye :3